Výstava, jež v pražské Dlouhé ulici potrvá do 20. května, se jmenuje Airmaxxx 62 v narážce na typ tenisek od značky Nike. "Xx jsem doplnil a 62 je rok mého narození," vysvětluje šedesátiletý výtvarník, který už roky s oblibou maluje boty.
"Odmalička mě bavilo prohlížet si módní časopisy. Vyrůstal jsem se sestřenicemi, a když v létě pršelo, převlékali jsme vystřihovací panenky, místo abychom si kopali s míčem. Trochu jsem tím nakažený," popisuje, proč v jeho tvorbě už roky dominují "manekýni do něčeho převlečení".
Svého času to bylo do fetišistických latexových oblečků, ostatně Petrbok po studiích dva roky pracoval jako prodavač v sexshopu. Od té doby ve svých obrazech čas od času použije sexuální pomůcky, přiléhavé kožené oblečky nebo masky.
Na jeho obrazech bývají lidská těla transformovaná, vytahovaná do výšky, jako by odtékala či mizela. Bytosti mají často jiné než lidské rysy tváře, nebo jim autor záměrně přimaluje nepasující obličej. Dle vlastních slov se Petrbok rozhoduje podle toho, jaká osobnost se ukrývá uvnitř. Lehce klaustrofobní rozměr jeho děl pak zlehčuje situační humor, založený na pohybové neobratnosti nebo trapnosti aktérů.
"Od roku 2008 jsem prošel obdobím, kdy jsem začal dělat různé cykly: buď barevné, nebo jsem citoval předměty či díla jiných umělců. Ty jsem házel na hromady a dělal z toho svoje vlastní kompozice a obrazy. To teď budu mixovat do velkého guláše," avizuje.
Jeho předloňské výstavě v pražské Špálově galerii dominoval konflikt mezi rostlinami a lidmi. Obrazy znázorňovaly brutální vraždu krvácejícího pórku, zajíce dusícího se mrkví nebo tank sestrojený ze zahradnických plodin. Zelenina se v Petrbokových dílech objevuje, neboť výtvarník je již roky vegetariánem. "Chodím na farmářské trhy a to je fascinující, ty hromady zeleniny. Podprahově jsem se dostal k tomu, že je maluji," objasňuje.
"Ono je koneckonců jedno, co maluji. Vždycky to má jakýsi sociální podtext, takové hledání domova. V postmoderní tekuté době se do obrazů dá použít cokoli a nikdy není zcela jasné, o co má jít. Rozhodně ne mně. Určitě si neřeknu předem nějaký obsah, který tam pak dostanu," uvažuje ještě.
Před čtyřmi roky měl Petrbok sarkastickou přehlídku v pražském Veletržním paláci. Tou projevil frustraci ze společenské situace. Místo politiků sice maloval večerníčkové postavy jako kocoura Mikeše, Rumcajse nebo Krtka, situace, do nichž je stavěl, ale zachycovaly znechucení z celkového stavu tehdejšího Česka. Hned před vstupem na výstavu například diváky vítal plyšový krtek pověšený na oprátce. Překocená židle naznačovala, že šlo o sebevraždu. "Chtěl mít konečně pokoj," okomentoval to autor.
Vyučený zámečník Petrbok, absolvent pražské Akademie výtvarných umění, prošel mnoha zaměstnáními, než na stejné škole začal učit. Pracoval například ve slévárně, byl hlídačem v ČKD. "Je strašně dobré dělat i něco jiného, člověku to obohatí jeho tvorbu," řekl před časem.
