Praha - ART WALL - jeden z nejzajímavějších výstavních projektů posledních let, který koncipovalo Centrum pro současné umění Praha, je podle všeho minulostí. V lepším případě dočasnou minulostí, což ale vážnost situace nijak nezmenšuje, protože projekt skončil na základě svévolného magistrátního rozhodnutí.
Jinými slovy zřejmě proto, že byl pro politické vedení města nepohodlný. Rozbuškou se stala květnová výstava umělecko-aktivistické skupiny Guma Guar Kolektivní identita, která parodovala reklamní kampaň Prahy olympijské.
Pod heslem Všichni jsme v národním týmu na místo hereckých osobností doplnila "celebrity" jiného kalibru, totiž proslavené tuneláře a další české "podnikatele" spojované s finanční kriminalitou, korupcí a vazbami na místní politické špičky.
Lobbying za Prahu olympijskou
Podle autorů a kurátorky Zuzany Štefkové se akce "kriticky stavěla k problematice výroby souhlasu" v demokratické společnosti, kdy jsou názory občanů usměrňovány pomocí technik public relations, navíc často za peníze daňových poplatníků.
V tomto případě se tedy konkrétně navážela do lobbistické agitky, která měla přesvědčit veřejnost, že by se Praha měla stát hostitelským městem olympijských her v roce 2016.
Ultimativní reakce politických špiček na sebe nedala dlouho čekat, umělci měli své práce odstranit. Kurátoři se za ně v tu chvíli nepostavili a důvod byl jasný: CSU existuje i díky magistrátním grantům. Situace se tehdy po několikadenní tahanici - která došla až do úrovně právního hodnocení nastalé situace - "sama" vyřešila doslova přes noc, kdy "neznámý pachatel" fotografie i hesla přetřel hnědou barvou. Zdálo se, že je po všem, ale chyba lávky.
Magistrát se podle všeho po svém cenzorském extempore rozhodl v reakci na výstavu galerii ARTWALL zlikvidovat, což pro něj prakticky nepředstavovalo žádný problém. Stačilo, aby jednostranně odstoupil od smlouvy se skupinou Rafani, od níž si CSU pronajímalo městské prostory pro své výstavní aktivity - totiž systém kamenných nik vybudovaných v 50. letech minulého století pro propagandistické účely v rámci opěrné zdi Letenských sadů na nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše.
Odplata za kritiku?
To také Praha udělala, a to hned 27. května. Činnost galerie ARTWALL tak byla de facto nuceně ukončena. Zdůvodnění dodal magistrátní odbor ochrany prostředí. Bylo jím údajné porušení práv o. p. s. Praha olympijská, jejímž zakladatelem je kromě Českého olympijského výboru právě hlavní město.
V prohlášení zástupci CSU vyjadřují domněnku, že "důvody, které hl. město Praha uvádí pro vypovězení smlouvy, se nezakládají na skutečnosti. Postup magistrátu spíše působí dojmem, jako by se jednalo o "odplatu" za uměleckou kritiku obsaženou v projektu skupiny Guma Guar.
"Tyto praktiky" - pokračují dál - "jsme si zvykli spojovat s fungováním totalitních režimů, které cenzurní postupy maskují jako uplatňování platných právních předpisů, a považujeme za skandální, že v demokratické společnosti může docházet k tomuto typu nepřímé cenzury vedoucí k likvidaci umělecké galerie."
Proto požadují, aby zastupitelstvo hlavního města Prahy přezkoumalo právní důvody, na jejichž základě Praha vypověděla smlouvu o pronájmu, a zasadilo se o to, aby mohla být obnovena činnost galerie ARTWALL.
Zároveň připravili petici za zachování tohoto výstavního prostoru, jejíž text zveřejnili na svých stránkách, spolu s korespondencí mezi CSU a Magistrátem hl. města Prahy.
Návrat k původnímu účelu
Galerie ARTWALL působila na letenské zdi od roku 2005, byl to jediný stabilní projekt pro současné umění ve veřejném prostoru v Praze. Za tu dobu se v jeho rámci představili například Pode Bal, Matky a Otcové, Lenka Klodová, Míla Prestová, Martin Zet, Silvie Vondřejcová, Michaela Thelenová nebo třeba právě Guma Guar.
Podle Jana Winklera, ředitele odboru ochrany prostředí, je kauza pro magistrát s konečnou platností uzavřená. „Až mi Rafani objekt předají, což mimochodem dosud neučinili, bude jej město využívat pro vlastní účely - nejspíš pro PR magistrátu," citovala ho média.
K podobným účelům de facto sloužila zeď i za minulého režimu. Provoz Galerie Na zdi byl inspirován v roce 1998 Barbarou Benish, americkou umělkyní, která se po revoluci přestěhovala do Čech. Ve starých novinách našla pohledy na opěrnou zeď, na které byly v kamenných rámech umístěny propagační obrazy komunistické vlády.
