Co alkohol obecně dělá s lidskou psychikou?
Alkohol dokáže uvolnit úzkost a stres, což nám pomáhá při komunikaci. Dnes žijeme v permanentním stresu, kromě toho nám v komunikaci brání emoční bloky, například stud. Stres se dá uvolnit mimo jiné pohybem. Při pohybu se vyrábí endorfin, což je přírodní antidepresivum, které stres rozpouští. S emočním blokem vám ale moc nepomůže. Když se stydíte, že máte velké uši, tento pocit se nezmění, ani když si zaběháte. Pokud si však dáte sklenku, tak odezní. Alkohol je tedy nejdostupnější anxiolytikum, což je i důvodem, proč většina lidí začíná pít.
Liší se emoce, které alkohol vyvolává, podle konkrétních osobnostních charakteristik?
Alkohol žádné konkrétní emoce nevyvolává, jenom uvolňuje naše obrany, takže když ho pijeme, objevují se u nás emoce, které jsou běžně potlačené. Pokud se tedy po požití alkoholu někdo chová agresivně a někdo jiný zase rozverně, je to jen tím, že alkohol zdůrazňuje emoce, které už v sobě máte.
Mnoho lidí vnímá večírek nebo posezení s přáteli, kde neteče alkohol proudem, jako nudu. Čím si vysvětlujete, že se mnohdy nedokážeme bavit bez alkoholu?
Když to vezmu trochu zeširoka, tak výchova v rodině nebo ve škole v nás vyvolává právě ty úzkosti. Učí nás, jak máme mluvit, co nesmíme dělat, kým máme být nebo jak máme uspět. Od dětství vidíme, že rodiče a jiní dospělí využívají k uvolnění těchto úzkostí alkohol, takže ho taky zkoušíme a docházíme k tomu, že to funguje. Uvolnění je okamžité a nevyžaduje žádné úsilí. Navíc to využívají všichni, takže si na to rychle zvykneme, a ve společnosti je to hodnoceno kladně, takže člověk nemá pocit, že dělá něco špatného. Nebezpečí závislosti nevnímá.
V momentě, kdy přijdete do společnosti, kde se pije, a vy si skleničku nedáte, tak nemáte uvolněný stres z práce, nemáte odstraněné psychické bloky, takže se bojíte něco říct, abyste třeba nevypadali hloupě. Navíc se všichni diví, proč nepijete, a ptají se vás na to, což k uvolnění také nepomůže. Alkohol všechny tyhle nejistoty odbourává. Když se podíváte na děti, všimnete si, že se dovedou skvěle bavit i bez alkoholu, ale to je právě tím, že v sobě ještě nemají dospělácké úzkosti, dokážou radost prožívat přirozeně a bez zábran.
Alkohol bývá pro mnoho lidí současně prostředek ke snadnějšímu navazování intimních vztahů. Úzkosti, o kterých se bavíme, se tedy týkají i sféry partnerských vztahů, je to tak?
Všichni máme strach z blízkosti. Ta je na jednu stranu něco, po čem toužíme, ale zároveň něco, co nás ohrožuje, protože jsme pak zranitelní. V případě intimních vztahů pak cítíme ještě větší ohrožení než u těch přátelských. Jdou hlouběji a prožíváme při nich silné emoce. Bojíme se selhání a odmítnutí, a proto nám při navazování intimních vztahů alkohol tolik pomáhá. Odstraňuje bloky, které nám brání se s druhými sblížit.
Žijeme v době extrémů. Na jednu stranu je široce dostupná pornografie, dnešní děti vědí to, co starší generace v jejich věku nevěděly, ale současně si můžeme všimnout toho, že intimita je tabu. V pornografii totiž vidíte jen samotné sexuální techniky, ale o tom, co člověk při sbližování cítí, co se s ním děje, nic nevíte, a proto se s touto nejistotou vyrovnáváte s pomocí alkoholu. Trocha alkoholu při seznamování tudíž pomáhá, ale úskalí je v tom, že když si dáte mírnou dávku a cítíte se líp, máte tendenci si dát ještě víc, protože si říkáte, že to bude ještě lepší. Navíc si člověk rychle zvykne. Požívání alkoholu vám sice pomůže se uvolnit, v navázání opravdové blízkosti ale brání.
Podobně jako si mnoho lidí nedokáže představit večírek bez alkoholu, se někteří bez alkoholu neobejdou při sexu. Musí být sex za střízlivého stavu skutečně vždycky nudnější, než když jsme trochu pod parou?
Člověku, který si zvykne na to, že si dá před sexem alkohol, skutečně může připadat sex za střízlivého stavu nudný. Alkohol totiž tlumí vnímání našich smyslů, takže po jeho požití máte například pocit, že vám jídlo víc chutná. Podobné je to při milování. Mnoho lidí se při něm bojí zapojit všechny smysly, bojí se toho druhého vnímat, cítit, neumí si poradit se silnými emocemi, které při sexu prožívá, a nedokáže se uvolnit. Proto utíká pro pomoc k alkoholu, který sex dělá zdánlivě příjemnějším. Umožňuje však jen to uvolnění, hlubšímu vnímání a prožitku brání.
