Recenze - První a hned nejlepší íránský komiks všech dob! - hlásá přebal českého knižního vydání Persepole Marjane Satrapiové. Báječná léta pod psa tentokrát v Íránu! sekunduje domácí distributor filmové verze.
A k tomu jako stvrzující razítko Cena poroty z letošního Cannes, francouzská nominace na klání o Oscara i domácí cena Muriel za nejlepší překladový komiks minulého roku. Persepolis prostě patří k letošním "must see", tak se na ni pojďme podívat.
Animovaný film i komiks si u nás pořád drží nálepku jakýchsi nevážných, spíše dětských forem. Persepolis je pozitivní deziluzí na obou frontách.
Ke zpracování svého životního příběhu Satrapiovou dovedl nepřímo Spiegelmanův Maus a přímo pak David B., autoři vážných, autobiograficky laděných komiksů. A příběh Satrapiové je spletitý, bolestivý, nesnadný a působivý.
Začíná kolem autorčina šestého roku. Marjane tou dobou rozmlouvá s Bohem a chce se stát prvním ženským prorokem perské historie. Na první pohled úsměvná pošetilost, ale předznamenává zaujetí, neochotu splývat s davem, inteligenci, vlastnosti, které ji budou opakovaně vydělovat z jakéhokoliv společenství.
V Íránu v 70. letech probíhá islámská revoluce, a následně válka s Irákem. Volnomyšlenkářským rodičům Marjane začíná být v tuhnoucím teokratickém režimu těsno, a tak ji v jejích čtrnácti posílají na lyceum do Vídně.
Její původ a osobitost ji ale čím dál víc izolují. I tady odhaluje mnohá pokrytectví, ať v řádu jeptišek nebo mezi salónními levičáckými spolužáky. Střet se "západní" kulturou (nekulturností?) i s prvními milostnými zklamáními Marjane prohrává a končí na ulici.
Ani pokorný návrat domů jí štěstí nepřináší; v režimním soukolí zapadnout nemůže, a místo nenachází ani ve zdánlivě svobodném prostředí "pod povrchem". Záchranným vláknem se stává vrozená národní hrdost i nezapomenutelná slova přísné babičky.
Sevřena v kulturní propasti mezi "východem" a "západem" a neschopna udržet se ani na jednom z břehů, ztrácí Marjane půdu pod nohama. Když jí troskotá i první íránské manželství, prchá znovu do Evropy a usidluje se ve Francii.
A my se obloukem vracíme na začátek: tady se seznamuje s vážněji laděnými komiksy, které vydává L'Association, setkává se s autorem Padoucnice Davidem B. Svůj životní příběh svěřuje papíru, později i obrázkům rozpohybovaným.
Na rozdíl od řady kostýmních baletů typu X-Men nebo Fantastická čtyřka v případě Persepole proběhl transfer ze stránek na plátno celkem kultivovaně a to zejména právě díky úctě, kterou už si vážnější komiks ve Francii vydobyl, i díky autorčinu osobnímu spolurežijnímu dozoru.
Ovšem změna neproběhla jen formálně, ale i výrazově a atmosféricky. V komiksové předloze pravidelně sázené panely jako by podtrhovaly "dokumentární" autenticitu vyprávění; v robustní lince a práci s černou barvou jednoznačně poznáváme vliv Davida B.
Satrapiová ve svých pointovaných příhodách používá méně symboliky, ale na výpovědní hodnotu vzpomínek klade nemenší nároky.
Filmové zpracování je oproti komiksové předloze hravější přidává prokreslenější pozadí a textury, víc se mazlí s kresebnou stylizací a černobílými kontrasty. Intimní zážitek z individuálního "rozhovoru" s autorkou prostřednictvím knihy se ale v kině ztrácí.
Režie klade důraz na emoce, osobitá výpověď se mění až v "obecně platnou" pohádku o malé drzé princezničce a o tom, že všude na světě je dospívání o dvou kůrkách.
I kniha je neústupná, jenže na konci každé kapitoly čtenář cítí autorčino pomrkávání. Oproti tomu film sází víc na animační fórky a pumpuje diváka dojetím.
Knížku doporučíme těm, kdo dávají přednost soukromí v přítmí jediné lampy. Pro velké emoce upřednostníme velké plátno.
Persepolis, Francie-USA 2007. Režie Marjane Satrapi, mluví Danielle Darrieuxová, Catherine Deneuve, Chiara Mastroiann. titulky, 90 minut, distribuce Artcam. Česká premiéra 29. 11. 2007.
Autor je komiksovým publicistou a produkčním
