"Snažíme se na pódiu prožívat daný okamžik," říká houslistka Esther Yoo. "I když na turné uvádíme stejný repertoár nebo opakujeme program z dřívějška, pokaždé je to trochu jiné. Baví nás zkoušet různé přístupy," dodává. Přesvědčit se o tom budou moci návštěvníci letošního ročníku festivalu Pražské jaro, kde trojice vystoupí 25. května v Dvořákově síni Rudolfina.
Název Z.E.N. Trio neodkazuje k buddhistickému učení. Je to akronym jeho členů, jimiž jsou klavíristka Zhang Zuo, houslistka Esther Yoo a violoncellista Narek Hakhnazaryan. Jejich spojení je něčím typické pro dobu, v níž klasická hudba nezná hranic.
Čtyřiatřicetiletá pianistka Zhang Zuo je čínská Američanka, avšak od pěti let žila v Berlíně. Později studovala v Evropě, USA i Číně u osobností jako Leon Fleisher nebo Alfred Brendel. Dnes střídavě působí v německé metropoli, New Yorku a ještě pořádá festival komorní hudby v čínské Šanghaji.
Devětadvacetiletá Esther Yoo se narodila v USA do korejské rodiny. Od šesti let žila v Bruselu a také studovala po celé Evropě, než se usadila v Londýně.
Pětatřicetiletý jerevanský rodák Hakhnazaryan od šesti let studoval hru na violoncello v Arménii, odkud se s rodiči přestěhoval do Moskvy a tam ještě stihl docházet na lekce ke slavnému Mstislavu Rostropovičovi. Upozornil na sebe roku 2011 vítězstvím v Čajkovského mezinárodní soutěži, kdy mu bylo pouhých 22 let. Dnes pendluje mezi Vídní a Arménií.
Srovnatelné úspěchy za sebou mají všichni. Zhang Zuo vyhrála první ročník Mezinárodní klavírní soutěže v Číně a patřila k finalistům Soutěže královny Alžběty, kterou stejně jako Sibeliovu mezinárodní soutěž pro změnu vyhrála Esther Yoo. Všichni tři už měli nastartovanou sólovou dráhu, když je v letech 2013 a 2014 britská BBC vybrala do svého programu New Generation Artists. Ten trvá vždy dva roky a mladým talentům poskytuje možnost koncertovat i nahrávat.
"Věděli jsme o sobě, ale poznali jsme se až díky natáčení Brahmsova prvního klavírního tria pro BBC," vzpomíná Esther Yoo. "Hudebně i lidsky jsme si natolik sedli, že jsme se rozhodli ve spolupráci pokračovat a založit trio," dodává.
První desku roku 2017 vydali na slavné značce Deutsche Grammophon. Kromě Brahmsova tria č. 1 H dur na ni zařadili Dvořákovo klavírní trio č. 4 e moll s podtitulem Dumky. "Jsou to jedna z nejúžasnějších děl v repertoáru klavírních trií. Ale máme k nim vztah i proto, že právě s nimi jsme začínali a jejich hraním jsme upevňovali naše vztahy," poznamenává houslistka.
Tři roky nato opět Deutsche Grammophon zveřejnil jejich druhé album nazvané Burning Through the Cold, na němž zaujali eklektickou kombinací děl Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova, Arama Chačaturjana a arménského skladatele z 20. století Arna Babajaniana. "Náš debut byl hodně tradiční, proto jsme se tentokrát vydali zvukově i emocionálně trochu jiným směrem," srovnává houslistka. Na desku zařadili mimo jiné novou úpravu oblíbené Rachmaninovy skladby Vocalise v aranžmá violoncellistovy matky.
Pravidelněji hudebníci nenatáčejí, protože jim dá zabrat, aby se vůbec sešli na jednom místě. Všichni mají coby vyhledávaní sólisté plné kalendáře. "Každý máme vlastní kariéru, takže najít si čas na trio není snadné," přiznává houslistka, že si většinou vytyčí za cíl uskutečnit jeden projekt ročně. Ať už je to natáčení, nebo společně turné. "Právě díky tomu, že si ten čas na společné setkání nakonec vždycky uděláme, se nám ale podařilo spolu zůstat už deset let," zdůrazňuje.
Fakt, že neúčinkují výhradně v triu, hudebnice považuje za přednost. "Zkušenosti, které každý nastřádáme na našich sólových dráhách, uplatňujeme v komorním triu. A to, co se naučíme v triu, se zase hodí v sólové kariéře," tvrdí Esther Yoo.
Zmiňuje ale i praktické stránky věci, jako že absolvovat turné ve třech je zábavnější, než když umělec cestuje sám.
Na Pražském jaru představí program podobný jejich debutové desce. Akorát že po Brahmsově Klavírním triu č. 1 H dur zazní Dvořákovo Klavírní trio č. 3 f moll. "Když už budeme v Praze, chtěli jsme zahrát něco od Dvořáka. Jeho třetí klavírní trio nám přišlo vhodné, protože při jeho skládání byl hodně ovlivněný Brahmsem. Říká se, že je z jeho tvorby nejvíce brahmsovské," připomíná houslistka, že Dvořák obdivoval staršího kolegu Brahmse. A ten jej na oplátku zase doporučil svému nakladateli. "Zdálo se nám, že na jednom koncertě by se taková dvě díla mohla dobře doplnit," dodává houslistka.
Českou metropoli už všichni tři navštívili, akorát každý samostatně. "Vždycky jsme toužili po tom hrát na Pražském jaru. Takže už se nemůžeme dočkat," vzkazují.