Dvaatřicetiletý divadelní režisér, který má na kontě řadu úspěšných představení i cen, by na první scénu rád přitáhl zahraniční interprety i zpěváky. Chce koncentrovat peníze na kvalitní projekty a změnit propagaci.
Jaké dirigenty a inscenátory, které najalo předchozí vedení, považujete za kvalitní? Se kterými chcete dál spolupracovat?
Rád bych pozval na post šéfdirigenta Johna Fiore, který už v Národním dirigoval Wagnerův Ring. Jinak ale plánuju docela zásadní změny. Rád bych přitáhl mladé dirigenty, jako jsou Tomáš Netopil, Jakub Hrůša nebo Marko Ivanović.
Infobox
Jiří Heřman (1975) studoval zpěv na plzeňské konzervatoři a operní režii na pražské HAMU. V letech 2002 a 2004 zinscenoval v Plzni Saint-Saënsova Samsona a Dalilu a Wagnerova Bludného Holanďana, za toto představení dostal Cenu Sazky a Divadelních novin za režii. Ve švýcarském Schlachthaus Theater Bern zrealizoval projekt Lamenti, který reprezentoval ČR na festivalu Riocenacontemporanea v Rio de Janeiro. Osobně by prý chtěl inscenovat, ale maximálně jednu produkci ročně.
A co inscenátoři?
Rád bych se vrátil ke jménům jako Vladimír Morávek, Jan Antonín Pitínský nebo David Radok. Z dalších českých režisérů nebudu jmenovat nikoho, protože s nimi chci nejdříve mluvit osobně.
V plánu opery na sezonu 2008/09 čteme tituly Rusalka, Věc Makropulos nebo Tannhäuser. Bude klasika páteří vašeho šéfování?
Ne tak docela. Klasika bude jedním z pěti cyklů, které bych chtěl uvést. Důraz budu klást hlavně na cyklus barokní opery, čímž bych se chtěl pokusit o její renesanci u nás.
A ty další cykly?
Cyklus české národní opery. Což jsou jednak jména, která v Národním musí být - jako Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů, jednak méně známí autoři J. B. Foerster, Otakar Jeremiáš, Otakar Ostrčil a Zdeněk Fibich. Čtvrtým cyklem by měly být premiéry současné operní tvorby. To je třeba opera Expedice od Klase Torstenssona anebo L'Amour de loin od finské skladatelky Kaiji Saariaho.
A ten poslední...
Bude trochu výjimečný - koncertní, kterým bych rád otevíral každou sezonu. Je důležité, že se dá příležitost orchestru i sboru, aby se prezentovaly a také se kultivovaly i na jiných dílech.
Jaká je vlastně dnes, po odvolání předchozího ředitele, v Národním divadle situace?
Ne úplně dobrá. Bohužel nikdo si neuvědomoval, že když je odvolán ředitel, mělo by se nové výběrové řízení vypsat ihned. Není moudré odvolat ředitele na začátku sezony. Aby nové vedení nemuselo hasit problémy, které tím vznikly, ale mohlo se soustředit na plánování sezony nové.
Minulé vedení bylo kritizováno za několik oper, které se reprizovaly jednou dvakrát. Jak chcete najít průsečík mezi uměleckým gestem a ekonomikou provozu?
Chápu, že honoráře pro zahraniční umělce jsou tak vysoké, že ta díla můžete uvést jen jednou nebo dvakrát. Jinou otázkou je kvalita jednorázového provedení díla. Zaangažujete-li místní sbor a orchestr do přípravy výjimečného projektu s jednou reprízou a dáte jim na přípravu týden, výsledek nemůže být kvalitní. Nemůžu říct, že to nebudeme dělat, ale budou to opravdu výjimečné projekty.
Chcete přitáhnout zahraniční umělce. To ale bude stát peníze. Jak je chcete získat?
Opera je finančně náročná a rozdíl mezi gážemi českých a zahraničních umělců je obrovský. Dosáhnout se toho ale dá. První změna je koncentrovat peníze na věci, které za to stojí. Zredukovat počet premiér na čtyři až pět ročně, ale ty připravit opravdu kvalitně, a právě i se zahraničními umělci. Ne jako dřív, kdy se peníze rozmělnily mezi řadu průměrnějších projektů.
Ani to ale asi nebude stačit.
Rád bych zavedl také cílený sponzoring. Sponzoři si mohou vybrat představení podle svého vkusu a tím se prezentovat lépe, než když sponzorují divadlo jako celek. Vzniká tím i soupeření mezi sponzory, kdo bude mít premiéru lepší.
Mluvil jste také o penězích z Evropské unie. Už víte, do kterých fondů sáhnout?
Na to musím mít spolupracovníka. Šance jsou otevřené, chce to se po nich otáčet. Konkrétní případ, zmíněná opera Expedice, první scénické provedení. Bylo by možné zprodukovat ji spolu s dalšími evropskými divadly, což je přesně to, co by mohlo Unii zajímat.
Jak živá je opera coby žánr? Nebyl to historicky podmíněný tvar, když nejoblíbenější kusy jsou staré aspoň sto let? A jak se díváte na nové čtení klasiky?
To vždycky záleží na umělci, který bude dílo interpretovat; na tom, co vytáhne z libreta a jak to bude divákovi prezentovat. Takže nezáleží tolik na tom, do jaké doby dílo zasadíte, ale jestli to opravdu něco sděluje.
Častým "požadavkem lidu" je divadlo, ve kterém si po práci můžou odpočinout. Povinností tvůrce by však měla být snaha dělat umění, jež naopak zneklidňuje. Je ale v opeře jako absolutně nerealistické podívané nějaký apel na současnost možný?
Asi je třeba umět obě věci balancovat. Nemůžete zatěžkat diváka jenom vážnou tragickou operou, je třeba na to nahlížet také s nadhledem a rozumem a vytvářet i představení, při kterých si divák oddechne. Ale to je hrozně sporné.
V čem přesně?
Myslím si, že když prožijete katarzi ve vážnějším díle, dá vám to mnohem víc, než když odejdete z divadla, budete se jen usmívat a říkat si "to jsem se dneska dobře pobavil". Důležitý je přesah, kdy vám věci docházejí i postupně. K tomu mám určitě blíž, než vytvářet pouhou zábavu.
Česká filharmonie začíná s programem pro přitažení mladých lidí k vážné hudbě. Máte v plánu něco podobného?
Přitáhnout mladou generaci je důležité, ale neodvážím se teď říct, že do roku 2008 vznikne takový program. První krok by asi bylo zavést přednášky, které by se odehrávaly před představením.
A co ostatní věkové skupiny?
Samozřejmě na prvním místě kvalitou, podcenit se ale nesmí ani propagace. V dnešní formě si je všechno hrozně moc podobné. Skoro nejde rozlišit, co je opera a co činohra. Je to pro mě skoro odrazující včetně té barvy, trochu mi to připomíná Maso uzeniny.
Jak chcete dělat propagaci vy?
Ondřej Černý prosazuje autonomii souborů. Národní divadlo zůstane společnou značkou, ale soubory budou vystupovat víc samostatně včetně vlastního vizuální stylu. Já o autonomii uvažuji také v opeře, proto plánuji také těch pět cyklů.
