Snímek inspirovaný skutečnými událostmi z neutěšeného prostředí dětského domova navazuje na stejnojmennou divadelní inscenaci uvedenou roku 2018 v holešovickém prostoru Jatka78. Divadlo vypráví osm let života dívky přezdívané Amerikánka, film ji sleduje po dobu čtyř dekád. Hlavní hrdinku ve snímku ztvárňují tři herečky Klára Kitto, Julie Šoucová a Pavla Beretová. V době natáčení jim bylo devět, 17 a 38 let.
"Myslím, že film diváky zasáhne především svojí hlavní hrdinkou. Amerikánka je dívka, ke které se už pětadvacet let vztahuju, když je mi úzko nebo si nevím rady. Je neuvěřitelná v tom, jakým způsobem dokáže překonat cokoliv, co před ni život postaví, a zachovat si při tom humor a laskavost k druhým lidem," říká režisér, scenárista a producent projektu Viktor Tauš.
Amerikánku nazval podle dívky, kterou poznal, když se oba ocitli na pokraji společnosti. "Poprvé jsem si o ní napsal do deníku v květnu roku 2000 v čase, kdy jsme žili na ulici. Vyprávěla mi svůj příběh, který mě tak zasáhl, že jsem začal toužit po tom porozumět její povaze, pochopit, co jí dává tolik síly. Od té doby jsem se tím příběhem zabýval a taky jsem věděl, že už na té ulici nemám co dělat," dodává Tauš.
Nynější film předznamenala loni opět na Jatkách78 divadelní inscenace Snowflakes. Hlavní postavu v ní ztvárnila Pavla Beretová spolu s Lucií Žáčkovou. Představení s prvky muzikálu, činohry a módní přehlídky bylo jakousi živou upoutávkou na celovečerní snímek.
"Všechny herce z této inscenace uvidíme i ve filmu vedeném odvahou dětí, které jsem měl úžasnou příležitost potkat. Amerikánka je o těch dětech a je jejich. Podařilo se dát dohromady zhruba padesátku neuvěřitelných dětí z dětských domovů i odjinud ze všech sociálních vrstev, pro které bylo důležité být spolu a vyprávět světu, co v nich vězí," ohlíží se Tauš.
Film příběh vypráví netradičním stylizovaným jazykem, není v něm jediná realistická scéna. Děti hrají postavy skutečných opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, podle Tauše sytí příběhy svých postav vlastními osudy.
"Ve filmu se prostřídá několik časů, ale jsou velmi výrazně barevně odlišené a orientace v ději je nesmírně jednoduchá," uvažuje.
"Z mého pohledu je to takový kaleidoskop vzpomínek hlavní hrdinky. Všechny světy a obrazy jsou v něm formované jenom emocí. Nejsme popisní, neukazujeme, jak tehdy vypadala ta zařízení a jak vypadají dnes, ale zprostředkováváme emoci těch dětí. Ve chvíli, kdy se na to rozhodnete přistoupit, tak ve smyslu emocí zažijete něco, co jste za svůj život v kině zažít nemohli," věří režisér.
Viktor Tauš vystudoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Praze. Studia FAMU přerušil kvůli drogové závislosti. Jeho prvním celovečerním snímkem byl autobiograficky laděný Kanárek. "Jde o příběh kluka, který pro samou lásku k americkému filmu ztratí smysl pro realitu a snaží se svůj svět najít v pražských ulicích. A to nemůže dopadnout dobře," řekl před lety autor ke své prvotině, ve které i ztvárnil hlavní roli. Vyšel z vlastní zkušenosti - dva roky bral heroin a dalšího půl roku se léčil.
Kromě Kanárka zaujal Tauš nostalgickou komedií Sněženky a machři po 25 letech, kterou navázal na předrevoluční film Karla Smyczka Sněženky a machři, nebo snímkem Klauni. Pokračování Sněženek a machrů mělo divácký úspěch, Klauny s duem Oldřich Kaiser a Jiří Lábus ocenili hlavně kritici. V posledních letech Tauš natočil temné či kriminální minisérie Modré stíny, Vodník nebo Zrádci.
