Praha - Trilogie České televize Jan Hus slibovala Husa civilního, oproti filmu Otakara Vávry "polidštěného".
Jak ale upozorňuje historik, filozof a spisovatel Vladislav Dudák, kázání v Betlémské kapli bez hřímání a emocí, dovádění v řece či lehce intimní vztah ke královně jsou jevy sice "polidšťující", nýbrž také značně nereálné. Stejně jako králové, kteří mají věčně korunu na hlavě.
"Nesmíme ale zapomenout, že tento film není filmovým dokumentem, ale příběhem s autorskou licencí, a posuzovat jej přísně historicky by nebylo fér. Je to beletrizovaná zpráva o jednom silném lidském osudu a je dobře, že byla natočena," vysvětluje Dudák.
Aktuálně.cz: Nabízí podle vás trilogie Jiřího Svobody realističtější ztvárnění Jana Husa než snímek Otakara Vávry? Anebo je pouze jiné?
Vladislav Dudák: Spíše bych řekl jiné. Realističtější? Jak v čem. Zejména začátek působil, jako by herci hráli pohádku – králové při běžných úkonech nosili korunu, v jednom případě Václav IV. i přímo svatováclavskou korunovační (něco naprosto nepředstavitelného), jindy si jen tak pohrává s korunou říšskou. Tanec působil jako z Pyšné princezny, emocionální náboj zase jako z Ordinace v růžové zahradě... Postupně se to velmi zlepšovalo, ale například výjevy z ulic působily ve Vávrově filmu dozajista plastičtěji, živěji, epičtěji. Na druhé straně v novém filmu velmi oceňuji nečernobílé pojetí císaře Zikmunda.
A.cz: Tvůrci si pochvalovali, že jejich Hus je lidštější než ve Vávrově filmu.
Opět – jak v čem. Určitě jej zlidšťoval vřelý vztah s královnou, ale byla tehdy taková, byť velmi jemná intimita možná? Hus se ve filmu také často objímal s kamarády – v naprosto modelové a univerzálně použitelné scéně kamarádské objímačky... Popíjeli spolu, to budiž, ráchali se v proudu bystré řeky, což je technicky i fakticky možné, ale pro středověký vztah k "živé" vodě hodně nepravděpodobné. Velmi sympatické bylo, že Hus v novém zpracování netajil pochyby, byla zde patrná jeho těžká pouť k pravdě, i když zde jsem od filmu čekal více. Každopádně však při proklamovaném zlidšťování Husa autoři nevyužili skvělé možnosti revidovat legendami silně upravený Husův vzhled. Byl ve skutečnosti postavy spíše nižší a kulaté...
A.cz: Když Jan Hus v podání Zdeňka Štěpánka hřímá: "Vy vrahové, zloději, svatokrádci, neboť lidé i Bůh vás proklínají," jde z něj až strach. Jan Hus v podání Matěje Hádka káže civilně, bez afektu a deklamací, bez nenávisti v hlase, jen s přesvědčením a neústupností. Po kázání jde mezi své posluchače a odlehčeně s nimi na probírané téma žertuje. Je toto nové pojetí i blíže historické pravdě?
Souhlasím, že Husovo hřímání ve Vávrově filmu je poněkud přepjaté a obsahově zkreslené. Ale... zkoušeli jste někdy mluvit bez mikrofonu ke třem tisícům posluchačů? Tolik se jich opravdu vešlo do Betlémské kaple. Myslíte, že to jde bez hřímání? V novém filmu to "vyřešili" tím, že Husa v Betlémě poslouchá vždy jen větší skupina lidí, ale ne stovky, tisíce, což mi nepřijde zrovna poctivé.
A.cz: Takže Hus ve skutečnosti spíše emocionálně hřímal? "Zcivilněli" ho tvůrci až moc?
Hus kázal prostým lidem a kázání musí být do jisté míry divadlem; bez emocionálního náboje to prostě nejde, protože lidem musíte předat nejen argumenty, ale i své přesvědčení. A středověk byl dobou extrémních gest, extrémních výroků, lidé na ně byli zvyklí, očekávali je. Jsem si jist, že v Hádkově pojetí by Hus tehdy neoslovil. Je to pojetí pro tu dobu natolik málo expresivní, že by neobstálo ani na akademickém univerzitním quodlibetu, které bývaly mimochodem pěkně divoké.
