Z vesnice Albrechtice, kde Hana Krejčová vyrostla, se na základě nařízené demolice museli lidé přestěhovat na panelové sídliště v Mostu. "Chvíli jsme byli rádi, že máme umakartové jádro a největší výdobytky socialismu. Pak nám ale došlo, o co jsme přišli, protože Albrechtice byly krásné. Bydleli jsme ve spodní části obce naproti kostelu. Z okna jsem viděla Jezeří, hory a hned vedle nás bylo jezero. K tomu místu jsem měla od mala hluboký vztah," uvědomuje si.
Na severu Čech se cítila vykořeněná, zachraňovala ji ale láska ke zpěvu. Za nabídkami postavit se na prkna divadel se neváhala přestěhovat do Ústí nad Labem, Teplic i daleké Prahy, kde získala angažmá v populárním muzikálu Bídníci. "To byl asi můj největší úspěch. Najednou jsem byla součástí showbyznysu. Jenže když byla ta sláva u konce, vyhořela jsem a všechno mi najednou připadalo cizí," vzpomíná svérázná kastelánka, která se v 90. letech ocitla na zámku, aby spravovala zdevastované interiéry, které v něm zbyly.
"Se zámkem mě pojí pupeční šňůra"
V době, kdy na Hanu Krejčovou padal v Praze smutek, zazvonil telefon a v něm se ozval hlas dnes bývalého kastelána Jezeří: "'Chtěl jsem ti říct, že hledáme nového správce. Tak se ukaž, komediantko, jestli to se zámkem myslíš vážně,'" parafrázuje ho sympatická padesátnice. "Přestože jsem byla v Praze, domů jsem se často vracela, nikdy jsem na zámek nezapomněla. Myslím, že je to, jako když je dítě s matkou svázané pupeční šňůrou. Nám se ale nikdy neodstřihla, a tak jsem po tom telefonátu s kastelánem manželovi oznámila, že si hraju na Pražandu, ale pořád jsem ta holka z Albrechtic, a během 14 dnů jsem se přestěhovala," líčí Krejčová, které se tehdy narodila dcera.
Neobyvatelný zámek, který už v 80. letech zachraňovala před demolicí, převzala v roce 1996 s provozní zálohou tři tisíce korun. "Tehdy mi stát odmítl dát někoho k ruce, ale nakonec jsem si vyžebrala kamarádku na poloviční úvazek. Nastěhovaly jsme se do pokojů v severních věžích, protože to bylo jediné obyvatelné místo tady. Dveře neměly ani zámek, a tak jsme se na noc musely zabarikádovat. Vzpomínám si, jak jsme v dubnu spávaly ve vaťáku, válenkách a s pěti psy," vypráví.
Před skoro třiceti lety byl zámek na spadnutí. Prázdné interiéry pokrývala suť a odpadky, ve většině místností nebyla ani okna. Zámeckou zahradu zahalily nálety stromů a z nedalekého panského dvora zbyly jen obvodové zdi a propadlá střecha. "Bylo mi řečeno 'Ukazuj to lidem, jak to je, a dělej, co umíš.' Ale já jsem nedokázala jen přihlížet, a protože jsem měla hodně známých jak tady, tak v Praze, začala jsem pořádat brigády na odklízení suti a čištění zahrady," vzpomíná Krejčová a dodává, že to, co zámek v prvních letech zachránilo, byli dobrovolníci a také strašidla.
Moderní kasteláni Česka
Vyprávění je součástí seriálu Moderní kasteláni Česka. V něm představujeme osobnosti, kteří se zamýšlí nad dosavadním přístupem k hradům a zámkům a snaží se je přizpůsobit současnému publiku. Mění prohlídky, mají letní divadelní scény, koncerty, festivaly nebo výstavy. Upozorňují ale také na zkostnatělost systému i nedostatek financí. Seriál vznikl ve spolupráci se spolkem Piana na ulici, který na hradech a zámcích umisťuje poesiomaty. Na Frýdlantu k lidem promlouvají ústa Franze Kafky.
