Budějovický rodák Johanus začínal jako kreslíř a karikaturista. Věnoval se volné a užité grafice, knižní a novinové ilustraci, koláži i kreslenému humoru. "Jsem asi přece jenom stará škola, moderní technologie v mojí profesi nepoužívám, proto ruka, tužka, pero, štětec a třeba lepidlo na koláže zůstávají mým hlavním pracovním nástrojem," popsal v rozhovoru pro Deník, proč mu vyhovuje přímý kontakt s materiálem.
Inspirovala jej mimo jiné jihočeská krajina. "Už jako kluk jsem blbnul s rybami a to mi zůstalo. Vlastně jsem netušil, že se to promítne do práce až takhle hluboko. Vždycky si před každou výstavou říkám: Uber té vody. A když to začínám rámovat, tak je kolem mě modro," vyprávěl v rozhlasu.
Prvních kolektivních výstav se zúčastnil již v 60. letech minulého století, kdy na sebe poprvé upozornil geometrickou černou kresbou, tvarem inspirovanou lidovým folklorem. Kreslený humor a novinová kresba už pak zůstaly jeho celoživotní "srdeční záležitostí", doplňuje Hana Bumbová z Galerie Hrozen.
Následující dekádu výtvarník dostal ceny za karikaturu na festivalech v Krakově a Řešově. Ve stejné době začal spolupracovat s dětskými časopisy Sluníčko nebo Ohníček. Ještě před revolucí stihl mít několik samostatných přehlídek ilustrací pro děti a dospělé v Českých Budějovicích, Písku, Českém Krumlově, Plzni nebo Hradci Králové.
Nejvíc ale vystavoval po roce 1989, často ve své Galerii Hrozen, kterou založil roku 1998. Fungovala v rekonstruovaných prostorách historického renesančního měšťanského domu a zaměřovala se na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor.
Kromě dříve Mladého světa, Dikobrazu, Telegrafu, Květů či Reportéra spolupracoval Johanus po revoluci také s odborněji zaměřenými tituly jako Hospodářské noviny, týdeník Ekonom či Právní rádce.
"Když mě oslovil Ekonom, tak jsem na to chvíli koukal, protože v ekonomice nejsem příliš zdatný. Půjčil jsem si chytré brožury, kde byly odborné termíny, a pak mě to začalo bavit, spolupráce trvala deset let," vzpomínal. "Do světa paragrafů a čísel se snažím přinést trochu poezie a úsměv a odlehčit tak věcnosti tématu," říkal. Kromě své českobudějovické galerie se Johanus poslední dekádu představil v táborské Galerii U Radnice, Městské galerii v Týně nad Vltavou nebo pražské Galerii U Lávky.
