Mám vás už tak nějak zaškatulkovanou jako sólovou zpěvačku, která se skrze hudbu vyrovnává se svým rodinným osudem. Jak do toho zapadají sudetské památky?

Lenka Dusilová: Osudy lidí a památek jsou si velice podobné. V Sudetech to začalo odsunem Němců a potom je dorazil minulý režim. Já osobně jsem vyrůstala v Karlových Varech, je to krajina mého dětství a mám ji silně spojenou s bratrem, který mě v podstatě vychovával. Máma hodně pracovala a brácha, protože je o deset let starší, často jezdil na vandry a výlety. Měl takové renesanční hobby, zajímala ho historie, hrady a zámky. A jak se o mě musel starat, tak jsem už jako tříletá jezdila všude s ním. Vím, že jsme navštívili mnoho zřícenin, hradů i zámků, ale spíš než jména si vybavuji tu atmosféru. Tyhle vzpomínky jsou pro mě velmi důležité a jdou tak trochu ruku v ruce s tím projektem.

Cílem nového projektu Monument/um je upozornit na chátrající památky v českých Sudetech. Na čtyřech z nich zahraje během léta Lenka Dusilová společně s Aeldrynem. | Foto: Pepa Dvořáček

Řekla jste, že osudy lidí a památek jsou si podobné. V jakém smyslu?

LD: Když jsem v minulosti pracovala na tom, abych se odvrátila od temné stránky svého vlastního já, zjistila jsem, že musím nahlédnout hlouběji do rodinných vztahů a tajemství. Uvědomila jsem si, že moje máma si celý život nese velké břímě nějaké ztracené identity. Vyrůstala se svou babičkou po druhé světové válce, protože její maminka zemřela na souchotiny ve 26 letech. Tatínek byl Ukrajinec, kapitán ruské armády a Sověti mu tenkrát neumožnili, aby svou ženu před smrtí ještě viděl. Moje máma pak celý život řešila své kořeny a kam vlastně patří. Vždy mě ohromně fascinovalo, jak taková světová událost nebo mocenské machinace hýbou s životy a osudy obyčejných rodin.Přijde mi, že osudy památek a lidí jsou totožné tím, že za sebou mají silné příběhy s často nejasnou identitou.

Soňo, pro hudební koncept Monument/um jste s Lenkou vybrali celkem čtyři stavby. Leží v Libereckém, Karlovarském a Královéhradeckém kraji. Jaká byla pro výběr kritéria?

Soňa Paleta: Chátrajících památek je v Sudetech hodně. Společně s Lenkou a mým mužem jsme navštívili patnáct z nich a všechny byly něčím zajímavé, ale při prohlídkách jsme zjistili, že potřebujeme, aby památky splňovaly i určité parametry. Aby místa byla bezpečná s kapacitou pro alespoň 120 lidí, aby byla vizuálně atraktivní a patřila lidem, kteří k ní mají vztah a chtějí naši pomoc. 

V Libereckém kraji jsme pro Monument/um vybrali kostel v Horním Vítkově, který vlastní římsko-katolická církev, potřebují opravit střechu a taky interiér, kde uprostřed roste mech a tráva, protože za socialismu lidi vytrhali dlažbu a dláždili si svoje cestičky k domovu. V Karlovarském kraji se nám zase zalíbil hrad Hauenštejn. Jeho majitel už od dětství snil, že se jednou stane hradním pánem. Před mnoha lety našel v novinách inzerát, že se prodává zřícenina, ale nakonec na něj neměl peníze. Tak dlouho tam jezdil, až prodejce přesvědčil, aby mu dal slevu. Dnes se ze zříceniny klube hrad, kde se konají různé kulturní akce. V Horním Maršově zase máme bývalou brusírnu, nyní Fabriku Temný Důl, kterou se snaží zachránit patriot tamního kraje. A Jablečné lázně, to je zase chátrající objekt, který oživila parta mladých lidí, po vzoru pražské MeetFactory v něm chtějí pořádat kulturní akce. Před dvěma lety se ale veřejnosti zase uzavřely kvůli statistickému posudku. Nakonec díky osvíceným lidem z radnice, spolku a i za přispění Monument/a se lázně opět probouzí a Monument/um bude v srpnu jakýmsi otvírákem jejich nové etapy.

