Během hodinové stopáže filmu stihnete probrat všechno od brněnské politiky po smysl života. Zamýšlel jste to tak, nebo výsledná podoba vyplynula ze situace?
Žádost o podporu fondu kinematografie jsme s Čestmírem Kopeckým, producentem České sody, podávali před brněnskými komunálními volbami. Cílem bylo věnovat pozornost satirickému hnutí Žít Brno, jehož jsem byl součástí. Tedy snaze mladých lidí vymezit se vůči politickým strukturám a jejich schopnosti už ve třiceti letech získat s takovým programem dostatek pozornosti a relevance.
Nepočítali jsme ale s tím, že Žít Brno vyhraje volby. V tu chvíli mi přišlo, že by film vyzníval jinak, než jsem zamýšlel, že bych v podstatě dělal PR vládnoucímu politickému projektu.
Z filmu o Žít Brno se tedy stal film o samotném Brnu.
Zařídila to samotná realita. Během příprav se mi narodilo dítě, takže jsem realizaci filmu odložil. A mezitím jsem se s Žít Brno částečně rozešel. I když s jednotlivými lidmi dál nemám problém jít na pivo, zklamalo mě, když strana odhlasovala padesátimilionovou dotaci pro firmu, která předložila kompletně začerněný audit hospodaření. Tak se podle mě politika dělat nemůže. Ve filmu to ostatně vidíte.
Tak trochu jsem ztratil iluze, což vedlo k posunutí filmu novým směrem. Cítil jsem, že mám rozvázané ruce a můžu si z toho projektu dělat srandu a upozorňovat na jeho chyby. Pomohl mi s tím Pavel Šplíchal z Prígl.cz, díky němuž jsem se oprostil od Žít Brno a zahrnul další dějové linky.
Veškeré osobní roviny jsou tedy ve filmu oproti původnímu záměru "navíc"?
Ano. A myslím, že když jsme se tou cestou vydali, celý film se nadechl a prospělo mu to.
Trestá se na FAMU kritika? Duel dokumentaristy Janečka a děkana Holého na DVTV
Váš snímek bývá přirovnáván k České sodě. Následuje ji záměrně?
To bych ani neřekl. Jsme sice se sodou spojeni skrze osobu Čestmíra Kopeckého, ale jde o náhodu - spolupracoval jsem s panem Kopeckým už dřív na Rasistickém večírku, což byl takový kabaret, živý přenos z romského ghetta odvysílaný Českou televizí, kde vystupovali třeba Vlasta Plamínek, kapela Buzerant nebo romská skupina hrající Bílého jezdce od Daniela Landy. Na tom jsme se pořádně vyblbli a splnili si sen zazlobit společně v České televizi. Všechno bude fajn vzniklo na základě zmiňované zkušenosti, ne ve snaze navázat na sodu.
Jistě jde ale také o satiru.
Určitě. Smyslem je satiricky nahlížet na komunální politiku i na obyčejný život. Mottem filmu ostatně je věta: "Svět nemá smysl, všichni umřeme a nic se nestane." To ale neříkám jen coby věčný pesimista. Myslím, že když si to člověk připustí, může začít dělat věci, které jsou veselé, a mají tak pro něj smysl.
Ptám se proto, že česká satira má obecně problém s tím, že tvůrci i diváci razí velmi podivnou tezi, že filmy by neměly mít názor, rozhodně ne politický. Což prakticky znemožňuje dělat opravdovou satiru.
S tím vlastně souhlasím a řekl bych, že se nám povedlo tomuto problému s čistým svědomím vyhnout. Už jen skrz glosy komentátora se nebojíme dát najevo, co si myslíme. A nebojím se říct, že ve Všechno bude fajn uvažuju sociálně a levicově, protože se spoluscenáristou Pavlem nám je takové vidění světa vlastní.
Při sledování jsem měl dojem, že film existuje hodně "pro sebe". Že obsahuje hodně situací a odkazů, které pochopí jen vaši kamarádi a lidé, kteří bezprostředně znají vystupující. Myslel jste na to, jestli Všechno bude fajn pochopí i lidé mimo vaši společenskou bublinu?
Nemyslel. Chtěl jsem udělat film, ze kterého budu mít radost. Proto by se měl primárně promítat v Brně - je o Brně a pro Brňáky. Ti ho snad nebudou mít problém pochopit. Tímto komunálním směrem ostatně postupuje i distribuce.