Dívají se na alkohol při navazování intimních vztahů jinak muži a jinak ženy, nebo ho obě pohlaví potřebují stejně?
Ženy své úzkosti mohou dávat víc najevo, mohou být nesmělé, kdežto muži si často nemohou dovolit svou slabost projevit. Mají větší strach z prohry a z odmítnutí, protože čelí většímu tlaku na to, aby při navazování intimních vztahů uspěli. Ve společnosti totiž pořád panuje přesvědčení, že při seznamování mají být ti dominantní, iniciativní. Ženy zas mívají větší problém s vnímáním své hodnoty. Každý má prostě svůj dobrý důvod, proč se mu sklenka hodí.
Suchej únor
Akci Suchej únor pořádá Liga otevřených mužů a vyzývá Čechy, aby aspoň měsíc vydrželi bez alkoholu. Podle odborníků nadměrná konzumace ohrožuje zdraví i kvalitu života, přičemž i dočasná abstinence zlepší funkci jater, trávení nebo spánek. Loni výzvu zdržet se na měsíc pití alkoholu podle organizátorů přijalo zhruba šest procent dospělých.
Nepřispívá rozšířenost alkoholu při seznamování a sexu i k četnosti případů sexuálního obtěžování či znásilnění?
Ano, je pravda, že alkohol rozbíjí naše psychické obrany. Snáze se uvolní agrese. Kdyby se lidé dovedli v intimní sféře i v jiných oblastech chovat autenticky, kdyby se za sebe nestyděli a kdyby se svých obran dokázali zbavit jinak, nevznikala by pak v nich taková tenze, kterou ve finále řeší alkoholem. Pak člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním a může se dopustit něčeho, co by normálně neudělal.
Máte nějaké doporučení, jak se své úzkosti a zábran zbavit i bez alkoholu?
Lékem na úzkost je víra v sebe sama a sebeláska, která z této víry pramení a která nám chybí. Lidem, kteří mají pocit, že se v intimní sféře neobejdou bez alkoholu, bych doporučila, aby spolu víc komunikovali a zkusili například strávit večer tím, že k sobě budou naprosto upřímní. Měli by si vyříkat, co si o sobě vzájemně myslí, ale předtím si slíbit, že se na sebe nebudou zlobit. Třeba pak už alkoholu nebude třeba. Může tak vzniknout pouto skutečné blízkosti, která zážitek fyzického sblížení umocní a dostane vás do úplně jiných sfér, než se můžete dostat po alkoholu. Navíc si to člověk pamatuje a je mu pak dobře i druhý den.
Nora Vlášková (50)
- Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se specializovala na soudní psychologii a sexuologii.
- Následně absolvovala ještě Psychoterapeutickou fakultu na Pražské vysoké škole psychosociálních studií.
- Dříve pracovala v oblasti soudní psychologie a dnes vede vlastní psychoterapeutickou praxi.
Jak zásadní roli pak hraje alkohol v případech domácího násilí?
Je pravda, že u většiny případů domácího násilí funguje alkohol jako akcelerátor. Člověk díky němu uvolňuje svou agresi, ale každé agresi předchází bezmoc, tedy stav, kdy máme pocit, že se nám nenabízí jiné řešení než právě agrese. Mnoho lidí tuto bezmoc řeší tak, že ji potlačí a obrátí proti sobě, což vyústí do stavů deprese nebo sebelítosti, ve kterých pak saháme právě po alkoholu a odnesou to naši nejbližší, nad kterými máme moc.
Jak děti rodičů, kteří nadměrně konzumují alkohol, na tyto vzorce chování reagují? Přejímají je, nebo je naopak odmítají?
Když dítě žije s rodičem, který pije, je pro něj jeho chování nečitelné, protože nefunguje podle žádných pevných pravidel. Někdy je rodič na dítě hodný, i když ve škole dostane pětku, a jindy zuří, když má trojku. Takovému chování dítě nerozumí a necítí se kvůli němu v bezpečí, takže velmi brzo přejímá za svůj život vlastní odpovědnost a vyrůstá s pokřivenými vzory. V takové situaci záleží na tom, jestli má v okolí nějakou jinou osobu, o kterou se může opřít. Pokud tomu tak je, pak pro něj alkoholismus rodiče může být negativním příkladem, ale pokud například nadměrně pijí oba jeho rodiče, potom bývá jeho cesta složitá. Je třeba se zbavit toxických vzorců chování, ve kterých vyrostl. Často v nich ale bohužel zůstává.
Když budeme uvažovat nad situací, kdy v rodině jeden z partnerů pije a druhý ne, jak se z ní dostat ven?
