Praha - Platil za jednoho z nejuznávanějších architektů dneška, ale až nová budova Národní knihovny přezdívaná Chobotnice měla být první významnou stavbou v jeho rodné zemi. Jan Kaplický ale ve středu nečekaně zemřel.
"Je to možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze na techniku jako neuspokojivého žáka," prohlásil po oznámení výsledků.
Pak už ale příliš důvodu k radosti neměl. Komora architektů zpochybnila průběh soutěže, návrh se nelíbil prezidentu Klausovi a definitivně ho pohřbil pražský magistrát s primátorem Pavlem Bémem, který změnil názor a začal stavbu kritizovat.
Ten, který odmítl cenu
Kaplického nepodržel ani ministr kultury Václav Jehlička. Architekt "na oplátku" v říjnu odmítl převzít od jeho úřadu Státní cenu za architekturu. "Považuji za nepřijatelné akceptovat cenu od úřadu, který mi brání se realizovat," napsal už v červenci Jehličkovi.
Chobotnice znovu vyvolala z hlubin vontovskou otázku "Havel, nebo Klaus" a prudké ohlasy jejich spřízněnců. Odtud byl jen kousek k politizaci knihovny - a také důvod, proč zúčastnění začali měnit své postoje.
Přestože se na odmítnutí blobu podepsaly politické tlaky a paradoxně i přízeň exprezidenta Havla, který se za knihovnu postavil, už charakter Kaplického návrhu předurčil blobu nejednoznačné přijetí.
Jeho návrhy často odrážely inspiraci v přírodě, jeho stavby byly nepřehlédnutelné - a kontroverzní. Navíc o něm bylo známo, že nedělal kompromisy a neslevoval ze svých zásad. A to je konstelace, která v Česku není příliš populární.
K jeho nejznámějším realizacím patří obchodní dům Selfridges v Birminghamu, jakýsi lesklý "pásovec" tvořený 20 tisíci hliníkovými terči, oživil do té doby šedivé město a zároveň si vysloužil z reakci: "Tak už konečně tu přistáli Marťani".
Nové materiály, nové vize
Kaplického londýnské studio Future Systems se snažilo měnit tradiční pojetí architektury: Kaplický a jeho mladí spolupracovníci používali nezvyklé materiály, myslí na ekologii, na využití přírodní energie a přirozeného světla.
Více o Janu Kaplickém
- Zpráva: Zemřel Jan Kaplický, autor kontroverzní chobotnice
- Poslední projekt: Jak měl vypadat rejnok pro České Budějovice
- Obrazem: Takový byl Jan Kaplický
- Film o Kaplickém: Manželka architekta točí o blobu a lásce
- Připomeňte si: Rozhovor pro Aktuálně.cz: O kráse se mlčí, říká Kaplický
- Blog Karla Hvížďaly ke sporům o knihovnu: Chobotnice, výjimka a rychlé peníze
Inspirovaly je organické formy v přírodě (pavoučí sítě, květiny, motýlí křídla či rybí šupiny), ale i aerodynamická krása lodí, letadel a aut. Kaplického tým uplatňoval poznatky z výzkumu kosmu a leteckého a loďařského průmyslu, kde byly vyvinuty nové materiály - pevné, lehké, odolné, bez spojů.
V Česku se ateliér Future Systems zúčastnil několika soutěží, ale žádná stavba nebyla realizována. A už ani nebude. Před emigrací v roce 1968 rodák z Ořechovky přece jen v Česku zanechal stopu. S jeho jménem je spojen soukromý rodinný dům v Braníku a rampa k vile scenáristy Jaroslava Dietla.
Dvě z jeho staveb uvedl deník The Independent mezi nejvýznamnějšími moderními stavbami. Kromě Selfridges je to novinářská tribuna na londýnském kriketovém stadionu Lord's, za kterou byl ateliér v roce 1999 oceněn prestižní Stirlingovou cenou.
Jde o celohliníkovou poloskořepinovou budovu, která připomíná hlavu periskopu. Vypíná se nad hřištěm a poskytuje dokonalý pohled na plochu. Obrovská skleněná čelní stěna je skloněná, aby neodrážela slunce.
"Nemůžete zastavit dobu a vytvářet umělá muzea, donekonečna hájit koňské povozy nebo autobusy, které zamořují ovzduší," byla jedna z jeho vět.
Vesmírná zkušenost
Mezi jeho další projekty patří plovoucí most v londýnské čtvrti Canary Wharf, mateřská škola připomínající ulitu, turistické centrum ve Stonehenge či "neviditelný" dům ve Walesu. Ten je zapuštěn do útesu nad mořem a vystupuje z něj jen proskleným průčelím.
Ve Future Systems se zabývali i návrhy lamp, nábytku, skla či příborů. Kaplický projekční kancelář založil v roce 1979; poté, co se v Londýně etabloval. Future Systems jsou jedinou britskou společností, která pracovala i pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír.
I tato "vesmírná" zkušenost je z návrhů studia dobře patrná. S Kaplickým spolupracovala řadu let i jeho první žena, o 18 let mladší architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa.
Ateliér Future Systems zatím pracoval pro zákazníky z více než 30 zemí Evropy, Ameriky i Asie. K posledním zakázkám studia patří stanice metra v Neapoli či muzeum Maserati v Modeně.
"Architektura je povolání na 24 hodin denně. Když ho někdo tak nedělá, je to vidět," říkal Kaplický, jenž se narodil 18. dubna 1937 v umělecké rodině. V Praze také vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a poté krátce působil na volné noze.
V Londýně žil od roku 1968. Než si udělal v Británii své vlastní jméno, spolupracoval s věhlasnými architekty, jako jsou Norman Foster, Richard Rogers či Renzo Piano.
Z radostného filmu drama
Kaplickému vyšlo v Česku několik knih (jeho zpověď o životě a názorech Album, sbírka skic nazvaná Sketches či Česká inspirace, kde jako spoluautor shrnul význačná díla českých vynálezců a intelektuálů).
Na přelomu let 1998 a 1999 měl architekt v Praze velkou výstavu, byl o něm také natočen dokumentární film s názvem Profil.
Dokument o Kaplickém a jeho blobu začala před rokem natáčet režisérka Olga Špátová a jeho druhá manželka Eliška Kaplická.
"Myslely jsme, že půjde o normální sběrný dokument," řekla jeho žena na podzim Aktuálně.cz a Špátová dodala: "Když jsme začaly točit, věřily jsme, že vznikne radostný film. Nakonec vzniká spíš politické drama."