Když ale říkám, že jsem film dělal pro sebe, nemyslím, že není pro ostatní. Věřím, že jediný způsob, jak tvořit, je s ohledem na vlastní svědomí a vkus. Když začnete přemýšlet o divácích, cílových skupinách a budete se pokoušet zavděčit, dílo jedině poškodíte.
V tuhle chvíli se film promítá v letních kinech po celé republice a lidi reagují dobře. V Pardubicích v letňáku bylo 800 lidí a smáli se. Určitá univerzálnost toho, co sledujeme, tedy asi platí.
Je pro vás Brno výjimečné místo, kde se děje něco, co jinde v zemi ne?
Brno má rozhodně specifickou atmosféru. Myslím, že nikde jinde by se nemohlo stát, že město ve svém centru postaví za několik milionů obří penis a tvrdí, že jsou to hodiny. V Praze by se snad našel někdo, kdo by se na ty návrhy podíval a řekl: "Počkejte! Uvědomujete si, jak to vypadá?"
Brno má taky jedinečnou hudební a obecně uměleckou subkulturu, která byla vždycky před zbytkem země.
Zmínil jste specifické uvádění. Všechno bude fajn není v klasické distribuci, diváci na něj mohou zajít jen na speciální místa.
Jde o strategii Čestmíra Kopeckého. Všechno bude fajn se pouští v letních kinech, jeho film …a bude hůř se zase promítal po hospodách. Udělat z projekce filmu událost je dobrý způsob, jak upoutat pozornost. Jednou jsme projekci propojili s koncertem brněnské kapely Mucha, což filmu myslím hodně slušelo.
Váš film má jen hodinu. Nebyl problém shánět na něj podporu? Panuje všeobecná představa, že fikční snímek by měl mít minimálně okolo 90 minut, poslední dobou se průměr dokonce zvyšuje. Pravděpodobně proto, aby měli diváci pocit, že dostávají "víc".
Myslím, že každý film by měl být právě tak dlouhý, jak potřebuje, neměl by být uměle natahovaný ani zkracovaný. Mně hodina k vyřčení všeho, co jsem považoval za nutné, úplně stačila.
Potíže s podporou nebyly. Fond jsme žádali o debutantský příspěvek a dostali jsme všechno, o co jsme si řekli.
Kamil Fila glosuje Svět podle Daliborka
Hodně se teď řešil vztah dokumentu a hrané tvorby u filmu Víta Klusáka Svět podle Daliborka. Vy k problému přistupujete z opačné strany - Všechno bude fajn je primárně fikční film, ale jsou v něm i dokumentární prvky.
Neexistuje nic takového jako "dokumentární" a "hraný" film. Jsou to rovnocenné filmy, které jen různě využívají filmařské prostředky. Neexistují dokumenty, které by neobsahovaly nic alespoň trochu inscenovaného nebo ovlivněného přítomností filmařů. Na druhou stranu neexistují filmy, jež by byly pod dokonalou a bezvýhradnou kontrolou a nic v nich nevzniklo samovolně.
Jak vznikly momenty, ve kterých lidé z brněnské umělecké scény pod svými skutečnými jmény přeříkávají předepsaný text a přehrávají scény?
Ti lidé hrají postavy jimi inspirované, ale konkrétní situace a dialogy vznikly jako klasický filmový scénář, jehož autory jsme já a Pavel. Ony osobnosti se na něm nepodílely. V rámci herecké akce byl prostor na improvizaci, ale ne víc než u klasicky pojatého hraného filmu.
Věříte, že váš film má potenciál divákovi aktivně něco říct, změnit mu názor, naučit ho něco?
Věřím, že film není mrtvé médium, i teď se po republice hrají filmy s ambicemi změnit lidem uvažování o světě. V téhle souvislosti bych zmínil hlavně Selský rozum od mého pedagoga Víta Janečka, což je film o Andreji Babišovi.
Jaké jsou tedy reakce na Všechno bude fajn v Brně?
Super. Pokaždé bylo plno a stály se fronty. Rád bych navíc využil prostor v rozhovoru k mému tradičnímu poděkování brněnské ODS, předně panu Kotzianovi, který nám v rozporu s konzervativními hodnotami své strany ukradl scénář a vyvěsil ho na webu s komentářem, jak zrůdný film jsme natočili. Šlo o nejlepší PR, jaké jsme si mohli přát.
