Recenze - Publikace s názvem Kmeny je asi prvním a každopádně záslužným pokusem o zachycení a představení vybraných českých subkultur. Vyšla pod hlavičkou multifunkčního labelu Bigg Boss a je společným dílem rappera a výtvarníka Vladimíra 518, hudebního publicisty Karla Veselého a fotografa Tomáše Součka.
Čtěte také:
Oblékáme uniformy, píšeme mytologie, obydlujeme město
Čtenáři se tak mají možnost seznámit s domácími zástupci velmi tradičních subkultur typu skinheads, writerů a punkerů, ale i s méně známými kmeny, jako jsou například poněkud obskurní sběratelé tenisek.
Anonymita zúčastněných
V rámci kapitol věnovaných různým „kmenům" je vždy subkultura představena úvodním textem, který je doplněn rozhovorem s více či méně reprezentativním příslušníkem dané subkultury a mnoha celostránkovými fotografiemi. Kniha je víceméně obrazovou publikací: obsahuje přes 300 původních fotografií, které jsou v textech ještě doplňovány menšími archivními snímky.
Právě z obrazového hlediska lze knize stěží něco vytknout; stejně jako čisté a jednoduché grafické úpravě, kterou má pod hlavičkou belavenir na svědomí grafický designér Jan Havel. Formální provedení Kmenů je příkladné a v ničem si nezadá např. s výpravnými publikacemi zavedených vydavatelství typu Taschen.
První dojem je perfektní. Na pár problematických míst čtenář ale narazí, když se začne knihou systematicky pročítat. Text ke každé kapitole tvořil jiný autor, většinou osobnost české kulturní scény. Nalezneme zde příspěvky zpěváka Sunshine Kay Buriánka i rapperů Bonuse či Jamese Colea a mnoha dalších.
Že každý z autorů píše stylisticky jinak, je spíš výhodou a knihu to obohacuje - nicméně výsledek je trochu neucelený. Obsahová kvalita textů kolísá, výpovědi v rozhovorech jsou místy slabé a občas narážíme na poněkud hluchá místa; např. proč je proboha u subkultury hooligans rozhovor s fotbalovým brankářem a nikoliv s „aktivním chuligánem"?
Trochu s lítostí jsem u některých textů vzpomínal na zlatou éru časopisu Živel o dekádu a půl zpátky, kde vycházely texty na identická témata a někdy i od stejných autorů a se stejnými protagonisty. Leč troufám si tvrdit, že byly o poznání kvalitnější; např. rozhovor s hackerem Shaddackem, s chuligánem brněnského JKG nebo pořadatelem Czechteku.
Podobně zamrzí, že fotografie jsou bez popisek, ať jde o portréty zástupců kmenů (kde je to ještě pochopitelné vzhledem k zachování anonymity) či archivní snímky. Největší škoda je, že nejsou označeni ani ti zástupci subkultur, se kterými jsou vedeny rozhovory (ačkoliv jejich celá jména v knize obvykle uvedena jsou).
Insiderský almanach
Kam by se kniha Kmeny dala vlastně zařadit? Rozhodně jde o insiderský „almanach". Pro kohokoliv, kdo se na české okrajové scéně pohybuje, bude mnoho tváří známých. Už jen z tohoto titulu ji bude mnoho lidí chtít; ostatně ilustruje to i fakt, že původní náklad 1500 kusů byl skoro rozebrán hned během křtu.
Ambice vytvářet vyčerpávající a systematický „atlas ohrožených druhů" všech subkultur se autoři rozumně zřekli hned na začátku. Kniha by musela mít více dílů a také by to nevyhnutelně znamenalo i mapování např. neonacistické scény. Takto máme přehled víceméně spřátelených subkultur - občas se vzájemně překrývajících (např. hráči her zastoupení ve dvou subkulturách), prostupných (skinheads, hooligans a ska) či kombinujících obojí (hardcore, straight edge a emo).
Kmeny nejsou bezchybné - pro čtenáře zvenčí subkulturního světa můžou být příliš nesystematické a těkající, pro insidera naopak málo insiderské (Proč bych si měl číst o historii své subkultury, kterou znám mnohem lépe? A proč je rozhovor zrovna s tímto zástupcem a ne s někým jiným?).
Není však sporu, že výsledkem je nesmírně cenná kniha, kterou stojí za to mít doma na poličce nejen kvůli nízké ceně a krásnému provedení. Má svou „současnou" i dokumentární hodnotu, zaznamenává vývoj okrajových oblastí společnosti posledních dvaceti let a uchovává výpovědi jejích účastníků i tvůrců.
