Praha - Umírání matky, změny výrazů v průběhu života, přeměna otce na ženu. I takové náměty se objevují na výstavě Vnitřní okruh, která je k vidění v Galerii hlavního města Prahy. Metaforický název odkazuje k autoreflexi, intimnímu pohledu do vlastního nitra, kam čeští fotografové poprvé dovolují nahlédnout také divákům.
Zachytit i ty nejosobnější chvíle svého života a nebát se je ukázat. Pro americkou nebo západoevropskou fotografii nic nového, Češi ale jako by z vlastního odhalení měli donedávna strach. Domácí scéna byla považována za studenou, málokdy se vnitřní svět fotografů otevřel pohledům zvenčí. „S kůží na trh" šli u nás autoři až s pádem režimu a první ucelený pohled na Vnitřní okruh současné české fotografie vznikl nyní, o více než dvacet let později.
Kurátor Vladimír Birgus sesbíral padesát autorů a desítky fotografií a nainstaloval je v čerstvě zrenovované galerii ve 2. patře Městské knihovny na Mariánském náměstí. Pestrá směsice tvůrců čítá zavedená jména (Pavel Baňka, Milena Dopitová, Pavel Mára) i studenty nebo čerstvé absolventy uměleckých škol. Různým generacím i pohledům je společné jedno téma: intimita, autoreflexe, introspekce.
Petra Steinerová zachytila svého otce, který se po padesátce rozhodl pro změnu pohlaví. Daniel Poláček v cyklu WEBsad FACES „printscreenoval" prázdnotu lidí z videochatu, kde si sám hledal partnerku. Cyklus Jiřího Davida odhaluje fyzicky i duševně vlastní ženu Zdenu.
Právě David ve svém komentáři k fotografiím přesně vystihl, jak hluboko tvůrci pouští diváka: „Po dlouhé diskusi jsem nakonec dostal její svolení vystavovat, aniž je (fotografie - pozn. red.) stále viděla, neboť by mne asi zabila." Dojemně pak připsal: „Snad mi odpustí. Mám ji za to rád."
Emocím se lze v galerii místy vyhnout jen těžko. Fotografové odhalují vše, včetně bolestných vzpomínek. Libuše Jarcovjáková zdokumentovala 974 dní, ve kterých se se sestrou doma starala o matku po mozkové příhodě, Míla Preslová zase u svého portrétu rodičů v podobě dvou spojených vrásčitých dlaní vzpomněla, že teď už zbyla dlaň jen jedna.
Krátké popisky, které každý autor napsal ke svým snímkům, jsou důležitou součástí výstavy. „Texty jsou návodem divákovi, jak fotografii číst," vysvětlil kurátor Vladimír Birgus.
Současný trend popisování exponátů je zvlášť u intimních výpovědí skvělým vodítkem při hledání smyslu. Co na tom, že někteří autoři si v nich pohrávají s fikcí. Třeba Radek Brousil, jež se divákovi snaží namluvit příběh o ztraceném a na druhém konci znovu nalezeném bratru Johnovi.
S imaginací pracuje i Lenka Klodová, která skrze průzory na místě očí fotografovaných dětí dává nahlédnout na milování rodičů jako těžko přijatelnou myšlenku zplozeného potomka. Nebo Milena Dopitová hledící pomocí make-upu do budoucnosti stárnutí se svým jednovaječným dvojčetem.
Dita Pepe si zase hraje s myšlenkou „jaké by to bylo, kdybych se narodila jinde" a ve své sérii představuje sebe samu jako elegantní matku v kostýmku nebo naopak ženu s umaštěnými vlasy a televizí v pozadí.
Unikátní pohled do osobního života českých fotografů je v Galerii hlavního města Prahy otevřen do 18. srpna.