Jedinou cestou je situaci natvrdo pojmenovat pravým jménem a dát partnerovi, který pije, nějakou hranici. Když ji pak překročí, měl by se druhý partner zachovat podle toho a vyvodit důsledky, protože pokud to neudělá, tak bude jeho protějšek vědět, že jenom vyhrožuje, a bude tak problém vlastně jenom dál živit. Když partnerovi, který má s alkoholem problém, neukážete, že nastolené hranice nesmí překračovat, tak se chováte jako spoluzávislý. Alkoholismus je v takové situaci padající strom a vy ho svou pomocí a podporou držíte i za partnera, jehož se problém týká. Měli byste ho ale pustit a jasně říct: "Tohle je tvůj problém, a dokud ho nevyřešíš, tak s tebou žít nebudu." Nic jiného ke změně nepovede.
Jak se pak chovat k partnerovi, který podstoupí léčbu, aby nedošlo k recidivě?
To je velmi těžké, protože partner vyléčeného alkoholika už má vycvičený radar a jenom podle dvou slov z telefonu je schopný poznat, jestli jeho protějšek pil. Ten, kdo se vrátí z léčebny a nepije, je na tuhle podezíravost alergický, ale v člověku, který pití svého partnera léta snášel, jsou často nastřádané negativní emoce, jež nikdy nevyjádřil, a ty najednou vyplouvají na povrch. V takové situaci pomáhá jen značná míra vzájemné tolerance. Při léčbě je navíc jedna věc zbavit člověka závislosti na samotné látce a druhá věc je odstranit příčinu, která k závislosti vedla. Určitě bych doporučovala odbornou pomoc. Péči a pozornost si totiž zaslouží nejen vyléčený abstinující "hrdina", ale i ten, kdo to vedle něj roky snášel a teď mu to svými náladami kazí.
Stojí za nekontrolovaným pitím alkoholu vždycky nějaký hlubší psychický problém?
Ano, každá závislost je náhradní okruh uspokojení. Když se například s někým pohádáte, dostaví se negativní emoce, které se nemůžete zbavit jinak než tak, že si to s tím člověkem vyříkáte. To ale často nejde, nebo se toho bojíte, a tak tuhle negativní emoci přebijete jinak. Napijete se alkoholu, přejíte se nebo si dáte nějakou jinou drogu. Závislost vám tak pomáhá negativní emoci uniknout, ale samotný problém v tu chvíli neřešíte. Nekontrolované pití tak není o pouhé chuti na alkohol, ale o nutkavé potřebě ztlumit svou vnitřní tenzi.
Démonem však není samotný alkohol, ale závislost. Ta nezná míru, nevede k uspokojení, ale k sebezničení. Závislý může být člověk i na jídle nebo pohybu, zničit ho to může stejně. Nezávislý člověk rozezná zdravou míru, závislý ne, to je ten rozdíl. Když za mnou přijde na terapii někdo, kdo chce přestat pít, kouřit, nebo se přejídat, tak v první řadě neřeším závislost na látce, ale duševní pochody, které se v něm odehrávají těsně předtím, než se přejí, napije nebo si jde zakouřit.
Až společně přijdeme na problém, který za závislostí stojí, snažíme se společně k tomuto problému najít funkční řešení. Závislost pak ztrácí svůj význam a tlak povoluje. Takto to ovšem pochopitelně funguje jen u lidí, kteří jsou v počátečním stadiu závislosti, a na rozjetý alkoholismus to už neplatí, protože nad vámi v určité fázi převezme kontrolu a žije si svým vlastním životem. V této fázi už je absťák silnější než všechno ostatní a vy ztrácíte schopnost sebereflexe, mizí vůle.
Které sociální skupiny jsou z pohledu vaší terapeutické praxe závislostí na alkoholu nejohroženější?
Jednou z nejrizikovějších skupin jsou ženy na mateřské dovolené, které se často dostanou do sociální izolace, a ještě by z pohledu svého okolí měly být šťastné, protože se přece starají o své děti. Často se však cítí úplně jinak, stydí se za to a ulevují si pitím. Další rizikovou skupinou jsou lidé kolem věku 40 plus, kteří mají pocit nějakého životního selhání, děti jim odcházejí z domu a připadá jim, že svět už o ně tolik nestojí, jsou na prahu krize středního věku, což může být nový začátek, ale oni mají pocit, že jsou na konci. Ztrácejí společenský status nebo krásu a ví, že už to nebude lepší. Komunikace s partnerem je pak víc než nutná, ale bývá velmi obtížná. Zažitým vzorcem naší partnerské komunikace, nebo spíš nekomunikace, je tradiční řešení: muži, kteří před svými ženami utíkají do hospod. To problém jen fixuje a časem se odcizení zhorší.
Mladí dospělí sice s alkoholem experimentují, ale pokud mají ve svém okolí zdravé vzorce, tak k nekontrolovanému pití zpravidla nesklouzávají. Zkoušejí, co s nimi alkohol dělá a čím se za to platí, což je vlastně v pořádku. Experimentování k mládí patří. Podstatné je však vyvíjet se dál, nezůstat u toho. U lidí kolem 40 nebo 50 let je ale alkohol náhražkou nějakých příjemných emocí, a proto u něj zůstávají.
