Rozhovor - Motorkáři, blackmetalisté, hackeři, gotici, skateboardisté i fanoušci japonské popkultury se potkávají v knize Kmeny, která měla křest ve čtvrtek ve smíchovské Meetfactory. Fotograf Tomáš Souček a autorský tým českých publicistů v ní mapuje aktuální podobu domácí subkulturní scény.
Více než pětisetstránková publikace vznikla společnými silami Studia Yinachi a vydavatelství Bigg Boss, kterému šéfuje rapper a výtvarník Vladimir 518. Právě pod jeho vedením se projekt zrealizoval.
Dvacet šest kapitol věnovaných vizuálnímu a životnímu stylu „městských kmenů" zpracovali například Kay Buriánek z kapely Sunshine (emo), filmový publicista Kamil Fila (kulturisté), rapper James Cole (hráči online her), novinářka Jana Kačurová (komunita kolem tetovacích salónů) a nebo sociální antropolog Bob Kuřík (hardcore). Předmluvu napsal guru domácí alternativy Josef Rauvolf a hudební publicista a recenzent Aktuálně.cz Karel Veselý, který připravil i portrét hipsterů.
Výpravná kniha nechce být vyčerpávající encyklopedií současných českých subkultur a namísto přísně objektivních či akademických textů nabízí spíše osobnější pohledy lidí, kteří jsou do aktivit „svých scén" nějak zapojení, ale zároveň jim nechybí odstup. Součástí textů jsou i rozhovory s kmenovými „domorodci", které přidávají do profilů alternativních partiček ještě další, soukromou dimenzi.
Nedílnou součástí knihy jsou na tři stovky fotografických portrétů členů subkultur, které během léta a podzimu letošního roku na setkáních, akcích či koncertech vytvořil Tomáš Souček. Zachycují tradiční „kmenové uniformy" punku, gotiků a blackmetalistů, přírodní styl neohippies i vynalézavé módní kreace hipsterů.
„Věřím, že pro lidi, kteří jsou třeba uzavření v jedné subkultuře a nebo nepatří do žádné, bude kniha velký výlet," říká Vladimir 518.
Jak se Kmeny zrodily?
Vladimir 518: Idea přišla ze strany Studia Yinachi. Mě oslovili s hrubou představou pod pracovním názvem SmeCZky. Já jsem si vytvořil určitý koncept a přizval k tomu své známé a lidi, kterým věřím. Od začátku jsme se potýkali s terminologií a vymezením, co do knihy má a nemá patřit. Po několika pokusech jsme se rozhodli udělat finální selekci spíše podle srdce. Není to vyčerpávající encyklopedie subkultur, ale pocitově složená koláž současných městských hnutí.
S čím si do projektu šel ty, Tomáši?
Tomáš Souček: Já jsem byl nadšený, protože mě vždycky zajímali lidi, kteří přemýšlí, dělají a vypadají jinak, než je normální. Taky bylo jasný, že sice v létě nikam nepojedeme, ale že toho hodně zažijeme. Způsob, jak se budou dělat fotky, se na začátku hledal. Původně jsme třeba plánovali kromě portrétů lidí i fotografie prostředí, které mělo vystihovat atmosféru míst, v nichž se dotyční pohybují.
Nebo jsme řešili, jestli spíše chodit za kmeny na akce nebo s nimi domluvit sraz jen za účelem focení. Nakonec to vykrystalizovalo v portréty; často nasvícené, na předem vytipovaném místě, kde bude vidět i prostředí. Částečně se to dělalo i na akcích, kam jsme přišli a odchytili lidi, který jsme před tím ani neznali. I tam se ale fotka připravila; nešlo o reportážní styl, kde by hrála roli náhoda.
Subkultury fungují jako do určité míry uzavřené komunity, které se spíše straní pozornosti ostatních. Nevznikly při přípravě knihy problémy, že by někdo odmítal stát se objektem focení?
Vladimir 518: Jsou party, které se fotit chtějí, a ty, kterým to připadne neadekvátní a příčí se to jejich filosofii. U těch druhých to bylo samozřejmě problematický a u několika z nich jsem měl pocit, že se to nakonec nedotáhne do konce. Kupodivu tam ale jsou všechny kmeny, které jsme si naplánovali. Za to jsem těm lidem velmi vděčný a cítím to jako zodpovědnost.
Doufám, že je finální podoba knížky nezklame. Byl to vlastně i určitý sociální experiment, který testoval ochotu subkultur sdružit se v nějakém společném projektu; že se to povedlo, je zpráva o jejich stavu. Podle mě je sympatické, že jsou ochotní sami sebe reflektovat v nějakém větším celku a že si uvědomují, že jejich pohled na svět není jedinej možnej.
