Vladimír Suchánek patřil k nejznámějším českým umělcům, kteří se zabývali grafickou tvorbou. Byl dlouholetým předsedou Sdružení českých umělců grafiků Hollar, zakladatelem a kapelníkem Hudebního sdružení českých grafiků Grafičanka, věnoval se tvorbě poštovních známek a ex libris, tedy původně malých grafických listů označujících majetnictví knihy.
Suchánek se narodil 12. února 1933 v Novém Městě nad Metují, začátkem 50. let studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze. Poprvé vystavoval roku 1957, pozornost vzbudil v 60. letech přehlídkou v Galerii mladých, sídlící v pražském Mánesu.
Dnes je zastoupen v mnoha veřejných a soukromých sbírkách v Česku i zahraničí. Členem Hollaru se stal v roce 1969, předsedal mu 20 let.
Postupně uspořádal 174 samostatných výstav v České republice i zahraničí, konkrétně třeba v Nizozemsku, Belgii, Německu, USA nebo Číně. Za vlastní grafickou tvorbu obdržel přes tři desítky cen.
V Česku měl retrospektivní výstavu před osmi lety v Císařské konírně Pražského hradu, kde nejvíc prostoru dal barevným litografiím. "Říká se, že litografický kámen má duši, proto se mu celý život učím porozumět. Když se v kresbě na jeho ozrněné ploše setká sen s obrazem vnějšího světa, pak se s vášní a zároveň s pokorou vydávám na cestu, na jejímž konci se zrodí nový grafický list," řekl při té příležitosti.
Výstava na Hradě se jmenovala Melancholická ulita a konala se na počest autorových osmdesátin. Úvodem přiblížila počátky jeho práce, dobu, kdy poznával a obdivoval pražskou periferii či krajinu. Dnes již neexistující motivy a zákoutí Suchánek zachytil v desítkách kreseb.
Závěr studijního období a počátky hledání vlastní cesty na Hradě dokumentovaly cykly Mateřství a Dětský cyklus. V 60. letech se Suchánek určitý čas věnoval kolážím, strukturální grafice a monotypům, od druhé poloviny desetiletí se pak postupně vracel od abstrakce k figuraci.
Své litografie naposledy ve větší míře představil před třemi roky v pražské Galerii Hollar.
Některé Suchánkovy grafické listy byly poznamenané jistou nostalgií, jiné sloužily jako kritická metafora někdejšího komunistického režimu. Tento rys byl nejzřetelněji cítit v pracích ze 70. let minulého století. Po celé uplynulé půlstoletí Suchánek odolával módním vlivům, zachoval si nezávislost, tvůrčí svobodu a pracovní nasazení.
Roku 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění se sídlem v Salcburku, v roce 2006 od prezidenta Václava Klause dostal medaili Za zásluhy v umění.
V oblasti grafického ex libris patřil k významným tvůrcům, pro sběratele z celého světa vytvořil téměř 500 prací. V České republice je znám i knižními ilustracemi a návrhy poštovních známek, například cyklem Znamení zvěrokruhu.
Do známkové tvorby vstoupil Suchánek ve druhé polovině 90. let. Jeho prvním počinem byl návrh pro poštovní známku věnovanou fotografovi Josefu Sudkovi. Jeho jedinečnou litografickou tvorbu evokuje návrh známky Jean Gaspard Deburau, působivá byla jeho předloha připomínající milénium od smrti sv. Vojtěcha. Známky vyšly jako společné vydání v Česku, Polsku, Maďarsku, Německu a Vatikánu.
Suchánek ztvárnil 22 známek s nejrůznějšími náměty. "První jsem udělal v roce 1996 ke 100. výročí narození fotografa Josefa Sudka. Vedly mě k tomu ryze osobní důvody, protože jsem se s ním spřátelil už jako student a chodil za ním každé úterý poslouchat starou hudbu," řekl Suchánek.
Později si vybíral témata, která konvenovala s jeho tvorbou. "Následovaly vánoční známky, kde jsem použil lidový betlém," dodal muž, který na známkách zvěčnil také Karla Čapka, Franze Kafku či Gustava Mahlera.
Kromě výtvarné činnosti byl Suchánek známý i jako zakladatel a klarinetista kapely Grafičanka, která vznikla roku 1972. V souboru hráli třeba Kamil Lhoták, Jiří Anderle nebo Jiří Slíva. Své koláže Suchánek spojil též s písněmi Jiřího Šlitra ze Semaforu, před deseti lety je společně představila kniha nazvaná Suchý-Suchánek.
"Jiří Suchý a Vladimír Suchánek dokázali vyjádřit, v čem mládí i naší generace mělo půvab a cenu," napsal v předmluvě Zdeněk Mahler.
Suchý u této příležitosti vyzdvihl Suchánkovu "nádhernou buržoazně-kapitalisticko-imperialistickou fantazii dekadentního intelektuála".
