Kritika exotické pergoly, zlidštění i čekání. Jak to vypadá s proměnou Václaváku, Hlaváku a Karláku?



Tvrdí, že slavné pokrmy jako pizza nebo těstoviny alla carbonara nejsou tak staré, jak se traduje, a že nejautentičtější parmazán mají v americkém Wisconsinu. Italský historik Alberto Grandi bourá mýty o „tradiční“ italské kuchyni. Jak sám říká, snaží se „zachránit Itálii před sebou samotnou a jejími lžemi“. Za svůj postoj sklízí nadávky i výhrůžky.

Italský historik hospodářství a stravování Alberto Grandi z univerzity v Parmě si už roky bere na mušku mýty spojené s „tradiční“ italskou kuchyní. Když v roce 2023 v rozhovoru pro Financial Times zpochybnil původ těstovin alla carbonara, vyvolal vlnu nenávisti. „Špagety se v Itálii staly náboženstvím,“ říká Grandi. Po zveřejnění rozhovoru čelil nadávkám i výhrůžkám.
Kriticky se staví také k prosincovému zápisu italské gastronomie na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Podle Grandiho se tím neocenilo vaření ani recepty, ale spíše kulturní vyprávění kolem jídla.
„V Itálii se šíří představa vlastní gastronomické výlučnosti a pocit, že zbytek světa nám chce naši kuchyni pokazit,“ míní. Tento pocit se podle něj promítá i do hysterických debat o alternativních potravinách, jako jsou hmyzí mouky či maso neživočišného původu, proti nimž vystupují i někteří vládní politici.
Grandi se dlouhodobě věnuje rozkrývání příběhů, které podle něj nemají s historickou realitou mnoho společného. Jednu ze svých knih příznačně nazval Italská kuchyně neexistuje. Tvrdí, že většina dnes oslavovaných pokrmů se rozšířila až s rostoucím blahobytem, nikoli v „dávné tradici“.
Za klíčové momenty považuje masovou emigraci Italů do Ameriky na přelomu 19. a 20. století a poválečný hospodářský růst. Typickým příkladem je pizza.
„V Neapoli se za ni lidé styděli, byla symbolem chudoby tohoto města,“ připomíná Grandi. Právě italští emigranti v USA z pizzy vytvořili standardizovaný pokrm s rajčatovou omáčkou, který se později vrátil zpět do Neapole. „Pizza z New Yorku nebo São Paula není o nic méně originální než ta z Neapole,“ tvrdí.
Podle Grandího je i vysoká kvalita italských potravin poměrně novým fenoménem. Uvádí například vína, jejichž úroveň výrazně vzrostla až po aféře s otravami metanolem v roce 1986. Podobně olivový olej – dnes symbol italské kuchyně – se masově prosadil teprve v 80. letech. „Do spotřebního koše statistického úřadu se dostal až v roce 1981,“ říká. Předtím se běžně používal margarín.
Mýty o starobylém původu podle něj zakrývají skutečný úspěch posledních desetiletí: systematické zlepšování produkce zemědělci a potravináři.
Největší rozruch vyvolalo Grandiho prohlášení o těstovinách alla carbonara. Podle něj recept vznikl až během druhé světové války s příchodem amerických vojáků, kteří do hladovějící Itálie přivezli vejce a slaninu. Obul se také do parmazánu.
Podle něj je jediným místem na světě, kde dnes lze ochutnat „pravý“ parmazán, americký stát Wisconsin. Tamější sýraři totiž recept nikdy neupravovali, takže vzniká podle něj „přesná moderní obdoba“ původního sýru, na rozdíl od variant vyráběných v Parmě.
Po rozhovoru pro Financial Times byl Grandi měsíc zavalen nadávkami a výhružkami. „Teď už to trochu utichlo,“ říká. Dodnes však čelí hanlivým komentářům na sociálních sítích.
Na Grandiho dřívější vyjádření reagovalo i největší italské sdružení zemědělců Coldiretti, které jeho rozhovor označilo za „surrealistický útok“ na symbol italského jídla.
„Na základě fantazijních rekonstrukcí jsou zpochybňovány nejhlouběji zakořeněné národní kulinářské tradice,“ uvedlo sdružení. „Tvrdí, že Američané vynalezli carbonaru a že panettone či tiramisu jsou novodobé komerční produkty. Dokonce spekulují o parmazánu vyráběném ve Wisconsinu v USA - domovině falešných sýrů ‚made in Italy‘.“
Grandi však svým vyjádřením o carbonaře rozhněval i tehdejšího italského vicepremiéra Mattea Salviniho, který na sociálních sítích reagoval: „Odborníci a noviny závidí naše chutě a krásu.“
Navzdory útokům se Grandi své práce nevzdává. Zdůrazňuje, že kritika mýtů neznamená odpor k jídlu. „Pro dobrou carbonaru bych i zabíjel,“ dodává s nadsázkou. Jeho cíl je podle vlastních slov jiný: „Chci zachránit Itálii před sebou samotnou a jejími lžemi.“
Zdroje: ČTK, The Guardian






Lidé si kvůli konfliktu na Blízkém východě letos připlatí za některé velikonoční pečivo. Část pekáren už zdražení pohonných hmot a plynu způsobené válečným konfliktem promítla do svých prodejních cen, jiné to teprve čeká.



Česko letos zažívá dvě významná výročí. Zdeněk Svěrák, jedna z nejvýznamnějších osobností tuzemské kultury, oslaví v sobotu devadesát let a neméně legendární Jára Cimrman šedesátku. Málokdo toho o fenoménu Cimrmanů může říct víc než skalní fanoušek a odborník Tomáš Maleček.



Nejméně 40 procent ruských kapacit pro přepravu ropy je přerušeno, vypočetla agentura Reuters. Je to důsledek ukrajinských dronových útoků. Současné narušení dodávek ropy je nejzávažnější v moderní historii Ruska, jinak druhého největšího vývozce ropy na světě. Moskvu zasáhlo v době, kdy ceny ropy kvůli válce s Íránem rostou a překročily 100 dolarů za barel.



Americký prezident Donald Trump si není jistý, zda jsou Spojené státy ochotny uzavřít dohodu s Íránem. Šéf Bílého domu to ve čtvrtek podle agentur prohlásil na zasedání kabinetu ve Washingtonu. Íránce označil za skvělé vyjednavače, Teherán podle něj žádá o dohodu s USA. Trumpův emisar naopak uvedl, že Írán hledá cestu k ukončení války.



Pardubický soud poslal do vazby dva obviněné z terorismu kvůli žhářskému útoku na prostory pardubické firmy LPP Holding. Jde o mladého muže a ženu, kteří jsou aktivní v krajně levicových feministických kruzích. Muž je Egypťan, studující v Praze, žena je Češka. Hrozí Česku nějaká nová vlna krajně levicového terorismu? Hlavním motivem je podle experta na terorismus Miroslava Mareše Palestina.