Okny se záclonami prosvítá ranní slunce. S postupujícím dnem však slábne, až se jeviště v noci ponoří do zlověstného přítmí, jen tu a tam prozářeného osvětlením. Obdobně se v inscenaci hry Cesta dlouhým dnem do noci, kterou nově uvádí pražské Divadlo v Dlouhé, mění atmosféra mezi matkou, otcem a jejich dvěma dospělými syny. Navenek bezproblémové soužití zatěžují traumata i závislosti.
Natáčení filmu Hranice lásky bylo podle herečky Hany Vágnerové extrémní. Nejen co se týče nahoty a intimity, ale i emocí. Někteří recenzenti film kritizovali kvůli nerealistickému zobrazení polyamorního vztahu, který podle nich působil spíš jako parodie. Co filmoví kritici hodnotili pozitivně a proč by Vágnerová kvůli filmu nikdy nešla do polyamorie?
Skupinka mladíků se ukrývá ve stísněném prostoru a plánuje další kroky. V jejich výrazech se rozhodnost a nadšení mísí s bezelstností, která souvisí s věkem. Skoro připomínají partu Rychlých šípů. Akorát že „dobrodružství“ bratrů Mašínů se odehrává na drsnějším a reálnějším půdorysu, než jsou temné uličky Foglarových Stínadel.
Koncem listopadu skončilo čtyřměsíční natáčení celovečerního hraného filmu Bratři, který o bratrech Mašínech natočil jejich vzdálený příbuzný Tomáš Mašín dle scénáře Marka Epsteina. Lídry odbojové skupiny Josefa a Ctirada Mašínovy hrají Oskar Hes a Jan Nedbal. Ti se skutečným Josefem Mašínem prošli místa, kudy roku 1953 s bratrem Ctiradem a kamarádem Milanem Paumerem utíkal do Západního Berlína.
Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky domů na Podkarpatskou Rus v domnění, že na něj čeká věrná žena a dcera. Všechno je ale jinak. Dramatizaci známého románu Karla Čapka nazvaného Hordubal uvedlo tento čtvrtek pražské Národní divadlo, připravil ji nový kmenový režisér činohry Michal Vajdička.
"Může sex mimo partnerský vztah vytvářet závislost jako třeba heroin? A co všechno způsobí potlačování emocí? Hranice lásky sice neodpovídají, ale velmi dobře se ptají,“ tvrdí kritik Mojmír Sedláček o českém filmu v hlavní roli s Hanou Vagnerovou, který v sobotu večer odvysílá Česká televize.
Dva lidé si povídají. Co může být obyčejnějšího? Přitom od prvních okamžiků působí Hranice lásky, debut v Česku usazeného polského filmaře Tomasze Winského, jako malé zjevení. Kontaktní kamera zblízka hledí na partnery, kteří spolu přirozeně mluví, divák zapomíná, že sleduje herce. Děje se v tuzemské kinematografii něco nového?
Už to vypadalo, že činohra pražského Národního divadla pod vedením Daniela Špinara zanevře na plnokrevný dramatický text české provenience. Pár měsíců před Špinarovým předčasným odchodem z funkce však první scéna uvedla inscenaci Otec hlídá dceru od Ondřeje Novotného. V režii Jana Friče dokazuje platnost univerzálního příběhu i vysokou míru s jeho ztotožněním.
Když nebudeš dost spát, budeš smutnej, nemocnej a brzy umřeš, shrnuje lékařské poznatky jeden z herců na začátku inscenace Dům bez spánku. Je to první práce vloni založeného divadelního kolektivu Nesladim. Tento týden ji uvedlo pražské Divadlo Archa, tradičně nakloněné divadelně společenským výzkumům. Nejbližší repríza se uskuteční 12. září.
Formou apokalyptické show s lasery a projekcemi vypráví o smrti nová inscenace Činohry Národního divadla v Praze, kterou podle scénáře Jana Tošovského a kolektivu připravil Jan Frič. Vizuálně i zvukově útočná kompozice nazvaná Koncové světlo ukazuje na souvislosti umírání člověka, společnosti a přírody. Inspiruje se texty o smrti i životě po ní, mýty nebo filozofickými vizemi.