Hrad Hauenstejn vlastní majitel, který si celý život přál být hradním pánem. V oživení mu pomohly desítky dobrovolníků, stále ale potřebuje finanční pomoc. | Foto: Aleš Novotný

LD: Za všemi těmi místy stojí skvělí lidé, kteří třeba nemají dostatek financí na jejich opravu. Chceme jim pomoct a já jsem ráda, že svým jménem a nějakými uměleckými "schopnostmi" můžu přispět a vzbudit zájem lidí o tyhle zapomenuté památky.

SP: Lenka už podobné představení v minulosti dělala. S vizuálním umělcem Aeldrynem měla v Duchcově benefiční představení site specific (umění zasazené do kontextu určitého prostoru, pozn. red.), kterým chtěla pomoct tehdejšímu kastelánovi Marianu Hochelovi v záchraně Reinerovy fresky. Vybralo se tehdy asi 29 tisíc korun. Byli jsme se na koncertě podívat s manželem a dodnes mě naskakuje husí kůže, když si vzpomenu na tu úžasnou atmosféru. Už při koncertě mě napadlo, že by bylo fajn tuhle krásnou věc rozšířit na další památky a tehdy po představení v nedaleké hospodě jsme si
řekli, že to zkusíme.

Je spojení hudby a obrazu věc, která vás, Lenko, aktuálně baví?

LD: Inspirace obrazem či pohybem mě nakopla už v minulosti díky představení One Step Before The Fall divadelní company Spitfaire Company. Baví mě v rámci dané struktury či předem nastavených témat improvizovat a osvobodit se od písňové formy a hrát si s jiným prostorem v hudbě. Při site specific navíc procházíte hranicemi krajiny, tedy mezi obrazem a prostorem, přičemž vše ovlivňuje ten daný moment - ať už momentální rozpoložení a nálada, počasí, akustika, atmosféra, vnější zvuky, odlišný prostor..Je to na každém místě odlišné. 

Není taková improvizace někdy náročná?

LD: Možná ano, ale je to dobrodružné a já se těším na vnější impulzy a momentální inspirace v rámci dané formy. Je pravda, že břímě a duch těchto památek není jednoduché unést. V podstatě na chvíli spojujete svůj život na krátký čas s existencí té památky.

Raně barokního kostel Navštívení Panny Marie v Libereckém kraji. | Foto: Zdeněk Dam

První koncert bude koncem července v kostele Navštívení Panny Marie v Chrastavě. Máte už představu, jak tahle hudebně-vizuální show bude vypadat?

LD: Nepíšu pro každou památku zvlášť konkrétní repertoár. Jsou tam otevřená témata a konkrétní krajiny, které se budou přizpůsobovat danému momentu. S Kubou Aeldrynem pracujeme s obrazovými prvky a s relativitou času, která pokaždé funguje jinak. U kostela v Chrastavě zrovna pracuji s fragmentem básně od polské autorky Małgorzata Lebda.

Budete hrát v době těch největších hudebních festivalů, nebojíte se konkurence?

SP: Nebojíme. Nejsme jejich konkurence, myslím, že jsme spíš jejich protipól. Od diváků se očekává soustředěnost, a to, co tam zažijí, bude, doufám, výjimečné a na oplátku jim nabídne možnost usebrání se. Navíc podpoří dobrou věc!

LD: Kapacita těch prostor je velmi omezená, na to místo se dostane jen 120 lidí, takže lístky je potřeba koupit dopředu. Není to žádná masová akce.

Podívejte se také na video: Spadla jsem na dno a musela projít slepé uličky, ale inspiruje mě to, hudba je terapie, říká Dusilová

21:02

Neznám nic lepšího, než dělat koncerty a hrát hudbu, nejsem omezená poptávkou fanoušku, říká zpěvačka Lenka Dusilová. | Video: Daniela Drtinová