Nádobí na zdi, světla ze struhadel a spousta hladových lidí. Bezdomovci otevřeli vlastní bistro

Kuchařka Helena obsluhuje příchozí zákazníky.
Ve středu přišla do nové jídelny v pražské Brožíkově ulici stovka lidí ochutnat veganský oběd.
Klika se tu i několik hodin po otevíračce prakticky podávala.
Na první pohled bistro zaujme svým recyklovaným designem a vtipnými detaily. Třeba rostlinou v konvici.
Nebo struhadlem či osvětlením v láhvi. Design vymýšleli architekti ateliéru MARS, Zuzana Krmelová i samotné zaměstnankyně. Zobrazit 22 fotografií
Foto: Jakub Plíhal
Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
23. 3. 2017 11:23
Čočková polévka s boloňskými špagetami nebo pohankovým salátem za 95 korun. Zajímavý interiér a usměvavá obsluha. Tímto se vyznačuje nové veganské bistro na Smíchově, které ve středu poprvé otevřelo pro veřejnost. Od jiných veganských restaurací v Praze se odlišuje hlavně tím, že jídlo vaří a servírují ženy, které se, ať už z jakéhokoliv důvodu, ocitly na ulici. Návštěvníci si kromě poledního menu můžou každý všední den od 11:30 do 19:30 pochutnat také na koláčích a chlebu s pomazánkou.

"Kdo měl objednanou polívku?" "Promiňte, máte tady místo?" "Dobrý den, co si dáte?" Číšnice a kuchařky z nové veganské jídelny na pražském Smíchově měly ve středu co dělat.

Dveře si mezi sebou podávali zvědavci, kteří přišli ochutnat čočkovou polívku, boloňské špagety nebo salát s pohankou. Nově otevřené místo se od ostatních pražských veganských restaurací odlišuje zejména personálem. Jídlo tady totiž vaří a servírují ženy, které se z různých důvodů ocitly bez domova.

Jednou z nich je i padesátnice Helena. S organizací Jako doma, která stojí za otevřením jídelny, spolupracuje úplně od začátku v roce 2013. "Holky nás našly v azylovým domě na Rybalkový," popisuje svou cestu k práci pro Kuchařky bez domova. Ve smíchovské jídelně má na starosti hlavně prodej a servírování jídla.

Začínala na farmářských trzích na pražské náplavce a dodnes se tam ráda vrací. Podle jejích slov se na ni těší i lidi, kteří si ve stánku Jako doma jídlo kupují. "Naučila jsem se dost věcí, spíš komunikaci s lidmi a tak," popisuje Helena.

Čeká někdo na špagety?

Vedoucí organizace Jako doma Alexandra Doleželová tvrdí, že vaření pro lidi pomáhá ženám především psychicky. "Ženy mají většinou špatnou psychiku a nízké sebevědomí. Často mají pocit, že už je v životě nic nečeká, a to, že se dostanou do kolektivu dalších žen bez domova, je povzbuzuje a motivuje. Je hezké vidět, že na trzích jim zákazníci chválí jídlo, těší je to. V životě jim třeba nikdo neřekl nic hezkého," vypráví.

Na place jídelny kmitají tři ženy z kuchyně k zákazníkům a zase zpět k baru. Přestože jsou v místnosti na Brožíkově ulici pouze čtyři stoly, mají plné ruce práce. "Čeká někdo na špagety?" ptá se jedna ze servírek usazených návštěvníků. Kromě žen s malými dětmi, kočárky a psy posedávají u stolečků také muži. Přišli sem ze zvědavosti.

"Dozvěděl jsem se o tom z Facebooku. Sledoval jsem dýl, že se jídelna chystala a otevírala, tak jsme sem dneska zašli," objasňuje muž kolem třiceti. Za vegetariánskou stravu je ráda i jeho spolusedící. "Moc mi chutná," sděluje žena. Organizaci znali už z dřívějška z různých pražských festivalů jídla a oba dva se shodli na tom, že do bistra zavítají znovu.

Poctivá porce za 95 korun

Za 95 korun si návštěvníci můžou vychutnat zdravý oběd z lokálních surovin, poctivá porce polévky a pohankového salátu nejen pěkně vypadala, ale také dobře chutnala.

"Snažíme se nejenom vařit lokálně a vegansky, ale taky zpracovávat přebytky. Spolupracujeme s různými farmáři, kteří všechno ovoce a zeleninu neprodají, a dál by se už nikam nedostaly. Taky spolupracujeme s potravinovou bankou, dává nám ovoce, které by se nedostalo do supermarketu. Ale nepracujeme se zkaženým jídlem, jen s tím, co se ten den neprodalo a druhý den by se nemohlo použít," přibližuje Doleželová.

Otevřít bistro trvalo organizaci zhruba tři roky. Interiér v recyklovaném stylu DIY (zkratka do-it-yourself, udělej si sám) vznikal i díky přátelským vazbám. Koncept vytvořil ateliér MARS (Moderní ateliér recyklovaného skla) ve spolupráci s architektkou Zuzanou Krmelovou.

"Hodně důležitá je tato zeď (ukazuje na stěnu pokrytou červeně nalakovaným nádobím), protože to nádobí nasbíraly ženy, které tady pracují. Chtěly mít nějakou svoji stěnu, kam si můžou něco dát nebo napsat," popisuje Doleželová. Najít zde lze vzkazy k otevření jídelny i fotky kuchařek a číšnic.

Kuchařský vzor babička

Projekt Kuchařek bez domova zaměstnává zhruba 15 až 20 žen. Většina z nich spolupracuje s Jako doma dlouhodobě. "Většina, která s námi spolupracuje, pomáhala bistro připravovat," uvádí vedoucí organizace. Některé ženy vařit uměly, jiné se učí za chodu. "Jedinou podmínkou je, aby měly potravinářský průkaz od doktora, což zajišťuje jejich zdraví a to, aby mohly vařit," dodává.

Provozní kuchyně Tereza přišla k práci v jídelně přes kamarádku, která potřebovala střídat na směnách. Inspirací pro přípravu jídel jsou jí kuchařky i veganské restaurace, kuchařským vzorem je jí babička. "Moje babička je asi nejlepší kuchařka na světě. Trošku mě mrzí, že není veganka," říká se smíchem Tereza.

V bistru Kuchařek bez domova zkoušela už i její nejlepší recept - staročeské kynuté buchty. "Musíme je ještě trochu vypilovat," poznamenává mladá sympatická žena.

Alexandra Doleželová uvádí, že v rámci organizace funguje vzájemný mentoring žen a občas si pozvou odborníka, aby jim poradil. Ve středu tak byl v kuchyni k vidění šéfkuchař Filip Kavka Smiggels, který působí ve vegetariánské restauraci Mlsná Kavka.

Ačkoliv slavnostní otevření probíhalo od půl dvanácté, ještě ve tři odpoledne bylo v jídelně plno. Doleželová odhaduje, že se tady za tři hodiny otočila zhruba stovka lidí. Ti, kteří nestihli oběd, mohli do sedmi do večera ochutnat quiche nebo něco sladkého.

 

Právě se děje

Další zprávy