Legendární stánek s rychlým občerstvením na třetím nástupišti pražského nádraží Smíchov provozoval Lubomír Krutta od 90. let. Do konce srpna ale musel s prodejem točeného piva a vyhlášeného párku v rohlíku skončit.
Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) mu kvůli plánované rekonstrukci neprodloužila smlouvu. "Správa železniční dopravní cesty neruší provozovny na Smíchovském nádraží. Provozovny rychlého občerstvení i nádražní restaurace zůstávají otevřené. Jedinou změnou je výpověď nájemci stánku na třetím nástupišti," uvedla tisková mluvčí SŽDC Radka Pistoriusová.
"Přežil všechno. Nevadil ani komunistům, ani odéesákům. Jeho konec přišel až teď. Kdybych to nestihl do 31. srpna vyklidit, hrozila mi pokuta 100 tisíc," říká Krutta.
Kde květiny rostly, dnes dělník povoluje šroub. Plnil jen rozkazy, řekl. Dekonstrukce stánku na smíchovském III. nástupišti započala :-(
Zveřejnil(a) VÁGUS.CZ dne 31. August 2018
Ve stánku strávil více než pětadvacet let. Pracoval tu od rána do večera včetně víkendů, a to bez pomoci, aby udržel nízké ceny. Do vynuceného důchodu se proto těší. "Celá ta léta jsem vlastně poslouchal hlavně to, jak lidé nadávají na zpoždění," směje se.
Kiosek, který koupil v roce 1994 za 190 tisíc korun, skončil na sběrném dvoře. "Prodával jsem na hlavním nádraží a po revoluci jsem hledal něco svého a tohle místo se mi zdálo ideální. Na Smícháči končilo spoustu vlaků a bylo tu hodně lidí," vzpomíná.
Stejný osud podle něj čeká i pekárnu a pizzerii v podchodu. "Pro normální lidi tady nic nezůstane. Podle mého si tu v budoucnu párek v rohlíku za 14 korun jako u mě už nekoupíte," podotýká Krutta.
Pro kiosek se vžilo označení McPerón a za téměř 30 let své existence se stal neoddělitelnou součástí Smíchovského nádraží, což potvrzují i cestující. Ti kromě nízkých cen kvitovali kvalitu jídla, točeného piva či malinovky.
"Místní párek v rohlíku je vyladěný k dokonalosti. Je v křupavém, čerstvém rohlíčku. Většinou se do rohlíku panu prodavači nevejde, a tak ho do rohlíku souká ve zdvojeném provedení. To často překvapí. Je také použita velmi dobrá hořčice. Osobně zde nic jiného nekonzumuji, ale pro tento skvost rychlého občerstvení se tu občas zastavím, i když nikam vlakem nejedu," popisuje jeden z uživatelů aplikace Yelp, která hodnotí kvalitu služeb.
Zatímco párek v rohlíku za 14 korun šel podle Krutty doslova na dračku, o bagetu za 25 korun nejevil nikdo zájem. "Už i těch 25 korun bylo na lidi moc. Jsem zvědavý, kdo bude chodit do těch podniků, co nás tu nahradí. Tam ta bageta bude mnohem dražší," říká.
Podobně to vidí i lidé na sociálních sítích. "Většina lidí bude ráda, že ta 'špinavá bouda, kolem který se slejzali bezdomovci, už je konečně pryč'. I když nebyla špinavá, bezdomovci se tam neslejzali a půlka z těch, kteří tohle řeknou, si tam aspoň jednou dala dvojitej párek v rohlíku s malinovkou. Ale co, tak teďka navštíví nějaký konceptuální bistro a dají si tam tuňákovej sendvič za pade," uvádí fanoušek blogu Vágus.cz, který píše o nádražních restauracích.
Nádražky a bistra, jako bylo to na smíchovském nástupišti číslo tři, mají čistě praktický smysl. "Lidé tráví čekáním na nádraží dost dlouhou dobu. Proto by měli mít možnost si tam sednout a občerstvit se. Moderní pojetí zastávek se třemi sedátky a automatem na pití jim nevychází příliš vstříc," uzavírá Jiří Krejčík z blogu Vágus.cz.
