Během prvního dne letošního ročníku Glastonbury se na farmě v anglickém hrabství Somerset cosi stalo. Scéna West Holts specializující se na žánry R&B, hip hop či reggae nepatří mezi nejpůsobivější lokace jinak impozantního festivalu.
Zelená louka se rychle mění v prašnou pláň, hlediště obepínají stánky s jídlem a suvenýry. Uprostřed se tyčí železná konstrukce coby zvukařská věž, po levé straně od pódia stojí šapitó, v němž lidé za dozoru instruktorů tančí salsu a tango. Pohled dovnitř působí lehce bizarně i na místě, kde je bizarnost normou. Odehrát silný koncert na West Holts je řehole, obzvlášť za denního světla. Jenže v pátek podvečer jako by se tam zastavil čas.
Slunce naproti pódiu se líně sune k horizontu, na scénu vstupují zpěváci Alloysious Massaquoi, Kayus Bankole a Graham "G" Hastings, kteří Young Fathers založili v roce 2008.
"Slyším osamělé, osamělé zvuky / žiju jako jedináček," začínají a cappella plíživou verzi písně Only Child. Trojhlas se tříští v přebuzených ozvěnách. Ani ne po minutě se přidávají syntezátory, dvě doprovodné zpěvačky, kytarista a bubeník. Má to neuvěřitelnou sílu.
Young Fathers své písně naživo hrají v alternativních verzích oproti těm studiovým. Jedna plynule přechází v druhou, zdánlivě postrádají strukturu, rámují je naléhavé údery do bicích. Derou se kupředu jako povodňová vlna.
Tři výrazné hlasy protagonistů se vzájemně proplétají, rapují, deklamují, křičí, řvou. Rapeři tracky neuvádí, nemluví mezi nimi, ani jinak nekomunikují s publikem.
Hodinu trvající show na Glastonbury k sobě stahuje další a další posluchače. Mezi všemi hvězdami letošního ročníku festivalu předvádějí Young Fathers uhrančivý koncert.
Podobně silný by mohl být ten, který trio ze skotského Edinburghu čeká tento pátek na brněnské Pop Messe. Podle managementu kapela vystoupí ve víceméně totožné sestavě jako na Glastonbury. Do Česka se vrací už podesáté, poprvé účinkovala před deseti lety na Budějovickém Majálesu. Pokud lze soudit podle vystoupení v Anglii, tohle léto je v životní formě.
Nikdo podobný neexistuje
Ne každý se ale těší. "Největší hvězda festivalu je skotské trio Young Fathers, jejich největší hit Shame má na serveru YouTube 5,3 milionu zhlédnutí, což je zhruba stejný počet, jako má písnička Ježíš od brněnské formace Mucha," napsal v regionálním deníku Královopolské listy Aleš Kvíčala, první místostarosta brněnské městské části Královo Pole zvolený za hnutí ANO. Text nazval Pop Messe, bohužel, bude.
Místní zastupitel se především snažil varovat obyvatele před hlukem, který podle něj dvoudenní festival způsobí. Venkovní program včetně koncertu Young Fathers nicméně končí v jedenáct hodin večer, což je v Králově Poli běžná noční hodina přes víkendy. Poté se veškeré dění přesouvá do klubů.
Přirovnáním skotské senzace ke kapele písničkářky Nikoly Muchy se pak politik zřejmě snažil nastínit bezvýznamnost festivalu, který stojí na současné, tudíž na české poměry odvážné dramaturgii. Pop Messe se letos koná potřetí, vloni ho navštívilo okolo 5000 lidí.
"Když uvážíme, že počet anglických mluvčích je zhruba padesátkrát větší než těch českých, asi tušíte, jak velké hvězdy vlastně do Brna přijedou," argumentoval Kvíčala v neprospěch Young Fathers.
Data streamovacích služeb mohou napovědět leccos. Pokud bychom ale kvalitu umění měřili jen počtem přehrání na YouTube, nejpopulárnější písní na tomto serveru je Baby Shark Dance. Dětská říkanka, v níž se tři minuty opakuje popěvek "baby shark, doo-doo, doo-doo", nedávno překonala hranici 13 miliard zhlédnutí.
Nechme stranou, že na nejrozšířenější streamovací službě Spotify se počty přehrání písní Young Fathers pohybují v desítkách milionů, zatímco kapela Mucha je o několik řádů níže.
Young Fathers sklízeli nadšené recenze už za první EP nazvaná Tape One a Tape Two ze začátku minulé dekády. Debutové album Dead z roku 2014 jim vyneslo prestižní Mercury Prize, udělovanou hudebními profesionály za britské či irské album roku.
