Příběh boje o moc po smrti sovětského diktátora je první novinkou brněnského Divadla Bolka Polívky v aktuální sezoně. Premiéra hry s názvem Ztratili jsme Stalina je naplánovaná na 7. listopadu. Inscenaci režíroval Roman Polák, jednotlivé postavy ztvární například Jan Kolařík, Michal Isteník nebo operní zpěvačka Linda Ballová.
Štědrý večer letos přinese novou pohádku Záhada strašidelného zámku. „Štědrovečerní pohádkové poselství tentokrát zní: každý by si měl uvědomit, že všechny problémy se řeší lépe, když na to člověk není sám. Druhým, skrytějším poselstvím scenáristy a autora Tomáše Syrovátky je, že my lidé obecně rádi věříme lžím, ale pravdu, kterou máme přímo před sebou, nevidíme,“ říká režisér Ivo Macharáček.
Ve vedlejším království došly zásoby tajuplného zářivce a tamní královna s ostrými rysy a ještě přísnějším účesem se rozhodla vyhlásit sousedům válku. Zasmušilý vladař přemítá, co si počít, jeho tři dcery ale mají jasný plán. Válčit se nesmí, jakmile probíhají námluvy. A tak nečekají na prince a samy vyráží "do boje".
Tonda má smůlu. Zatímco jeho starší bratr s rodiči odjíždí na tři týdny do Paříže, churavý chlapec musí zůstat doma s dědečkem. Je konec srpna 1968 a vpád sovětských tanků prodlouží výlet na neurčito.
O srpnu 1968 dětskýma očima vypráví nový film Konec světa režiséra Bohdana Slámy. Hrdiny jsou kluk a jeho děda, kteří společně zažijí sovětskou okupaci na chalupě v Jizerských horách. V hlavní roli dědy se představí Miroslav Krobot, Vojtěch Veverka ztvární hocha Tondu. Z filmu, jejž kina začnou promítat 19. září, tvůrci právě vydali trailer.
Oldřich Kaiser se tváří sveřepě. Ať už přesazuje, kropí či prodává své výpěstky, neřekne u toho jediné slovo. Na počínání hrdiny snímku Zahradníkův rok nic nezmění ani fakt, že pozemek vedle jeho zahradnictví koupil jakýsi boháč. A staříka s manželkou hodlá vyštípat jakýmikoli prostředky.
Profesionálně chladný hlas rekapituluje, co bylo nalezeno na místě činu. Kamera nepozoruje nic drastického. Stačí výčet bodných ran na tělech dětských obětí a už u úvodní scény nového českého krimi seriálu Metoda Markovič: Hojer, který je od pátku ve videotéce Voyo, divák lapá po dechu. Tak sugestivní atmosféru mají tuzemské detektivky málokdy.
Začalo to podezřele. A pokračovalo způsobem, který z třináctidílných Kukaček učinil jeden z nejpozoruhodnějších a nejsledovanějších předloňských seriálů. Každý díl příběhu volně inspirovaného skutečnou záměnou novorozeňat v třebíčské nemocnici vidělo přes 1,7 milionu diváků.
Role výčepního Edy v seriálu Most! ho před pár lety z brněnské divadelní scény katapultovala mezi nejvýraznější tváře domácí kinematografie. O svém komediálním talentu přesvědčuje také ve filmu Kdyby radši hořelo, který zachycuje svéráz českého venkova v době dezinformačních webů. V rozhovoru herec Michal Isteník mluví o nesmyslnosti genderových a rasových kvót, očistné síle humoru i lásce k Brnu.
Po únorové premiéře na festivalu Berlinale začala česká kina promítat film Kdyby radši hořelo. Úsměvné scény z venkovského života podávají dohromady trudné svědectví o lidech, kteří si konstruují vlastní verzi skutečnosti, aby ji mohli mít pod kontrolou.
Ospalou českou ves plnou líných mužů, kteří i v hospodě nosí přezůvky, probudí podivná nehoda. Ve filmu nazvaném Kdyby radši hořelo končí velikonoční klid a sílí nejistota i předsudky. Je potřeba bránit se před nepřítelem.
Někteří čeští tvůrci v poslední době rádi připomínají, že Česká televize nedisponuje stejným rozpočtem jako HBO nebo Netflix, a tak její seriály nemohou dostát představám dnešních diváků. Argument ale míří mimo. Lidé od České televize nečekají Hru o trůny, spíše něco jako Kukačky.
Česká televize v pondělí večer začíná vysílat kriminální seriál Hlava Medúzy. Po prvních dvou dílech případná očekávání rychle opadnou.
Svátečně ustrojená starší paní se v hronovské divadelní kavárně zvedne od stolu a popojde k jinému, u kterého sedí muž s bílou bradkou. „Vy jste pan Vávra,“ ujišťuje se, a když on kývne, srdečně mu poděkuje za včerejší představení.
Premiérou v Česku málo hrané hry Williama Shakespeara Zimní pohádka, autorovým pozdním dílem, v němž se české země nacházejí na jakémsi mořském břehu, včera v zahradách Pražského hradu začaly tradiční Letní shakespearovské slavnosti.
Zní obřadní hudba, mladí lidé jeden po druhém kladou prst na žezlo a říkají „Slibuji“. Následující večírek na oslavu promoce a události, které po něm následují, se pro partu olomouckých studentů stanou tragickým závazkem do konce života. Doslova. O deset let později umírá první z těchto kamarádů z vysoké a Marie Výrová má opět co vyšetřovat.
