Krásní, mladí a polonazí lidé, kteří jsou zvyklí vést promiskuitní život, spolu tráví dovolenou v luxusním resortu. Pravidla hry však penalizují i sebemenší sexuální kontakt mezi nimi a tělesné radovánky jednoho páru mohou o finální výhru připravit všechny soutěžící. Tak by se ve dvou větách dala popsat základní linka reality show Too Hot to Handle, která je momentálně nejsledovanějším pořadem na českém Netflixu. A to i přesto, že podle Jany Jedličkové Češi tímto žánrem veřejně opovrhují.
Reality show typu Vyvolení nebo Big Brother se podle ní už do televize nevrátí, budoucnost mají nové pořady Netflixu, jako je The Circle, kde jsou účastníci zavření ve svých bytech a komunikují on-line, nebo právě Too Hot to Handle. Podle Jedličkové, která se specializuje na současnou televizní tvorbu, totiž fungují na podobném principu.
"The Circle od Netflixu se vlastně také odehrává ve vile svého druhu, akorát je to vila tvořená on-line. Nebo se pomyslné vily přesouvají na osamocené ostrovy, do městských čtvrtí a podobně," říká. U formátů reality TV ze začátku milénia není problém, že by diváky přestaly bavit, ale že sledující již odhalili jejich princip, čímž tyto pořady ztrácejí svůj základní princip, kterým je vytváření iluze reality. "Reality TV často pracuje s nějakou osvědčenou formulí, a když nefunguje některá součást, tak je nahrazena, ale neznamená to, že celý koncept zmizí," přibližuje Jedličková.
Současná reality TV je podle ní do značné míry ovlivněna sociálními sítěmi, ať už se jedná o zmíněný The Circle anebo český pořad Like House televize Prima, kde účinkovali influenceři a který byl hitem on-line archivu stanice (v prvním pololetí tohoto roku dosáhl v průměru 4,8 milionu přehrání měsíčně). "Když začne televize koketovat s technologiemi, mění se její obsah, způsob, jakým komunikuje s diváky a divačkami," říká s tím, že to publikum po nějaké době unaví a televize žánr opět transformuje.
Kontroverze především
Jedličková zmiňuje, že část současné tvorby Netflixu, jako je například Love is Blind, kde se lidé seznamují a berou bez toho, aby by se viděli, se sice tváří jako zajímavé sociální experimenty, hlavním cílem tvůrců je ale vyvolat kontroverzi. "Kontroverze přitom nemusí spočívat v tom, že na sebe účastníci křičí a ponižují se před kamerami jako v Big Brother, ale může stát na tom, že nabouráváte společenskou představu o tom, co je to láska a jak má vypadat," vysvětluje. "A to, že se o tom stále bavíme, jen ukazuje, že tento formát je úspěšný," dodává.
A úspěch nových reality show dokládají i čísla. Během loňského března, kdy v Česku poprvé udeřila koronavirová pandemie, byl pořad Love is Blind nejsledovanějším na českém Netflixu. Mezi březnem a červnem si také mimořádně dobře vedla již zmíněná reality show Too Hot to Handle, kde se mají krásní dvacátníci údajně zbavit promiskuitních zvyků a najít si tak pravou lásku. Češi tomuto žánru podle serveru Lupa.cz holdují osmkrát více než v roce 2019.
Podle Jedličkové čerpají Love is Blind i Too Hot to Handle z toho, že se pohybují eticky i morálně na hraně. "Jde tam o to, že láska je sice slepá, ale také bychom měli toho člověka znát, než si ho vezmeme. A být do něj zamilovaní, což je koncept, který v naší kultuře funguje asi jen 100 až 150 let," říká.
Mgr. et Mgr. Jana Jedličková, Ph.D.
- Vystudovala obory teorie a dějiny dramatických umění a mediální komunikace a žurnalistika.
- Doktorské studium ukončila v roce 2016, v současnosti působí jako odborná asistentka na katedře divadelních a filmových studií FF UP v Olomouci.
- Zaměřuje se na současnou televizní tvorbu, reprezentaci minorit v televizní produkci, trendy v televizním vysílání nebo aspekty sexuality a genderu v televizní tvorbě.
- V minulosti pracovala jako dramaturgyně několika filmových festivalů.
- Je členkou Genderové expertní komory.