Kvůli hůře uchopitelnému zvuku Young Fathers sice nešplhají na přední místa hitparád, přesto dokážou zaplnit středně velké sály. Autor těchto řádek je před lety viděl ve vyhledávané londýnské hale Brixton Academy s kapacitou zhruba 5000 lidí. Stadiony si Young Fathers osahali nedávno coby předskokani Depeche Mode na aktuálním turné Memento Mori.
Na soundtracku šest let starého filmu T2 Trainspotting měli rovnou tři písně, přičemž hypnotickou Only God Knows napsali a nahráli se sborem Leith Congregational Choir přímo pro tuto příležitost. Režisér Danny Boyle ji označil za srdeční rytmus snímku. Young Fathers v tomto ohledu navázali na klasiku Lust for Life od zpěváka Iggyho Popa, která udávala tempo prvnímu dílu Trainspottingu z roku 1996.
Hip hop bez pravidel
Young Fathers lze těžko poměřovat s jinými umělci. Nikdo podobný zkrátka neexistuje. Jejich hudbě lze říkat experimentální hip hop, avantgardní nebo artový pop, lo-fi gospel nebo třeba indietronica, vždy to ale bude nanejvýš napůl cesty k pravdě. Ačkoliv se to zdá nepravděpodobné, Young Fathers v 21. století zkonstruovali naprosto nový zvuk. Do Česka se navíc vracejí s letošním, dosud nejlepším albem Heavy Heavy.
Potkali se jako teenageři na pravidelné hiphopové noci v edinburském klubu Lick Shot, kam výjimečně směli i nezletilí. Dali se do řeči, chvíli nato už v pokoji jednoho z nich rapovali do zvuku starého karaoke přístroje.
Jako výchozí bod jejich tvorby lze označit hip hop, přesto na přebal desky z roku 2015 nalepili cedulku "zařadit mezi rock a pop". Byla určena prodejcům desek. Trojice hudebníků se obávala, že špatná kategorizace zastíní obsah jejich písní.
"Známe pravidla hip hopu. Naše hudba je ale hip hop bez pravidel. Stejně jako je to rock bez kytar," řekl Graham ‚G‘ Hastings deníku Guardian.
Jejich skladby navozují pocit bezbřehé svobody, možná proto si na předešlém albu Cocoa Sugar z roku 2018 mantinely vystavěli sami. Rozhodli, že žádný track výrazněji nepřesáhne tři minuty, což je stopáž doporučená pro přehrání v rádiích. Cocoa Sugar se i díky tomu stalo jejich nejpřístupnější nahrávkou a pravidla se drží také letošní novinka Heavy Heavy. Už z úvodní klouzavé basové linky její první písně Rice, divokých vokálů a perkusí je ale zřejmé, že Young Fathers zároveň neztratili nic ze své živočišnosti.
Hudbu berou jako spojující, osvobozující rituál. Posluchač si v jeden moment připadá jako na techno party, o pár taktů později coby v odsvěceném kostele. Momenty klidu střídají bouře, a ještě častěji okamžiky chvíli před bouří.
Písně nestojí na refrénech, nýbrž repetici, dramatických zlomech a gradaci. Jako například aktuální singl Geronimo, který pozvolna roste kamsi do oblak. A ještě intenzivnější bývají Young Fathers naživo, kdy se hlasy tří protagonistů a dvou vokalistek pečlivě proplétají v nejlepší tradici míchání černé hudby s bílým popem.
Texty často připomínají skládanky surrealistických obrazů, přesto odkazují k realitě. "Tyhle ruce umí léčit / Čisté ruce umí léčit," zpívají v tracku Rice věnovaném africkým horníkům, kteří kutají zlato a bez perspektivy jiné práce jsou nuceni drancovat vlastní země.
Když dětský sbor na konci jiné skladby I Saw opakuje "Vyčisti si zuby, umyj si obličej, uteč", podle hudebníků je to adresované všem, kdo v minulé dekádě zůstali neteční během ostrovní debaty o brexitu.
Rodiče jednoho z raperů Kayuse Bankoleho pocházejí z Afriky, na aktuální nahrávce tak reflektuje i cestu za kořeny. Navštívil Etiopii a Ghanu. "Hudba tam není tak předem promyšlená, prostě se děje. Je to jako sledovat muzikál - lidi sedí u stolu a najednou začnou zpívat," popisuje Bankole. "Moje máma začne zpívat v kuchyni, teta se přidá, začnou mě učit slova, až najednou zpíváme všichni," líčí bezprostřednost, kterou teď předávají dál.
Stejně nestrojeně plyne hudba na koncertech Young Fathers. Prostě se děje. I kdyby Skotové na Pop Messe zrekonstruovali jen polovinu toho, co vykouzlili před několika týdny na Glastonbury, pro leckoho to může být koncert roku.