"V prvních letech jsem tu dělala živá strašidla s různými výjevy a nasvícenou scénou. V třiceti místnostech bylo asi padesát lidí, kteří byli převlečení za mumie a tak podobně. Jeden rok sem přijelo asi deset tisíc návštěvníků," říká. Pořádání akce začalo být postupně náročné, jako kastelánka navíc nesla odpovědnost za herce i návštěvníky. "Když jsem to dělala asi po šestadvacáté, už jsem dopředu zvracela. Neměla jsem na to nervy," vysvětluje a dodává, že peníze ze vstupného zámku stejně nepomohly, putovaly do společné kasy Národního památkového ústavu.
Krejčové se podařilo oslovit lidi a tím vzbudit i zájem o osud zámku, což jí pomohlo hlavně v roce 2008, kdy se znovu probírala otázka územních limitů těžby v severních Čechách. "Jezeří je národ sobě. Bez lidí by nebyl tím, co je. Zachránili ho a pomohli i tím, že mi do interiérů věnovali nábytek. Díky tomu jsem ho mohla vybavit a přiblížit lidem to, k čemu která místnost sloužila," vysvětluje žena, která si našla životního partnera v Horním Jiřetíně.
Kastelány sužuje byrokracie
Zámek Jezeří je na seznamu sedmi nejohroženějších památek Evropy, má mimořádnou architektonickou a uměleckou hodnotu, neobyčejně krásnou polohu a zvláštní význam pro formování podkrušnohorské krajiny. A i když nemá původní vybavení a pro některé lidi může působit ošuntěle, nevytratila se z něj pravdivost a duch minulosti.
"Myslím si, že povinností kastelána je přenechat dalším generacím pravdivou podobu. Na každém kroku tu jde něco nového objevit. Osobně vnímám pozitivně to, že chodí čím dál méně lidí, kteří řeknou: 'no to je hrůza, proč to neopraví?' Mladším generacím už nemusím vysvětlovat, že v ryzí podobě toho uvidí a pocítí daleko víc. Máme opravené divadlo a je to hezké, ale já cítím, že už tam není ten Beethoven," říká Krejčová a povzdychne si: "Z čeho jsme ale nejvíc frustrovaní, je, že lidé obecně nečtou. Všude tu mají ukazatele, často před nimi i stojí a stejně se vás ptají na informace."
Prohlídky zámku jsou rozdělené na dvě stěžejní části. Jedna je s průvodcem, tu druhou si lidé mohou projít sami. "Osvědčilo se mi otevřít samostatný okruh. Ukazuje se, že do něj chodí hlavně lidé, kteří nemají moc času nebo nechtějí čekat," říká a libuje si, že v hlavním okruhu už lidé nečekají, že uvidí drahý porcelán a zlaté hodiny, podle Krejčové je zajímá samotná funkce sídla. "Snažíme se lidem ukázat, jak se tady žilo. Mluvíme o historii zámku, jeho architektuře a přestavbách, funkci jednotlivých místností a jaký v nich byl režim," dodává a odhaduje, že zámek ročně navštíví přibližně 40 tisíc lidí.
Svoji práci miluje, ale přiznává, že její náplň už není tím, čím bývala. "Mám tu 240 místností, které postupně dávám dohromady, a mám stále tisíce nápadů. Jenže hodně času musím dnes trávit u počítače. Na všechno jsou teď schvalovací procesy, bez posvěcení NPÚ nemůžete pomalu zatlouct ani hřebík. Složité je dnes i připravit výběrové řízení. Kdyby to tak bylo v minulosti, nikam bych se neposunula," vysvětluje Krejčová.
"Na hlavu kastelána dopadá více a více povinností a samozřejmě záleží na místu, ale když máte tým o šesti lidech a jste pořád v terénu, nemůžete administrativu zvládnout v jednom člověku. My máme na starosti provoz, kulturní akce, staráme se o instalace, zahradu i zámecký park a do toho děláte revize a řešíte investice," dodává Hana Krejčová.
Projděte si s námi zámek.
