S Hanou Zagorovou jste zpíval už v sedmdesátých letech. Jak na ni budete vzpomínat?
Budu na ni vzpomínat velmi. I když jsme byli hudebně každý někde jinde, Hana mi v životě hodně pomohla. V roce 1972, když jsem byl mimo veškerý showbyznys a Pragokoncert mě odmítal zastupovat, vydupala si mě do svého programu. Přestože jsem ji upozornil, že jsem osoba nežádoucí. Její zásluhou jsem se dostal také do hry Kytice v Semaforu. To jsou tedy dvě věci, které jí nikdy nezapomenu. A třetí zásluhou je, že nám se ženou byla za svědka na svatbě. Moje vzpomínky jsou velmi osobní. Vážil jsem si Hanky za její postoje, včetně toho v roce 1989. Tehdy podepsala Několik vět, dokonce ještě dříve než já. Vzpomínám na ni spíš jako na ženskou, kterou jsem měl rád, než jako na zpěvačku.
Už v roce 1973 jste spolu nazpívali například duet Léta hlaď mou tvář, bližší vám ale asi bude píseň Miláčku…
Ano, určitě. Miláček, to je píseň semaforská ze hry Kytice, a jak jsem zmiňoval, Hanka mi pomohla se dostat k roli truhláře Petra. Zpívala Haničku ve Vodníkovi ve zpracování pana Jiřího Suchého a Ferdinanda Havlíka. To je věc, na kterou budu vzpomínat nesmírně rád.
Čím byla podle vás, profesionálního zpěváka, výjimečná? Co přinesla do českého popu?
Hanka byla typem pro šanson a věděla to od svých počátků. Pak přišlo období, to jsem s ní pracoval i já, kdy měla ambici zpívat klasickou popinu, ale ten šansonový náboj v sobě měla vlastně vždycky. Psala si i texty, i když samozřejmě ne všechny, ale ty, jejichž byla autorkou, v sobě šansonový nádech měly. Zejména potom, v posledním období svého života, se k šansonu vracela a to byla její nejsilnější parketa. Vzpomínám si, že když jsme spolu byli na jevišti, měla obrovské charisma, dokázala ty lidi prostě urvat, úplně vždycky. To každý nemá.
Vzpomenete si, kdy jste se viděli naposledy?
Už je to dlouho. Spíš si vzpomenu na setkání se Štefanem Margitou, se kterým jsme se viděli nedávno. Měli jsme spolu ale velmi dobré vztahy, i když logicky poměrně řídké, protože jsme byli opravdu hudebně jinde. Ale znova opakuju, lidsky jsem ji měl hrozně rád.
Jakou píseň z repertoáru Hany Zagorové jste si oblíbil?
Určitě všechny její šansony. Vzpomínám si na její úplně první písničku, kterou jsem zaregistroval, to bylo dávno předtím, než jsme spolu začali dělat. V té době jsem teprve začínal a ona už v ostravském rádiu nazpívala písničku Svatej kluk. Pak jsou tu ale ty všechny písně, které v sobě nesou nějaký životní osud, a to je ta její šansoniérská podoba.
