Funkce se ujme 1. ledna, o organizačních změnách v galerii plánuje informovat v březnu, po diskusích se svým týmem.
Muzea a galerie v Česku byla kvůli opatření proti šíření koronaviru uzavřena již dvakrát, nyní je zřejmě čeká další přerušení provozu pro návštěvníky. Po uvolnění opatření na jaře i počátkem prosince se lidé do galerií i muzeí vraceli, často však nestačila kapacita, která je vládou nadále omezená. Například před palácem Kinských, kde Národní galerie pořádá výstavu děl slavného malíře Rembrandta, v posledních dnech lidé čekali ve frontě i tři hodiny.
Alicja Knastová připouští, že muzea a galerie nebudou ty instituce, které by se kvůli nové situaci měnily příliš. "Ale čeká nás to, stejně jako jiné druhy společností či organizací. Nejdůležitější je nezapomenout na to, jaká je naše hlavní role ve společnosti, tedy být odpovědnou a udržitelnou organizací zároveň," říká.
Jedním z významných úkolů, které před příští ředitelkou stojí, je případná rekonstrukce Veletržního paláce, sídla Sbírky moderního a současného umění Národní galerie. V těchto dnech uplynulo 25 let od chvíle, kdy byl objekt po rekonstrukci otevřen pro potřeby galerie.
Celou dobu se ale řeší, zda se stavba původně určená pro veletrhy hodí pro vystavování. Provoz je velmi nákladný a pro některé exponáty nevyhovuje.
Namísto čas od času uvažované novostavby plánoval bývalý ředitel Národní galerie Jiří Fajt velkou rekonstrukci Veletržního paláce. Počítala se stavebními zásahy do památkově chráněného objektu. Loni ještě Fajt připravil architektonickou soutěž, jeho nástupkyně Anne-Marie Nedoma, dosud pověřená řízením galerie, ale uvedla, že rekonstrukce nebude zahájena dříve, než vznikne nový depozitář. Jeho zprovoznění odhaduje na dobu za šest či sedm let. Veletržní palác by pak podle Nedoma mohl být rekonstruovaný za 15 let.
"Ohledně Veletržního paláce je nutné zahájit jakoukoli diskusi týkající se obrysů toho, co lze udělat," míní nastupující ředitelka Knastová. "Takto zásadní projekty mění celou instituci a vyžadují opatrné plánování. V Polsku bylo několik takových projektů uspěchaných a prodražily se, a navíc nyní mají technické problémy," dodává Knastová, bývalá ředitelka Slezského muzea v Katovicích.
K otázce možné novostavby pro Národní galerii uvedla, že něco takového je pokušením pro každého ředitele muzea. Je to vždy jednodušší než pracovat se stávajícími budovami. Ale "není na mě to rozhodnout", varuje.
Rozpočet rekonstrukce nyní podle Knastové prochází auditem. Říká ale, že Veletržní palác má obrovský potenciál. "Dispozice a výška některých galerií se může měnit, pokud potřebujeme udělat spektakulární výstavní prostor, ale Malá a Velká dvorana jsou prostě úžasné. Podle mě mají stejný potenciál jako Turbine Hall v Tate Modern v Londýně, s jedním velkým rozdílem. Jsou konstruovány tak, že mají denní světlo, což není případ Turbine Hall. Můžeme mít světlý i tmavý prostor podle toho, co potřebujeme," vypočítává kvality objektu.
Ředitelé Národní galerie se v minulosti různě stavěli k tomu, jak interpretovat její poslání. Někteří se zaměřovali na budování sbírek a stálých expozic, čímž směřovali spíš k formě muzea, jiní upřednostňovali pořádání velkého množství dočasných výstav.
Alicja Knastová říká, že v Národní galerii nepřevládne ani jedno z toho. Budování sbírek a zpřístupňování umění veřejnosti se podle ní musí dít se stejnou pozorností. "Budování sbírek a přístup veřejnosti k nim jsou jako dvě křídla jednoho krásného ptáčka," dodává.
