Recenze - Otevřte se nahotě - pohltí vás a skryje do sebe. Otevřte se marnivosti a sežere vás zaživa. Otevřte se lásce a zřejmě už nikdy nedojdete klidu.
13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze z dílny Spitfire Company je strhující cestou do zákrut lidského podvědomí. Jedná se o emoční exhibici, která do sebe jako tornádo nemilosrdně vtahuje i diváka.
Od samého počátku připomíná sledování tohoto představení spíše sen - nervózní sen přerušovaný výstřely, v nichž se po krátký okamžik setkávají pozorovaní s pozorovanými.
Sen podbarvený živou hudbou Jana Kučery v podání Epoque Quartet. Sen, ze kterého se probudíte, abyste zjistili, že je to vlastně všechno jen produkt absurdní imaginace. Má se cenu vůbec vracet zpět? Ve světě zvrácenosti, nahoty a neskrývaného fetiše není místo pro přetvářku.
Ano, snadno můžete sklouznout ke komentářům o soft pornu, zejména pokud se nejste schopní podívat dále než k pozdní večeři po příchodu z představení.
Tvůrce představení, Petr Boháč, se v tomto případě nechal inspirovat dílem haličského žida a Kafkova současníka Bruna Schulze.
Pohyby tanečníků tak znovu probouzejí k životu - i když ve své vlastní, svébytné interpretaci - střípky dávno opuštěného vnitřního světa jednoho výjimečného východoevropského žida, světa daleko překračujícího hranice tehdejší Haliče.
Jednou z věcí, které vám představení připomene, je černobílost současného světa i fakt, že nejen ze světla jsme živi a že leccos si můžeme vzít i ze tmy.
Hřích je podmanivý a touha po něm stará jako lidstvo samo. Spitfire Company nás nechává si na něj sáhnout - a co s ním provedeme dál, je už jen na nás. Klidně se tak můžeme vrátit do světa "manekýnů, výprodeje zboží, slev a exekucí".
Někdy jsou chvíle, kdy je potřeba odmrštit nákupní košík průměrnosti a podívat se na svět z druhé strany. Když budete mít štěstí, třeba se vám jednou díky tomu podaří probudit se do lepšího světa.
Otevřte mysl a nechte se inspirovat - nejbližší příležitost budete mít 19. července v rámci festivalu Nultý bod.