A.cz: V novém filmu také Hus již není sociální reformátor a nebouří lid proti vládnoucí moci, nýbrž výhradněji církevní reformátor a burcuje lid proti uctívání církevních představitelů, kteří kážou Kristovo učení, ale svým způsobem života jdou zcela proti Kristovým myšlenkám. Berete jako historik tento posun pozitivně?
Ano, beru, i když mě mrzí, že ta sociální nota zase příliš zapadla, je to typicky z extrému do extrému. Ona zde totiž jednoznačně a doložitelně také byla.
A.cz: Hus v novém filmu si na hranici nezpívá jako Vávrův, ale "obyčejně" lidsky trpí bolestí. Co říkáte na ztvárnění závěru Husova života?
Co se týče Husova upálení, myslím si, že ve skutečnosti bylo přirozené, kdyby zpočátku zpíval, protože to by nepochybně posilovalo jeho odhodlání a víru. Zpěv byl až do konce 19. století běžnou reakcí na stres, byl výbornou terapií. Dnes písně nezpíváme, ale posloucháme, a pak chodíme k psychologovi. A bylo by samozřejmě dále pochopitelné, kdyby Hus v bolestech zpívat přestal a viditelně trpěl... Ve středověku bylo jiné pojetí statečnosti a za slzy se nestyděli ani rytíři, pláč, vyjádření bolesti bylo samozřejmé. "Chlapi nepláčou“ je až novodobá a dosti nezdravá mantra.
Když se film připravoval, jeden "tábor" se obával jen dalšího opěvování Husa, druhý se zase děsil, že by zásluhy mistra Jana někdo zpochybnil a shodil, obávali se "postmodernistického relativizování" hodnot. Jak byste oba tábory rozsoudil?
Aby to ty tábory neřešily, rozhodně ne ve vztahu k filmu, k jehož velkým pozitivům, na rozdíl od filmu Vávrova, patří, že umožňuje různou interpretaci, je sympaticky otevřený.
A.cz: Zfilmování knihy Evy Kantůrkové se chystalo řadu let. Během příprav se vyměnilo i několik režisérů. Téma chtěl zpracovat například Jiří Strach, jenž v několika rozhovorech nastiňuje Husa jako člověka pyšného, nevelkorysého, jenž se opájí jen svou vlastní pravdou a nedodržuje přikázání "miluj bližního svého tak jako sebe samého", protože nenávidí své nepřátele. Co říkáte na jeho pohled?
Že jsem moc rád, že pan Strach ten film nerežíroval. Je to jakási intelektuální móda česká si alespoň letmo plivnout. Ve skutečnosti není problém přijít do antikvariátu a koupit si výbor z Husových listů. A alespoň některé z nich si přečíst, abyste pocítili jeho výjimečný charakter, pokoru, toleranci. Toto bylo ostatně v novém filmu moc pěkně ukázáno.
A.cz: Matěj Hádek coby Jan Hus mluví v novém filmu o "chlípnících na farách", "biskupech bez živé víry" či o "falešných sluzích božích, kteří díky svým církevním úřadům jen tyjí ze svých věřících". Ta slova jsou 600 let stará, ale nejsou i v dnešní době vlastně velmi odvážná?
Ne, nejsou. Rozhodně ne u nás. U nás je nyní odvážné se církve, víry a křesťanských hodnot zastat.
A.cz: Jak podle vás přijme dnešní katolická církev nový film Jan Hus?
Katolická církev tento film přijme nepochybně bez vzrušení. Ideologičtí fanatici se samozřejmě najdou všude, tedy i v církvi, ale jen jako jednotlivci.
A.cz: Jak byste celkově zhodnotil hlavní klady a zápory nové trilogie o Janu Husovi? Je v určitém směru přínosem, nebo nadělá víc škody než užitku?
Autoři se podle mého snažili vymezit vůči Vávrově podání a ano, tento film je vskutku jiný. Přesto mám pocit, že se jim příliš nepodařilo najít vlastní přesvědčivý výraz, což Vávrův film nesporně navzdory ideologickým pokřivením má. Na druhé straně uchopit toto téma je velmi těžké, dnes rozhodně více, než tomu bylo v době Otakara Vávry. Odtud zřejmě pramení i ono tápání, které jsem ve filmu cítil. Nesmíme také zapomenout, že tento film není filmovým dokumentem, ale příběhem s autorskou licencí, a posuzovat jej přísně historicky by nebylo fér. Je to beletrizovaná zpráva o jednom silném lidském osudu a je dobře, že byla natočena.
