Minimalistická černá komedie se odehrává převážně v kufru auta. Celovečerní debut mladé autorky bude v kinech od 21. srpna. V hlavních rolích se představí Lukáš Tran a Robert Mikluš. Natáčení filmu ve formátu 4:3 kombinovalo technicky komplexní řešení, výtvarně výraznou výpravu i práci s odborníky na robotiku, speciální efekty, kaskadéry nebo potápěče.
Letní shakespearovské slavnosti se po letech vrací k rodinné tragédii, žárlivost vyvolaná intrikou v ní vede k sérii vražd včetně uškrcení manželky. Othello i další postavy se v inscenaci režiséra Braňa Holička tváří jako současníci. Tuto snahu ale podkopává inscenační ledabylost a žánrový chaos, na ose mezi groteskní klaunérií a popisným naturalismem.
Letošní ročník Letních shakespearovských slavností odstartuje premiérou jedné z nejintenzivnějších tragédií světového dramatika – Othellem. „Je v něm tolik lásky a tolik hrůzy. Vojevůdce zvyklý dělat rychlá rozhodnutí. Krásně ambivalentní postava,“ charakterizuje svou roli Robert Mikluš, který se 25. června na Pražském hradě představí v titulní roli Shakespearova legendárního žárlivce.
Čerstvá novomanželka venkovského lékaře touží po vášnivé lásce, jakou zná z románů. Místo toho však zažívá banalitu každodenního života a zoufale se nudí. Národní divadlo v Praze uvedlo novou inscenaci podle slavného románu francouzského spisovatele Gustava Flauberta z poloviny 19. století. Paní Bovaryovou hraje Denisa Barešová.
František Palacký se podrbe na čele a s výrazem neslyšícího dědouška zvolá: „Havlíčková? To je ta od Havlíčka?“ Tento národní velikán ale není jediný, kdo v televizním seriálu Dcera národa působí, jako by sem zabloudil z úplně jiného díla.
Básník Ivan Wernisch dostal od svého přítele, režiséra Jana Nebeského, velkolepý dárek k 82. narozeninám. Minulý týden činohra pražského Národního divadla uvedla na Nové scéně v Nebeského režii inscenaci lapidárně nazvanou Wernisch. Je poctou, svéráznou reflexí autorova díla i oslavou imaginace a humoru.
Provinčního herce Hendrika Höfgena sžírá chorobná touha po slávě. Je ochoten obětovat jí naprosto všechno, včetně vlastní morálky. Zaplétá se do tenat v Německu sílícího nacionálně socialistického hnutí, až se nevědomky stává jeho spolupomahačem, Mefistem, kterého s úspěchem hraje na jevišti Berlínského státního divadla.
Majitelé se po letech vrací do vily, kterou přenechali svým černošským sluhům a podivnému strýci. Teď jsou ale nuceni nemovitost prodat. Hra Cherry Man, již pro pražské Národní divadlo napsal respektovaný ruský dramatik Ivan Vyrypajev, měla předpoklady stát se událostí sezony. Účtuje s válkou na Ukrajině i jednou epochou, očekávání však nenaplnila.
Jeho jméno je vyslovováno s despektem, přestože šlo o elitního parašutistu vysazeného v březnu 1942 na území protektorátu s cílem sabotáže. O tři měsíce později se přihlásil gestapu, kde vyjmenoval pachatele atentátu na Reinharda Heydricha i další jim nápomocné. Teď se Karlu Čurdovi věnuje hra Čurda, hrdina jedné prohry, kterou napsal a režíruje David Jařab v Městských divadlech pražských.
Zlodějka utíká s lupem do budovy, kde může nalézt bezpečí. A který jiný velkolepý prostor by mohl poskytnout přístřeší než první moderní obchodní dům v Československu. Ten hraje klíčovou roli v novém dobovém seriálu Zlatá labuť od videotéky Voyo. Ale jde o něco víc než romanci v nablýskaných historických kulisách?
Jako nikým neřízený vlak, který samospádem ujíždí vzad, ukazuje Česko nový film od režiséra Vlastníků. Atraktivně obsazené satirické komedii Mimořádná událost nápady nechybí. Naopak je jimi tak přetížená, že má problém hnout se z místa.
Červený vůz Škoda Favorit zaparkuje u popelnic a přiváží závan dávných dob. Časů, kdy vznikala česká ústava, kdy Jaromír Jágr nosil účes zvaný mullet a kdy se podnikatel Ivan Jonák proháněl Prahou v kabrioletech se zbraní viditelně vyčuhující zpod bílého saka.
Depresivní show o konci dějin uvádí pražské Národní divadlo. Lidská civilizace je v troskách, žádný prorok nás už nespasí, nelze zachránit svět, jen se bavit. Provokativní text současného francouzského dramatika a režiséra Vincenta Macaigne nazvaný Stát jsem já režíruje Jan Mikulášek ve Stavovském divadle.
