Originálně a s určitou mírou nadsázky přistoupil ke svému doprovodnému textu k závěrečné práci student Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FAVU VUT) Kryštof Ambrůz.
Zajímavostí je, že jeho otcem je významný akademický sochař a vedoucí ateliéru Socha II téže Fakulty výtvarných umění VUT v Brně Jan Ambrůz.
Nicméně jak podotýká proděkan pro studium na FAVU VUT v Brně Pavel Ondračka, Kryštof nikdy nestudoval v otcově ateliéru, ani se do něj nehlásil. "Jeho otec za něj nikdy neintervenoval, ani když došlo na významné problémy ve studiu. (…) Komise brala Kryštofa Ambrůze jako každého studenta. 'Rodinný aspekt' nebyl posuzován."
Jasanové dřevo a bundy ze sekáče
Do popisu své umělecké instalace, kterou tvořilo jasanové dřevo vytažené z mokřin a šusťákové bundy ze second handu, vnáší student i své pocity skepse a před nadcházejícími státními závěrečnými zkouškami uvažuje nad samotným smyslem vysoké školy.
Hned v úvodu předesílá: "Ve své diplomové práci nic neřeším, ničeho se nedotýkám a v závěru k ničemu nechci dojít. Pracuji bez tématu, bez motivace.(…) Moje zájmy také začaly směřovat k jiným věcem, než je pos*ané umění."
K tomuto pocitu vedoucí jeho diplomové práce Jan Šrámek podotýká, že je to typický projev postinternetové generace, napojené na matrix a že smutek a stylizace do role outsidera jsou ostatně jedny z všudypřítomných atributů Ambrůzovy práce.
Student rovněž uvádí, že postup při tvorbě svého bezejmenného díla potřebného k obhajobě diplomové práce s nikým z ateliéru nekonzultoval. "Ignoruju svého vedoucího práce, protože má dozajista moc práce na svých úspěšných knihách o umění minulého režimu. Mám takový dojem, že jeho komentář bych stejně neakceptoval, protože by nebyl ničím přínosný."
Student rozvířil debatu o pracovním uplatnění
Kryštof Ambrůz ve svém doprovodném textu rovněž upozorňuje na existenční problémy. Celý rok prý nic nedělal, neboť na to nebyl čas, musel pracovat ve školním bufetu, aby si vydělal na živobytí. "Nyní je pro mě mnohem důležitější přežití, kde umění už nemá svoje místo."
Postrádá i smysl úspěšného složení závěrečných zkoušek, na pracovní úřad se dle svých slov vrátí s nulovým uplatněním s titulem MgA., nebo bez něj.
Své studium proto v odevzdané práci označuje jako ztrátu času. Vysoká škola se podle něj snaží v člověku potlačit existenciální otázky typu "Co já teď vlastně budu dělat?". Je to dle jeho slov proto, "aby byl čas na vymýšlení nesmyslných příběhů o umění".
Tyto jeho úvahy o samotném smyslu vysokoškolského studia vzhledem k uplatnění na pracovním trhu vysoce pozitivně hodnotí oponent jeho práce: "V rámci diplomové práce si autor klade zásadní otázky ve vztahu k uměleckému provozu, tak smyslu vysokoškolského systému pro oblast uměleckých oborů, což vnímám jako zásadní poznatek."
Podle proděkana Pavla Ondračky má ovšem škola zjištěno, že alespoň v brněnském regionu jsou všichni jejich absolventi zaměstnáni. Nicméně i on hodnotí studentovu reflexi studia na umělecké fakultě a problematiku možné nezaměstnanosti absolventů jako přínosnou, protože otevírá diskusi, která byla dle něj ještě před několika lety tabuizována jak mezi studenty, tak mezi pedagogy.
"Pokud se Ambrůzův statement donese až k uchazečům o studium na uměleckých školách a fakultách, přiměje alespoň některé z nich k reálným úvahám o možnostech svého talentu a svého životního uplatnění. Umění budou studovat jen vysoce motivovaní uchazeči, kteří budou s nebezpečími této životní cesty počítat."
Nejde o klasickou diplomovou práci
Jak podotýká tisková mluvčí Vysokého učení technického v Brně Radana Kolčavová, absolventi uměleckých škol standardně zakončují studium uměleckým projektem, který pouze doprovodí komentářem. Nejde tak podle jejích slov o klasickou diplomovou práci s metodologií, stanovením hypotéz či odbornou literaturou, jak je na ni zvyklá laická veřejnost.Kklíčová je vždy umělecká část, tedy samotné umělecké dílo.
"Doprovodný text k závěrečné práci je pouze jeho autorskou reflexí, doprovodným komentářem k uměleckému dílu, nikoliv jediným závěrečným výstupem studenta. Navíc uměleckou práci vždy hodnotí odborná komise složená z pedagogů školy i externistů z řad výtvarných teoretiků a umělců," upřesňuje.
V textu rovněž student upozorňuje, že ještě stále neví, jak přesně bude jeho instalace s malováním na dřevo a staré šusťákové bundy vypadat. "Je dost možné, že se všechno pokazí a já to nakonec jen nahážu na hromadu, která by mohla být taky jednou variantou, evokující pohrdání uměním," popisuje se svou typickou skepsí, nadsázkou a ironií.
Z áčka bylo céčko
Ve výsledku vedoucí diplomové práce i její oponent navrhují pro Kryštofa hodnocení A, tedy "vynikající", vedoucí dokonce navrhuje cenu děkana. Ostatně jak si to Kryštof ve své diplomce předpověděl: "(…) nakonec určitě úspěšně zakončím i své studium na FAVU v Brně, a to určitě ohodnocením A! Dozajista budu rovněž navržen na cenu děkana, kterou určitě dostanu, a tak bude úspěšně restartováno mé nové a plnohodnotné vkročení do lepšího života."
Toto jeho přání se mu nakonec nesplnilo. Z uměleckého projektu získal student po obhajobě před odbornou komisí, složenou z pedagogů školy i externistů z řad výtvarných teoretiků a umělců, známku C, zatímco z teoretické části, kde je například zkouška z dějin umění, získal E. Průměrem těchto známek je pak D, což je celkové závěrečné hodnocení studenta.
"Výsledná známka studenta Ambrůze je D, což znamená, že student řádně ukončil studium, ale jedná se o předposlední možnou známku, F je už nevyhověl," doplňuje tisková mluvčí školy.
Hodnotíme objektivně, ceny udělujeme výjimečně
Nevyšel ani jeho "sen" o ceně děkana, kterou pro něj doporučoval oponent diplomové práce. Nicméně na tuto cenu navrhuje práci vždy celá odborná komise, která tak neučinila. "Z 29 závěrečných projektů bylo sedm navrženo na cenu děkana, přičemž ten nakonec udělil jediné ocenění, a to jinému diplomantovi," uvádí Radana Kolčavová.
"Student má právo vyjádřit svůj názor, ať se nám líbí, nebo nelíbí, toto právo má také vedoucí práce i oponent. Zároveň vše musí posoudit - za okolností daných předpisy - odborná komise a nakonec i děkan, který rozhodne o případných cenách. Že hodnocení se děje objektivně, lze vyvodit jak z výsledku absolventa Ambrůze, tak i z postoje našeho pana děkana doc. Housera, který neudělil svou cenu mediálně 'slavnému' studentu Bělicovi," vyjádřil se pro Aktuálně.cz proděkan Pavel Ondračka.
Naráží tak na kauzu, kdy jejich student Ondřej Bělica vytvořil závěrečné umělecké dílo s názvem "Bunkerkunst", při němž seřízl jeden oblý roh bunkru na Znojemsku, za což byl na internetu pranýřován veřejností, zejména milovníky vojenské historie. Shodou okolností byl vedoucím jeho diplomové práce právě akademický sochař Jan Ambrůz.
Podle proděkana fakulta doplácí i na to, že jako jedna z mála uměleckých škol přesně naplňuje zákonný požadavek předběžného a úplného zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací včetně posudků.
K celému příběhu je nutno dodat, že originálně pojatá diplomová práce korespondovala s dlouhodobou studentovou tvorbou a že jeho díla vzbuzovala zájem i během studia.
"Umělecký vývoj Kryštofa Ambrůze jsem sledoval velmi pozorně již od počátku mého pedagogického působení na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Jeho práce se z mého pohledu vždy řadila k tomu nejzajímavějšímu, co za zdmi školy aktuálně vznikalo," uvádí ve svém hodnocení vedoucí diplomové práce Jan Šrámek.
Redakce Aktuálně.cz telefonicky kontaktovala Kryštofa Ambrůze s žádostí o rozhovor, ten nicméně prohlásil, že se k celé kauze již nechce na internetu vyjadřovat. Redakce rovněž zaslala emailem dotazy vedoucímu diplomové práce MgA Janu Šrámkovi, odpovědi však nedorazily.