To, že je reality TV silně založena na kontroverzi a má tendenci exploatovat některá témata, je podle odbornice také důvodem, proč mají lidé sklony se proti ní silně vymezovat a proč je sledování tohoto žánru spojeno se studem. "V našem společenském kontextu to není považováno za přínosné a hodnotné," zmiňuje s tím, že přípustnější jsou pořady veřejnoprávní televize s edukativními prvky jako Krotitelé dluhů. Dodává však, že se často jedná o tytéž diváky, kteří sledují reality show, u nichž se "jen" pobaví.
Reality TV vydělává na nenávisti a opovržení
Stejné je to podle ní s reality TV pořady českých komerčních stanic a platformy Netflix. Jsou sice točeny pro jiného modelového diváka, ale ve skutečnosti se publika velmi prolínají. "Divák se klidně může podívat na Prostřeno a Výměnu manželek, zároveň si ale na Netflixu pustí The Circle a Love is Blind, zapne si Ordinaci a podívá se na Perníkového tátu. Nebude to o něm vypovídat, že je chytrý nebo méně inteligentní, ale pouze to, v jaké divácké situaci se nachází," vysvětluje Jedličková. Upozorňuje, že televize přitom stále konstruují programy na základě věku i genderu, v zahraničí se pak často přidává sexuální orientace nebo rasa a etnikum, v tuzemsku sociální třída.
České publikum je navíc mnohem konzervativnější a první reality show po roce 2000 vyvolaly v tuzemsku velký poprask. Pořady Netflixu mají také zcela jinou estetiku, což je dáno mimo jiné mnohem vyššími rozpočty, než jakými disponují české televizní stanice.
"Odráží se to pak na vizuální stránce. České reality show vypadají opravdu hodně levně, což je jeden z důvodů, proč máme vůči reality TV negativní postoj a distanc. Nejenže se tam lidé hádají a ponižují, ale ještě to vypadá v porovnání se zahraniční televizní produkcí blbě a lacině," popisuje. Dodává, že lidé si často stěžují, jak jsou tyto pořady hloupé a nefunkční, ale dokazují přesný opak tím, že je zařazují do běžných konverzací. "Televize velmi často vydělává u reality TV na tom, že má nějaký formát, který je nenáviděný a opovrhovaný," říká Jedličková.
Reality show jsou pro televize výhodné také proto, že jsou mnohem levnější než seriálová a filmová tvorba. "Úspěšné zahraniční fikční seriály se často kupují v balících, kde jsou přičleněny další pořady, často právě reality TV," přibližuje Jedličková. Dodává, že reality show sice nedosahují kvalit drahých pořadů, ale zato bývají divácky úspěšné a televizi vydělávají na quality TV.
StarDance funguje na stejném principu jako Výměna manželek
Většina českých pořadů z ranku reality TV jsou formáty převzaté ze zahraničí, tudíž na jejich úspěch má velký vliv také to, jak se povede či nepovede jejich lokalizace - tedy převedení do místních reálií. Ukázkovým příkladem je podle Jedličkové pořad StarDance, jenž Česká televize uvede letos na podzim už pojedenácté.
Taneční soutěž se podle ní tváří jako sofistikovaná zábava, proto její sledování neprovází taková míra zmíněného studu. "Máme pocit, že neztrácíme čas, protože se díváme na nějakou formu umění, ne na hádku ve Výměně manželek, ale princip je paradoxně stejný," říká Jedličková o klasice veřejnoprávního vysílatele.
Naopak za méně zdařilou lokalizaci považuje pořad Peče celá země. Přitom jeho předobraz The British Bake Off je ve Velké Británii mimořádně úspěšný již dekádu.
Budoucnost? Augmentovaná realita
Specialistka na televizní tvorbu předvídá, že v příštích letech budou žánr reality TV do značné míry ovlivňovat nové technologie. "Bude zajímavé sledovat, kam se vyvine televizní krajina v kontextu technologií, dnes se mluví o takzvané augmentované realitě. V kontextu reality TV je to prostor, který bude hodně zajímavý," zamýšlí se. Momentálně se prý neřeší, zda je to technicky proveditelné, ale jaký obsah lze pomocí této technologie vytvářet.
"Reality TV jde vždy za tím, co začíná být technologicky trendy. Čekám, že se ještě více prolne s internetem. Otázka je, jak bude v budoucnu vypadat internet. Už nějakých pět deset let se mluví o tom, že je třeba jej více regulovat," uzavírá Jedličková.
