Jak se zařadit? V Íránu je revoluce, ve Vídni jeptišky

Naďa Straková
27. 6. 2007 0:00
Druhý díl komiksu Persepolis popisuje cestu do Evropy.
Foto: Labyrint

Recenze - Druhý díl autobiografického komiksového románu Marjane Satrapiové Persepolis symbolicky otvírá scéna, kdy hrdinka leží v jednom vídeňském bytě na posteli. S výrazem stejně vyplašeným a nechápajícím jako při odletu z válkou zmítaného Íránu, kterým končí díl první.

Popisoval vpád islámské revoluce do civilizované země a následný život v totalitě ne nepodobné té československé. Satrapiová použila jednoduché věty, jednoznačné černobílé kresby a rychle pointované epizody. Přesto dokázala z perspektivy nevinného dítěte (a dospívající rebelky v jednom) popsat i jemné nuance tragikomiky, kterou jsme znali a žili i my. 

Persepolis 2
Persepolis 2 | Foto: BBART

 S druhým dílem se hrdinka přesouvá do Vídně a autobiografický příběh přechází od směsi historických fakt a vzpomínek ještě víc do osobní roviny.  Téma už není tak prvoplánově přitažlivé. Na 180 černobílých stranách formátu tragikomika ustupuje citovějším prožitkům a vnější krajiny vnitřním, přestože vyprávění se pořád drží reálií. 

Rodiče se rozhodli vyslat milovanou a jedinou dceru do Evropy. Podle nich je Írán pro výřečnou dospívající Marji životu nebezpečný; Rakousko jí má poskytnout vzdělání i svobodu slova.

Že všechno bude jinak, je jasné hned po příjezdu. Namísto bytu rodinné přítelkyně končí Marji v penzionu spravovaném jeptiškami a čeká ji permanentní přizpůsobování se většině.

ČTĚTE TAKÉ
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Všudypřítomnou samotu si léčí spolčením se salónními anarchisty, kteří ji vážně začnou brát ve chvíli, kdy se dozví, že v Íránu zažila válku a viděla opravdové mrtvoly.

Nakonec život v Rakousku není o nic lehčí než v Íránu. Rozpolcenost mezi tradicemi a modernitou se jen v zemi, kde prodávají přes dvacet druhů pracího prášku a jeptišky lžou,  ještě vyhrotí. Marji tápe víc než kdykoli předtím.  Zatímco v Íránu nemohla nosit džíny a poslouchat rock, v Rakousku se její vrstevníci z džínsů dobrovolně svlékají a provozují pro ni nepochopitelný nezávazný sex.

Přesto se Marji rozhodne do rakouské společnosti zapadnout. Zatímco anarchističtí kamarádi jedou na prázdniny na lyže do Alp, ona načítá Bakunina, Marxe i Sartra a čeká pochopení.

Foto: Labyrint

Jenže kombinace slaměného sirotka, dospívání a země, jejíž hodnoty jsou vám na hony vzdáleny, tu integraci neulehčují. Přidejte ještě citlivost i původ z islámské země a na depresi je zaděláno. Marji má možnost se světu otevřít, ale raději se před ním zavírá.

Po vystřízlivění z anarchistických idejí se dívka upíná k první lásce a příležitostným drogám. Tyranii režimu ale střídá tyranie předsudků; Marji poprvé zažívá zradu blízkým člověkem. Čerstvě dospělé ženě se hroutí svět a končí na vídeňské lavičce, odkud se těžko dostává bez pomoci.

Po selhání, které bere jako osobní prohru, se vrací do Íránu. Tam se setkává s nekompromisním, ale přece jen znavenějším režimem a válkou stejně unavenými rodiči, kteří dávno rezignovali na změny.

Foto: Labyrint

Smutek ze západní civilizace i rodné země řeší Marji manželstvím a studiem kresby. Jenže ani to jí nepomáhá zařadit se. Malování aktů žen v čádoru, zatýkání Strážci revoluce a hádky s mužem  znovu odstartují úvahy nad návratem a Marji dospívá k názoru, že v Evropě je přece jen svobodněji.

Autorka se Persepolis rozhodla přenést na plátno. Stejnojmenný snímek Vincenta Paronnauda měl premiéru v Cannes, kde získal cenu poroty. Írán ho zavrhl s tím, že podrývá úspěchy íránské revoluce.  Jen to potvrzuje, že Persepolis je na obou stranách vnímán především politicky.

Zdejší nakladatel zase podotýká, že "po báječných letech pod psa" nabízí druhý díl Čechům další důvěrné téma: co s náhle nabytou svobodou. Satrapiová na všechny interptretace reaguje, že chtěla vyjádřit mnohem jednodušší věci - lásku k rodné zemi a k rodičům. 

Marjane Satrapiová a režisér Vincent Paronnaud v Cannes
Marjane Satrapiová a režisér Vincent Paronnaud v Cannes | Foto: Reuters

Podobu Persepolis zásadně ovlivnil David B. - přítel Satrapiové a autor francouzského komiksu Padoucnice (jeho pátý díl teď shodou okolností právě vyšel česky).

Satrapiová na jeho radu, ale svébytně, používá prostý jazyk a expresivní kresbu. Právě kontrast mezi jednoduchostí a niterným obsahem napomohl, že se její zobrazení oněch "podstatných banalit" i osudu vydědence vyhnulo sladkobolnosti a mudrování.

Marjane Satrpiová: Persepolis 2. 180 stran. Překlad Richard Podaný. Vydal BB Art, Praha 2007. Doporučená cena 290 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy