Zpíváte od 15 let, brzy vám bude 75 let. Když se ohlédnete, jak uplynulé roky v českém showbyznysu vnímáte?
Když se podívám zpátky, tak přesně vím, co mi dnes chybí. Kromě toho, že jsem byla docela fešanda, je to nadšení a elán, které má dvacetiletý člověk. Očekáváte jen, že se stane něco senzačního a jste odolná. Když vás vyhodí z první pěvecké soutěže - což se mi povedlo -, tak jsem si jen řekla, že jim příště ukážu. Tuto pozitivní vzdorovitost už nemám, protože mám podezření, že už nic nepotřebuju dokázat. Nicméně mám dceru, která mě občas dožene k nějaké akci. Vždycky jsem ale byla šmahelista a říkala jsem si, že to nějak dopadne.
V roce 1975 jste se umístila na čtvrtém místě v Českém slavíkovi. Chtěla jste vždy být mezi těmi nejlepšími?
Nikdy jsem nebyla úplně ambiciózní. Spíš jsem trvala na tom, abych si mohla zpívat a dělat, co chci. Když chce člověk vystoupat co nejvýš, musí dělat spoustu věcí, které by mě nebavily. Já měla raději ten komfort svobody, kdy jsem mohla skákat mezi žánry podle toho, co mě lákalo.
Saxana byla důležitá role
Pomohla vaší pěvecké kariéře role Saxany?
Ano. V té době jsem zpívala s kapelou The Cardinals a s tehdejším mužem (Jan A. Vaculík, v kapele zpíval a skládal texty, pozn. red.) jsme si říkali, že kdyby se film uchytil, tak by to rozjezdu kapely mohlo pomoct, což se stalo. Když jsem na vystoupení zazpívala Saxanu, mělo to úspěch, ten film frčel.
Saxana svým způsobem frčí pořád, je neodmyslitelnou součástí české kultury…
Ano, když nám scénář poslali domů, tak jsme si s manželem říkali, jak ta kouzla chtějí točit, že je to trochu divné, já tehdy četla jen klasiky… Ale dnes film všichni znají, a dokonce jsem s ním byla na mezinárodních filmových festivalech v Mexiku a Německu.
Na svém webu nicméně píšete, že máte ze Saxany občas komplex, že jste ji mohla natočit a pak umřít. Nikdy vám nevadilo, že vás lidé znají především jako Saxanu?
Nevadilo. Já jsem vyloženě racionální bytost a uvědomuju si, že to byla pro mě strašně důležitá role. Někdo celý život nedostane šanci ukázat, co v něm je, a já ji dostala. Často se stává, že mě osloví maminka s malou holčičkou a říká jí: "Víš, kdo to je?" Holčička samozřejmě neví, a maminka odpovídá: "To je ta, co hrála Saxanu."
Byla jsem sexsymbol
Myslíte, že může být Saxana nějakým způsobem vzor pro mladé holky a dívky?
To nevím, možná k nim může promlouvat tím, jak je jiná než většina hlavních postav mladých dívek v pohádkách a filmech. Není to princezna, je záhadná. Přijde do světa, který nezná, a je v něm trochu zmatená. Nicméně bych řekla, že jsem tehdy opravdu oslovila určité množství dospívajících chlapců. Někteří za mnou i dnes přijdou po koncertě a říkají mi, jaký na ně udělalo dojem, když jsem si v těch krátkých utržených šatech sedla na motorku.
Nevadí vám to?
Vůbec. Myslím, že dnes by se dalo říct, že jsem v té době byla sexuální symbol. Nevím o žádné jiné herečce, která by ve filmu běhala s obrovským výstřihem, kostičkama na šatech a v krátké sukni. Bylo to opravdu působivé.
Takže když o vás napíšu, že jste byla sexsymbol, neurazím vás?
Neurazíte. Byla jsem zvyklá, že když jsem někam přišla, tak jsem ostatním lidem přišla zajímavá. Samozřejmě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že o sobě nemusím pochybovat a můžu být sebevědomá. Na druhou stranu jsem ale velká realistka a nikdy jsem nezpychla nebo nezměnila svůj styl chování. Asi je to tím, že nejsem pitomá.
Byl pro vás vzhled vždycky důležitý?
Ano, šila jsem si vlastní kostýmy a snažila jsem se, aby byly vždycky trochu sexy, aby tam bylo třeba něco průsvitného. Na druhou stranu si ale nepotrpím na róby. Mám jedny plesové šaty už 15 let a nejraději nosím černé legíny, dlouhé bavlněné černé triko a k tomu nějakou hezkou čepici, klobouk, boty nebo pásek.
Jak vnímáte stárnutí?
Stáří neberu tak úporně, protože jsem se podruhé šikovně vdala za chlapce, se kterým jsem už velmi dlouho. Když jsme se brali, tak už byl dospělý a nevybral si mě kvůli tomu, že jsem hezká zpěvačka. Sám je muzikant a pohyboval se všude možně. Říká, že se mu pořád líbím, a je s ním sranda. Staří manželé jsou někdy úzkostní a peskují se, my jsme se tomuto naštěstí vyhnuli. Navíc pořád něco dělám, pracuju, maluju obrázky… Nemám čas si stýskat, že je něco špatně. Jsem pozitivní člověk. Navíc vnímám, že i žena, které je 80 let, je krásná. Ve vráskách, které má v obličeji, je něco zapsaného. Je tam její duše, kterou je zajímavá.
Každá špatná zkušenost má význam
Před více než deseti lety jste v Třinácté komnatě promluvila o smrti maminky i prvního dítěte…
Pokud můžeme, já bych toto téma vynechala. Vždy jsem litovala, že jsem o tom promluvila. Říkala jsem si, že je to důstojný pořad i formát, ale nakonec se ukázalo, že některé informace by se měly sdělovat jen lidem, kteří je umí dobře zpracovat. Bohužel jsem zapomněla, že kolem jsou i bulvární média, které tyto informace začnou šířit necitlivým způsobem a budou na internetu do konce mého života.
Rozumím vám, nicméně naopak vnímám, že je dobré o některých, i zraňujících, věcech mluvit, protože tak můžou mít jiní lidé s podobnou zkušeností pocit, že v tom nejsou sami…
To je pravda, nicméně bych do toho pořadu už dnes znovu nešla. Řekla bych jen, že věřím, že nic není úplně náhoda a že každá špatná zkušenost, která se nám stane, nás má nějakým způsobem zocelit, posunout dál, dát nám širší pohled na svět, abychom věděli, co vše se může stát…
Vaší dceři Báře Vaculíkové, která vystupuje jako Diva Baara, budete 9. listopadu v La Fabrice křtít druhé sólové album. Máte spolu dobrý vztah?
Myslím, že je životní štěstí mít potomka, který má nějaké nadání a je zajímavý. Je skvělé, že si máme o čem povídat. Bavíme se o textech, které obě píšeme, dokonce jsme za ta léta spolu i tři písničky nazpívaly, konkrétně na Bářinu novou desku duet z filmu Četník ze Saint Tropez. Kromě toho, že má Bára vůči mamince samozřejmě tisíc povinností, si máme pořád o čem povídat. Nemusíme hledat témata o vaření, má to nějaký přesah.
Vy sama máte koncert 5. listopadu v divadle ABC. V českém showbyznysu se pohybujete desítky let, našlo by se něco, co vám na něm vadí?
Asi strategie českých rádií, které od starých interpretů hrají jen staré písničky. Má pozdější tvorba i jiných zpěvaček podobného věku velmi těžko k lidem proniká. Skvělou pozdější desku přitom má Hana Zagorová, Marie Rottrová i Heidi Janků… Trochu tomu rozumím, ale bylo by skvělé, kdyby rozhlas měl trochu širší pohled na věc.
Video: Spotlight Aktuálně.cz - Jiří Langmajer (30. 9. 2024)
