Výstava byla kvůli pandemii koronaviru odsunutá z letošního jara, nakonec potrvá do 31. ledna příštího roku. Znovu se zpřísňující opatření proti šíření viru poznamenala i posunutý termín, podle vedení pořádající Národní galerie je čtvrteční vernisáž v současné době možná poslední akcí svého druhu.
Pandemie způsobila, že některé dříve dohodnuté zápůjčky nebylo možné do Prahy dovézt. Zato přijela díla z jiných muzeí a galerií. "Díky novému termínu se dokonce podařilo exkluzivně zajistit díla ze světových sbírek, která původně nebylo možné získat," říká kurátorka Lucie Němečková.
Zahájení se nemohou zúčastnit někteří zahraniční spolupracovníci, kteří výstavu roky připravovali. Národní galerie na ní spolupracovala s Wallrafovým-Richartzovým muzeem a Corboudovou nadací v Kolíně nad Rýnem.
Díla zapůjčily Metropolitní muzeum v New Yorku, londýnská Národní galerie, madridské Prado, Rijksmuseum v Amsterdamu či vídeňská Albertina.
Výstava je ústředním letošním projektem přední české sbírkové instituce. Její dočasná ředitelka Anne-Marie Nedoma říká, že tolik významných děl Rembrandta i jeho souputníků Pražané ještě neviděli. "A pokud počítám průměrnou délku života, obávám se, že ani neuvidí," dodává.
Podle kurátorky podstata přetrvávajícího kouzla Rembrandtovy tvorby spočívá v jeho umění proniknout pod povrch. Proto bývá umělec označován za malíře lidské duše.
Příkladem tohoto vnímání je Učenec ve studovně z roku 1634 ze sbírky Národní galerie. Podle odborníků portrét nezobrazuje pouhou fyzickou podobu neznámého muže, nýbrž se v něm Rembrandtovi podařilo zachytit dramatický duchovní život portrétovaného starce.
Učenec ve studovně vznikl v době, kdy byl ani ne třicetiletý umělec úspěšný v soukromém i profesním životě. Na počátku třicátých let 17. století se Rembrandt stěhuje z rodného Leidenu do kosmopolitního Amsterdamu a poměrně rychle se stává vyhledávaným umělcem, v tomto období zejména portrétistou.
Profesně plodnou etapu jen podtrhuje osobní štěstí. Právě roku 1634 se Rembrandt oženil se Saskií Uylenburghovou, jež se stala jeho múzou a kterou s něžností a láskou zvěčnil na několika kresbách a malbách, jako je tomu například u jejího rozšafného portrétu z drážďanských sbírek.
Příběh tohoto obrazu na výstavě představuje Rembrandtovu kariéru od počátků přes nejúspěšnější roky až po pozdní tvorbu. Galerie se snaží přiblížit umělcovo tvůrčí soupeření se současníky a vliv, který zanechal a jenž přetrvává do současnosti.
Vystavená díla současných autorů interpretují právě pražského Učence ve studovně.
Velkou pozornost výstava dopřává i grafice a kresbě, jimž se Rembrandt věnoval stejně intenzivně jako malbě. Oceňovány byly již za jeho života. Protože Rembrandt nikdy necestoval mimo rodnou zem, byl ve své době v cizině znám především jako grafik.
Práce na papíře cestovaly snadno a rychle, již v 17. století sběratelé usilovali o kompletní Rembrandtovu grafickou tvorbu. Umělec řadu grafik vydával ve vysokých nákladech a přinášely mu zisky. Experimentoval s technikami, různými druhy papírů, tiskl i na vzácný pergamen, měnil množství tiskařské barvy u různých otisků a odhaloval výrazové možnosti grafiky.
"Věřím, že návštěvníci ocení velmi moderní Rembrandtův kreslířský rukopis, kdy několika tahy dokázal bravurně vyjádřit pohyb či charakter postavy," dodává Blanka Kubíková, kurátorka Sbírky grafiky a kresby Národní galerie.
Spolu s ní a Lucií Němečkovou se na výstavě kurátorsky podílela Anja K. Ševčik z kolínského muzea.
Autorkami instalace jsou Lenka Míková a Anna Matoušková. Včetně děl dalších autorů přehlídka čítá 115 exponátů, z toho 50 maleb, 58 grafických listů a sedm kreseb.
