Hlas pro římského krále bude nejdražším projektem České televize této sezony. Kryštof Hádek v něm ztvární nejspíš nejoblíbenějšího českého krále a významného evropského politika Karla IV. ještě v době, kdy musel usilovat o moc a potýkat se se svým otcem Janem Lucemburským v podání Stanislava Majera.
Projekt lze vnímat svého druhu jako volné předpokračování Jana Husa. Nejen proto, že se odehrává o pouhou generaci dál v minulosti (tudíž Česká televize může pragmaticky využít mnoho kostýmů a rekvizit z Husa) a protagonistu ztvárňuje bratr Matěje Hádka, televizního Mistra Jana.
Snímek navíc ponese i velmi podobný tvůrčí záměr, tedy vložit do známé historické epochy osobní rovinu, s níž by se mohli diváci identifikovat, mohli by lidsky chápat motivace postav a nevnímat je jako oživlé sochy.
Dva alfa samci
Jak režisér a scenárista Václav Křístek, tak i producent Jan Maxa se shodují, že těžiště děje bude spočívat ve vztahu otce a syna, jenž bude reprezentovat střet starých a nových hodnot, odchod brutální rytířské éry středověku symbolizované Janem a příchod evropské diplomacie a politiky, jež budou bližší Karlovi.
"Oba jsou alfa samci a musí se spolu střetnout o moc. Jde zároveň o rodinu, tudíž jde o souboj plný emocí," říká Maxa. Na otázku, jestli bude příběh pojat spíš historicky, nebo dramaticky kvůli divácké atraktivitě, odpovídá diplomaticky: "Pokusíme se samozřejmě o obojí. Myslím, že u tak zásadní historické osobnosti, jakou je Karel IV., nemáme tolik manévrovacího prostoru, abychom si příliš vymýšleli. Ale samozřejmě je nutné myslet i na to, aby byl příběh zajímavý dramaticky.“
"Není to lehké, tenkrát mezi sebou lidé jednali jinak než dnes. Zvlášť když jste byl král, musel jste si dávat pozor na každé gesto, protože konkrétní pohození rukou mohlo mít nedozírné následky,“ říká Křístek k problematice "osobní roviny“. Na pomoc přizval i odborníky, aby v tomto aspektu pomohli dojít k funkčnímu kompromisu.
Osobní riziko
Osobní rovina je cíl jistě záslužný, ale také nebezpečný. Janu Husovi bylo kritiky, ale i historiky vyčítáno, že s ní nepracuje příliš správně, protože "osobní rovina" v době vrcholného středověku byla něčím jiným než dnes. Matěj Hádek byl tedy chvílemi asketický a odměřený, jindy hřímal, což oboje lidé jistě dělali, ale ne vždy ve "správných" momentech.
Divák neznalý historie si možná nemůže s určitostí říct, že dané chování "se nehodí“, ale protože lidská interakce je do značné míry intuitivní, lze v takových chvílích vycítit určitý nesoulad a dílo se stává lidsky nepřesvědčivé paradoxně právě proto, že jsou do něj vloženy elementy, jež ho mají divákům přiblížit.
Jedním z řešení je nabídnout strnulé fresky, jež emoce postrádají (tuto cestu volily české a československé televizní inscenace), čímž vznikne dojem odtržení od současnosti a výsledek může opravdu působit "z jiného času“. Jiným způsobem je nechat osoby chovat se prakticky zcela podle moderních zvyklostí (HBO seriál Řím, ale třeba i komedie Strasti otce vlasti), čímž naopak minulost zpřítomníme.
Hlas pro římského krále se nejspíš nevydá ani jednou z těchto zkratek. A čeká ho úkol těžší, než se možná zdá, zvlášť když jeho předchůdce v něm selhal. Už skutečnost, že ikonickou postavu českých dějin tu ztvárňuje velmi dobře známý herec obsazený na první pohled mimo svůj typ, ale může být krok špatným směrem. Diváci jsou ohledně velkých jmen konzervativní a cokoliv, co jim nyní v chování Karla IV. nebude vyhovovat, vytknout neprávem Hádkově specifickému projevu.
Maxa tvrdí, že není ambicí měnit pohled na dějiny, jde primárně právě o vložení lidskosti do něčeho, kde si ji moc často nepředstavujeme. A vlastně si těžko představit, jak by mohl Křístek v současné realitě české televizní tvorby uspět výrazně lépe než Jan Hus. Jestli se mu to však přesto povede, a bylo by to jistě skvělé, se dozvíme příští rok.
