Recenze - Máloco bývá tak smutné jako laciná nápodoba. Když jde o lacinou nápodobu něčeho, co bylo před pár lety opravdu „cool“, je to vyloženě nemístné.
O české CSI (triptych Kriminálka LA, Miami, New York) jsme se pokoušeli už Kriminálkou Anděl, jenže na tuhle katastrofu filmaři nejspíš zapomněli, proto v České televizi najali známého klipaře Tomáše Řehořka, zaplatili mu deluxe edici Photoshopu a vypustili ho do nehostinných plání tradičně přihlouplého scénáře Marka Epsteina.
Sledujeme tu nově přijatého policejního fotografa Romana (Kryštof Hádek), který se po smrti otce, rovněž policisty, sžívá s novou prací. Jde o typického neobratného nováčka, kterého kolegové (Vica Kerekes, Viktor Preiss, David Novotný) neustále vodí za ruku, aby mu vše vysvětlili, zatímco on je dostává do potíží. Samozřejmě se rýsuje nějaký milostný trojúhelník, navíc se hrdina postupně zoceluje.
Clona by kromě vyšetřování měla sledovat i osobní příběh Romana toužícího po pomstě, jenže to jde těžko v sérii, kde hned z několika očekávatelných důvodů něco jako „osobní úroveň“ vůbec neexistuje.
Dalo se to čekat
Režisér se sice na své poměry krotí, zůstává však stejným hyperaktivním hračičkou jako u Czech Made Mana. Neunesl by nejspíš, aby kamera prostě stála a zabírala herce, musí s ní vždy něco dělat, nebo alespoň použít efektní filtr. Protože normální záběr by pro něj byl nejspíš morální prohrou!
Gradaci byste tedy hledali marně – každá vteřina je zpodobňována s maximálním důrazem a napětím, což nutně vede k apatickému stavu a neschopnosti rozeznávat opravdu zásadní dějové okamžiky. Když přípravu kávy snímá kamera se stejným zápalem jako policejní honičku, riskují zkrátka tvůrci nudu.
I scénář je velmi poplatný jménu autora. Detailně se věnuje povrchním postavám, což by byl kdykoliv jindy protimluv, ne tak nyní. Vůbec zaujme, že protagonista téměř nesleze z obrazovky, aniž by však začal být něčím víc než jen neosobní žánrovou karikaturou. V této jedné, své tradiční poloze naštěstí nemá Hádek problém nudnou postavu naplnit alespoň trochou života, samotný herec ale zajímavou postavu neudělá, když nemůže stavět na textu.
Už Českými lvy ověnčený pokus o noirové drama Ve stínu nás naučil, že Marek Epstein nemá cit pro vystavění kriminálního příběhu. Třetí epizoda Clony, v níž se po dvoudílné expozici konečně objeví nějaký pořádný případ, opět trpí zoufale banální kauzalitou. Abych neprozrazoval děj dopředu, představte si zhruba, že by vyšetřovatel přišel do místnosti a našel předmět X (fotku, krabičku od sirek, papírek s adresou) odkazující ihned na další místo, tam by dorazil a našel zde tělo s tetováním nějakého gangu, do jehož sídla vyrazí... Zkrátka ten vůbec nejklasičtější vzorec.
Epstein se co do konstrukce detektivních příběhů očividně zasekl ve dvacátých letech minulého století, kdy vraha odhalila nejčastěji květina vypadlá z klopy jeho saka nebo manžetový knoflík, což je tím směšnější, čím „moderněji“ Řehořek tyto primitivní pochody snímá.
Potřebujeme vlastní cestu
Clona se pokouší kopírovat klasický americký model kriminálky okořeněný pojícím příběhem. V době hitů jako Temný případ či Hannibal už však jen mírně vylepšený styl CSI působí poněkud překonaným dojmem.
Česko navíc není USA a archetypy amerických vyšetřovatelů u nás působí dost neobratně. Neměli bychom kopírovat do našeho prostředí něco, co sem ze své podstaty příliš nepasuje. Jistě se to snadněji říká, než provádí (a dělají to všechny země), zvlášť když normalizace tuzemskou kriminalistiku v televizi zcela zdiskreditovala.
V zemi, kde máme (naštěstí) minimum nevyřešených vražd a co do násilných zločinů na ulicích relativní klid, je navíc těžké zapojit do dění diváka, který by měl mít pocit, že hrdinové bojují i za jeho bezpečnost. Není tedy divu, že Clona, zvlášť když se tak okatě inspiruje zahraničními seriály, působí především cize, nepřirozeně a neživotně.
Nejspíš uplyne ještě hodně vody, než se dočkáme rehabilitace kdysi populárního žánru. Jak dopadli Řehořek s Epsteinem, se můžete přesvědčit od 28. dubna sedmkrát na ČT.
