Jak připomíná agentura AFP, Steve McQueen se před šesti lety coby autor dobového dramatu 12 let v řetězech stal prvním černošským režisérem, který získal Oscara pro nejlepší film. Už roku 1999 ale také získal anglickou uměleckou Turnerovu cenu. Od té doby v anglické metropoli přesto neměl srovnatelně velkou výstavu.
Dnes padesátiletý McQueen žije mezi Londýnem a Amsterdamem a snaží se ve filmové branži prosadit větší rozmanitost.
Návštěvníky jeho nové výstavy v Tate Modern vítá film nazvaný Static (Neměnný). Ukazuje newyorskou sochu Svobody ze všech možných úhlů včetně extrémně detailních záběrů. Díky tomu ji návštěvníci galerie mohou vidět z větší blízkosti, než kdyby sochu navštívili ve skutečnosti. Diváky celou dobu ohlušuje zvuk helikoptéry, ze které byly záběry pořízeny, líčí AFP.
"Steva zajímá, jak se díváme na svět, jak se lidé snaží reprezentovat ideály svobody," vysvětluje jeden z kurátorů výstavy Fiontan Moran.
Další film se jmenuje 7. listopadu 2001. Tvoří jej statický záběr na lidské tělo, zatímco McQueenův bratranec Marcus vypráví, jak onen listopadový den omylem postřelil svého bratra. Ten zranění později podlehl. Umělci incident přivodil letité trauma.
Jiné video Western Deep (Hluboko na západ) prostřednictvím obrazu a zvuku dává nahlédnout do zkušenosti horníků, kteří pracují v Jižní Africe. Kamera je sleduje až na samé dno dolu. Práce vznikla na objednávku jedenáctého ročníku výstavy Documenta, která se v německém Kasselu konala roku 2002.
Čtvrtý film jménem Ashes (Popel) je pak poctou mladému rybáři z ostrova Grenada, který leží v Karibském moři a odkud pocházejí McQueenovi předci. Krásné obrazy natočené z lodi diváci Tate Modern mohou obejít. Na druhé straně plátna uvidí záběr hrobu, který McQueen mladému rybáři zaplatil rok nato, když muže zabili místní pašeráci drog.
Závěr výstavy pak připomíná odkaz afroamerického zpěváka, herce a bojovníka za lidská práva Paula Robesona, který žil v letech 1898 až 1976. Film zprostředkovává dokumenty cenzurované americkou tajnou službou FBI, která Robesona vytrvale sledovala zejména v 50. letech minulého století, kdy byl v Hollywoodu umístěn na takzvanou černou listinu. Instalaci doprovází audionahrávka, v níž z dokumentu po dobu pěti hodin předčítá profesionální herec.
"McQueen testuje hranice toho, do jakých detailů mohou úřady dokumentovat lidi v éře masivního sledování obyvatel," poznamenává kurátor Moran.
Součástí výstavy je také socha nazvaná Weight (Tíha). Poprvé byla vystavena v cele věznice v anglickém Readingu, kde byl svého času uvězněn spisovatel a dramatik Oscar Wilde. Ten o své zkušenosti později napsal báseň The Ballad of Reading Gaol.
Socha znázorňuje zlatou síť proti komárům přetaženou přes kovový základový rám vězeňské postele. Podle agentury AFP se dílo vyjadřuje k omezování svobody, uvěznění těla i ducha a schopnosti pomocí představivosti přesto dosáhnout vnitřní svobody.
Paralelně s McQueenovými filmy londýnská galerie Tate Modern rovněž ukazuje monumentální portréty jednotlivých tříd z londýnských škol, které filmař a umělec vloni vylepil na ulicích anglické metropole. Chtěl tak vyjádřit naději a povzbudit novou generaci.
"Pamatuji si na svou první školní návštěvu Tate, kdy mi bylo osm let a snadno jsem podléhal dojmům. Právě tehdy jsem pochopil, že na světě je možné všechno," říká McQueen, jehož uměleckou dráhu prý v jistém slova smyslu odstartovala právě návštěva Tate v dětství.
Padesátiletý umělec nedávno řekl deníku Financial Times, v čem spatřuje rozdíl mezi svými uměleckými a celovečerními filmy. Ty první jsou spíš jako poezie, ty druhé připomínají romány. "Poezie je zhuštěná, přesná, fragmentovaná. To romány jdou do šíře," řekl režisér celovečerních snímků Hlad, Stud, 12 let v řetězech či naposledy předloňských Vdov.
Výstava Steva McQueena v londýnské Tate Modern začíná tento čtvrtek, potrvá do 11. května.
