Bylo mu devětadvacet, když malíř a sochař Tomas Rajlich se svou ženou Jitkou v roce 1969 emigroval. Měl za sebou studia na pražské Akademii výtvarných umění a členství v Klubu konkretistů, se kterým se účastnil několika mezinárodních výstav. To mu v následujících letech pomohlo. "Měl jsem u koho spát," vzpomíná v televizním dokumentu režiséra Petra Skaly na své začátky v Nizozemsku.
Někdo mu poradil, aby od emigrantské pomoci nepřijímal práci ve fabrice. "‘Říkej furt, že jsi umělec,’ radil mi. Tak jsem to dělal a načerno si vydělával čištěním tankových lodí. Ráno ceduli na krk a večer mě vyplatili," vzpomíná ve čtyři roky starém dokumentu umělec, který svůj život shrnul jako sérii šťastných náhod.
Zakládajícím členem Klubu konkretistů, jenž mu později zajistil místo v proudu progresivních západních malířů, se stal víceméně náhodou, protože "všichni něco zakládali". Z Československa stihl odjet pouhé dva týdny před uzavřením hranic, a Nizozemsko, kde se ocitl jen díky výstavě, které se měl zúčastnit, mělo právě pro jeho styl pochopení.
Díky porozumění ředitele Vrije Akademie v Haagu, který byl sám uprchlíkem z východního Německa, mohl Rajlich tuto prestižní školu navštěvovat zdarma. Po roce se tam stal asistentem na litografii, třetí rok už pedagogem. Na haagské akademii pak vydržel dalších deset let.
Mezitím vystavoval po světě, zastupoval jej proslulý pařížský galerista Yvon Lambert a Rajlichova díla začali nakupovat sběratelé i veřejné sbírky.
O něčem takovém by se mu v uzavřeném Československu ani nezdálo. Když se na konci padesátých let hlásil na pražskou akademii, prý počítal jen s tím, že se bude živit grafikou.
"Volnou tvorbou se uživili pouze národní umělci nebo ti, kteří prodávali někde v Díle, a to byli mazalové," shrnuje Rajlich v obsáhlém rozhovoru pro časopis Art+Antiques, který vyšel před dvěma lety. Tehdy Tomase Rajlicha v reprezentativní šíři představilo pražské Museum Kampa, které do své sbírky zakoupilo několik autorových starších rastrovaných pláten.
Aktuální výstava v DSC Gallery je skromnější a většina děl pochází z počátku třetího tisíciletí. Jde o výstavu prodejní, částky se pohybují od 4500 eur za drobnější práce z roku 2006 až po 50 tisíc eur, tedy v přepočtu 1,27 milionu korun, za téměř tři metry vysoké plátno z roku 2005.
Rajlich vytváří pastózní monochromní obrazy, jejichž "obsahem" je struktura barevných vrstev rozrušovaných rastrem. Ten tvoří čáry nebo brázdy způsobené například zubatým zednickým hladítkem či hrubým štětcem.
Jak naznačuje filmový dokument o Rajlichovi, předobrazem těchto abstrakcí mohou být opakující se motivy v přírodě, zorané pole, střapaté klasy dozrávajícího obilí, vlnky na rybníce. Rajlichovy malířské variace ale mohou být vlastním světem, ve kterém vládne opojení z opakovaných tvarů a z nedokonalosti toho opakování.
Tomas Rajlich
DSC Gallery, Praha, výstava potrvá do 24. ledna.
Jemné odchylky, nerovnosti a nesouměrnosti jsou stejně přitažlivé jako rukou psané písmo v době klávesnic.
I když od absolutoria na akademii se věnuje pouze abstrakci, na studia, během kterých sochal a maloval výhradně realisticky, autor nevzpomíná ve zlém. "Podle mě by každý měl umět nakreslit figuru, i když to nikdy nepoužije," prohlásil předloni. "Ono taky, až když si tím člověk projde, začne víc rozumět starým mistrům a rozlišovat, co je na nich dobrého."
