Recenze - Oťuknout, zadní direkt, nabít, vypálit spodní hák, tvrdý úder na bradu, pád k zemi - hledání poetiky na místě, jako je boxerský ring, se podobá vyslání sondy hledat stopy života na Marsu.
A přeci i na tom nejnemožnějším místě můžete najít překvapující věci, i když je tam třeba jen nevědomky přinesete sami.
Na rozdíl od NASA a její Curiosity však tanečnice a performerka Markéta Vacovská na své misi uspěla - a velkým dílem se tak stalo i díky skutečně podmanivému hudebnímu doprovodu Lenky Dusilové.
Ve svém absolventském představení nazvaném One step before the Fall, jehož koncept a režii má na svědomí Petr Boháč, nalézá studentka katedry pantomimy pražské HAMU v tak přímočarém pohybovém systému, jakým box je, vhodné sekvence a prvky, znovu je skládá do sebe a spolu s tím je zároveň i reinterpretuje způsobem, který zachovává původního ducha pohybů, ale který působí velmi poutavě a v některých chvílích - díky některým mnohonásobným repeticím - až hypnoticky.
Nejde o žádný instantní taneček na krásu, doplněný boxerskými prvky, ale o silový tanec (neplést s křečovitým), sebevědomou a jasně vedenou performanci, v níž je znát práce každého svalu a kde je každý pohyb proveden tak, jako kdyby byl hlavním nositelem výrazu právě on a žádný jiný.
Kromě toho je potřeba říci, že představení, inspirované legendárním boxerem Muhammadem Alim, sice můžete zhlédnout poměrně bez problémů bez jakékoliv znalosti tohoto trojnásobného světového šampiona v těžké váze, ale věnovat chvíli času a podívat se alespoň na některé z jeho zápasů, vám představení mnohem více přiblíží a otevře.
Ostatně, co se boxerů týče, těžko si šlo vybrat lépe - Ali byl pověstný stylem boje, který nejlépe vystihuje jeden z boxerových citátů: „Létám jako motýl, bodám jako včela. Tvoje pěsti nemohou zasáhnout, co tvoje oči neuvidí."
Na rozdíl od většiny boxerů nedržel obvykle ruce v obranné pozici v úrovni hlavy, ale namísto toho se rychle pohyboval z místa na místo, kromě toho také často využíval taktiku rope-a-dope, kdy (nejlépe ještě opřený o provazy, které pomáhaly lépe absorbovat dopady protivníkových úderů) nechával svého soupeře útočit, sám se přitom pouze bránil a jen občas provedl protiútok a čekal na protivníkovu chybu, úder, kterým se sám porazí.
Takto ostatně šel od vítězství k vítězství, neohrožený a zároveň angažovaný - koho však porazit nedokázal, bylo jeho vlastní tělo - onemocněl Parkinsonovou chorobou. A tento okamžik, onen moment pádu, tvoří asi nejsilnější část celého představení.
Vacovská také velmi šikovně a naplno využívá improvizovaný boxerský ring vytvořený přímo na pódiu, s lidmi sedícími téměř po celém obvodu ringu.
Co se týče zvukové stránky - ačkoliv jsem ji původně označil za hudební doprovod, je role hlasu a hudby Lenky Dusilové mnohem významnější.
V některých okamžicích tvoří dokonce (i když nikterak násilně) dominantní složku celého prožitku. Kombinace práce těchto dvou žen doplňuje ještě neokázalý, ale účelný a efektní light design Martina Špetlíka.
Dohromady tak pod hlavičkou oceňovaného uskupení Spitfire Company vznikl netradiční multižánrový kus, který sice asi není pro každého, ale tomu, komu nevadí plavat mimo střední proud, nabízí intenzivní zážitek.
Bez ohledu na to, jaký vztah má člověk k boxu - ostatně všichni dennodenně vstupujeme do toho „svého ringu" a bojujeme…
Markéta Vacovská, Lenka Dusilová & Spitfire Company & DAMÚZA: One Step Before the Fall. Koncept, režie: Petr Boháč. Choreografie, tanec: Markéta Vacovská. Hudba, zpěv: Lenka Dusilová. Scénografie: Petr Boháč, Jeník Bubal. Light design: Martin Špetlík. Produkce: Aneta Kafková, Jeník Bubal. Produkce: Studio Damúza o.s., Bezhlaví o.s. Koproukce: UFFO - SCT, Experimentální prostor Roxy / NoD. Podpořili: UFFO - SCT, hl. m. Praha, Státní fond kultury a MKČR, HAMU, Nadace Život umělce.
