S žádným křtem nebo koncertem však Vladimír Mišík nepočítá. "Zaplaťpánbůh jsem tu desku v podstatě dotočil včas a v pohodě, kterou umí nastolit Petr Ostrouchov. Nebyl žádný tlak, zpíval jsem v pohodě, trošku nadopovaný nějakými medikamenty, prostě podle hesla drogy, chlast a rokenrol," říká Mišík z nemocničního lůžka v pražské Nemocnici Na Františku.
Hned po skončení nahrávání dostal zápal plic a zánět průdušek, které si vyžádaly téměř měsíční hospitalizaci. "Už je to dobré, v pátek 9. srpna by mě měli pustit domů," dodává. "Vydání alba oslavíme s přáteli a spolupracovníky u nás v hospodě, kam se snad doploužím," doufá.
Mišík se na albu podílel šesti texty a hudbou ke dvěma písním. Text ke skladbě nazvané Měl jsem sen napsal s někdejším velvyslancem a naposledy ředitelem Havlovy knihovny Michaelem Žantovským. "Byla to naše první spolupráce. Různě jsme si s Michaelem vstupovali do textu, ale on přinesl ten základní nápad, tak jsme to udělali napůl," poznamenává hudebník.
Vedle textů Mišíka a Žantovského album obsahuje zhudebněné básně Josefa Kainara, Jana Skácela, Jiřího Dědečka a Františka Gellnera. Jeden text napsal Matěj Belko, někdejší spoluhráč producenta Ostrouchova z kapely Sto zvířat.
Oproti dřívějšku se Mišík neprezentuje jako kytarista. "Už jsem bohužel vinou artrózy ruky nedomáčkl struny na kytaře, takže jsem ji nejdříve symbolicky odložil do futrálu a teď ji používám jako stojan na klobouky," vysvětluje.
Už několik let se Vladimír Mišík neobjevil ani na pódiu. "Přestal jsem koncertovat v období covidu a už jsem to nenahodil. Před každým koncertem jsem se ládoval kortikoidy, protože bych to jinak nedal. Prožíval jsem euforii jako každý hudebník, herec nebo sportovec, když lidé na konci tleskali, ale pak mi to lékaři nedoporučovali," vysvětluje konec své koncertní kariéry.
Ve studiu se sešla desetičlenná kapela, jejímž jádrem je kvarteto Blue Shadows, tedy kytaristé Josef Štěpánek a Petr Ostrouchov, baskytarista Matěj Belko a bubeník Martin Novák. Dále na novince účinkují klavírista Jan Steinsdörfer a v USA žijící hráč na Hammondovy varhany Ondřej Pivec, kytarista Lukáš Martinek, kontrabasista Tomáš Liška plus dva zahraniční hosté - americký perkusista kubánského původu Michito Sanchez a britský hráč na pedal steel guitar B. J. Cole. Doprovodnými vokály přispěl mimo jiné Mišíkův syn Adam.
"Nahrávali jsme jako za starých časů - všichni najednou, celkem rychle a intuitivně. Za takovouhle koncentraci skvělých hráčů s výbornými nápady a citem pro celek jsem opravdu vděčný. Co jsme nahráli, už tak zůstalo, dodatečně se přitáčely jen zpěvy a do dvou písní dechová sekce," uvedl před časem producent Ostrouchov.
Vladimír Mišík s hudbou začínal v 60. letech, kdy zpíval s Kometami, Matadors a Blue Effectem. Ke konci první poloviny 70. let založil skupinu Etc…, se kterou přes mnohé personální změny vystupoval další desítky let.
K Mišíkovým sedmdesátinám v roce 2017 vznikl filmový dokument Nechte zpívat Mišíka, jejž natočila Jitka Němcová. V posledních pěti letech vydal alba Jednou tě potkám a Noční obraz.