Tomáš Souček: Samozřejmě se stávalo, že se lidé při focení styděli. A pár z nich s focením nesouhlasilo, což jsme respektovali. Výhoda byla, že se focení domluvilo předem a já jsem s lidmi mohl strávit nějaký čas, po němž se prolomily ledy. Když viděli, že se jejich kámoši fotí, tak se přidali. Stalo se i to, že se nám lidi sami ozvali.
Necítili jste se v některých subkulturách jako vetřelci?
Vladimir 518: Nejvíc asi při návštěvě hackerů v jejich BRMlabu. Ti do focení moc jít nechtěli. Dostali nejdříve čtvrthodinovou přednášku, a když jsem se zeptal, jestli se někdo z nich vyfotí, tak nereagovali a dál se dívali do svých monitorů. Bylo cítit, že focení je pro ně nepřirozená věc. O to víc jsem ale na tuhle kapitolu pyšnej. Podobné to bylo s lidma z freetekno.
Bylo pro vás samo focení a kontakt s různými subkulturami v něčem objevný?
Vladimir 518: Já jsem toho světa docela znalej, takže to pro mě často bylo oživování kontaktů a setkání se starejma známejma a uvědomování si, kam se to celý posunulo. Ale byly tam i objevy, jako třeba cosplay a otaku, ty jsem moc neznal. Příjemně mě překvapili motorkáři, který jsme fotili při jejich street fightu, a to mělo svoji neopakovatelnou energii. Velký zážitek byla i ona návštěva hackerského labu.
Tomáš Souček: Některý subkultury mi přišly víc živý, než jsem si myslel. Sám jsem je měl spojený se zážitkama před patnácti lety, jako třeba gotiky.
Vladimir 518: Já jsem byl ohledně úrovně městský kultury v Čechách celkově docela skeptik a měl jsem pocit, že všude jinde v Evropě to jede víc než u nás. Musím ale říct, že když se člověk začne zajímat o to, co se děje kolem něj, tak zjistí, že to tak vůbec není. Jsme zacyklení ve svých partách, svých místech a svých kulturách, ale okolo nás se děje tolik věcí, který nám unikají. Najednou máš pocit, že město žije strašně dynamicky.
Vladimire, ty sis taky prošel hned několika subkulturama. Jak moc se za ty roky změnily?
Já jsem vysledoval jeden pozitivní posun - a to ten, že se subkultury postupně cizelují. Prošly si svejma dětskejma bolestma a naivismem, ale jak to celé stárne, stává se to zdravější. Nejde o nadšení, to je samozřejmě na začátku neopakovatelný a každý z kmenů na to vzpomíná. Místo toho ale přišla dospělost, větší vyzrálost a uvědomění si vlastního žánru.
Neztratilo to ale něco z toho původního tahu na bránu?
Vladimir 518: Já mám pocit, že ne. Kultura je určitý nástroj, jak se pobavit a jak žít. A ten nástroj je postupem času dokonalejší, ale to co se tím nástrojem dělá - komunitní život, rituál koncertu nebo setkání, to je pořád stejné. Energie nemůže nikdy vymizet, to by už to lidi nechtěli dělat. Ale nástroj, jak žít, se vylepšuje.
Na křtu se všechny subkultury potkají. Nemáte strach, že by mohly vzniknout nějaké rozbroje?
Vladimir 518: Toho se nebojím. Všechny tyhle lidi napříč spojuje nějaká společná energie. Fotili jsme navíc většinou lidi, kteří patří k jádru subkultur, a to jsou vyrovnaní a šťastní lidi s vlastním životem, který si řídí podle svého.
Tomáš Souček: Nepotřebují se vzájemně vymezovat. Nikdo z nich neříkal, že nechce být v knížce s tímhle nebo tímhle. Naopak byli nadšení, že to bude zvláštní mix.
Vladimir 518: Mít vlastní subkulturu je druh mentální cesty. Pokud po ní jdeš tím správným způsobem, tak tě to rozvíjí a stává se z tebe uvědomělejší člověk. A věci jako tolerance ostatních ti dojdou za pochodu. A v tom si jsou všichni tihle lidi velmi podobní.
Tomáš Souček: Dělá to z nich lepší lidi. Idiot se z tebe stane, když tě nic nebaví.
Vladimir 518: Takže obrovská rvačka, jak z obrazu Josefa Lady nehrozí.
Ukázka z předmluvy: Města jsou jako vězení a jejich ulice labyrinty, ze kterých se snažíme vymotat. Na cestě za svobodou potkáváme spiklence, se kterýma malujeme paralelní mapy našeho světa a sepisujeme nové mytologie, jež nám mají pomoci přežít. Oblékáme se při tom do vlastních uniforem a mluvíme jazykem, kterému rozumíme jen my sami. Schováváme se ve stínech znaků a v místech, kam nemůže kapitál. Pro ostatní jsme buď neviditelní, anebo výtržníci, kteří se odmítají chovat „normálně". A přitom nechceme nic jiného než si žít svým vlastním způsobem. Jsme kmeny, které nově obydlují město.
