Pivovarov se narodil v Moskvě roku 1937, od začátku 80. let působí v Praze, kam přišel po sňatku s překladatelkou a historičkou umění Milenou Slavickou. Vedle autorů jako Erik Bulatov, Ilja Kabakov či Eduard Štejnberg patřil k předním představitelům takzvané moskevské konceptuální školy, jejíž členové reflektovali vliv ideologie na způsob života. Jeho zásadní témata tvoří samota, erotika, vazba na literaturu či propojení každodenní všednosti s velkými filozofickými myšlenkami.
První velkou výstavu měl až roku 2004 v moskevské Treťjakovské galerii, poslední roky však zažívá obnovenou vlnu zájmu. Nejprve nakladatelství Torst v českém překladu Jana Machonina vydalo jeho autobiografii nazvanou Zamilovaný agent.
Předloni mu pražská Národní galerie uspořádala velkou retrospektivu ve Veletržním paláci. Vloni jeho malby a sochy zaplnily prakticky celý Dům umění města Brna i okolí. A nejnověji se Pivovarov stal vítězem cen České akademie vizuálního umění, kde ho porota vyhlásila umělcem roku, byl autorem výstavy roku a jeho dcera Máša Černá Pivovarovová obdržela sošku pro publikaci roku.
V pražské galerii DSC nyní Viktor Pivovarov vystavuje cyklus nazvaný Bílá zrcadla. "Obraz jako takový většinou představuje nějakou plochu, na kterou umělec něco maluje, nebo je imaginárním prostorem, kde autor jakoby instaluje různé objekty, a obraz je tak jakýmsi oknem. K těmto interpretacím obrazu ještě chápu obraz jako zrcadlo, které odráží autora, ale když je hotový a visí v galerii, odráží i diváka. A tam vzniká setkání diváka i autora. A to je podle mě na umění nejzajímavější," řekl Pivovarov při instalování obrazů v Dlouhé ulici.
Nový cyklus dokončil loni. Má podobné náměty jako jeho dřívější práce, častý je tu figurální motiv doplněný geometrickou abstrakcí. Všechna vystavená díla ale užívají jen černobílou škálu. "Snažím se stále najít něco nového. Černobílé obrazy jsem nikdy nedělal, a teď vznikla myšlenka zkusit to," dodává umělec. Za volbou černých a šedých odstínů nebylo nic jiného než experiment, zdůrazňuje v době ruské války na Ukrajině.
Obrazy řeší vážné i zábavnější situace, mají mírný nádech erotiky, popisují mezilidské vztahy. "Vždycky ten patos nebo lyriku koordinuji humorem, jinak by to vypadalo hrozně, patos a lyrika by přecházely v sentiment. Musí tam být jemný balanc," myslí si Viktor Pivovarov.
Přehlídku jako kurátorka připravila jeho dcera Máša Černá Pivovarovová. Z tvorby autorova syna Pavla Peppersteina, který stejně jako otec patří ke konceptuálním umělcům a také je spisovatelem, vybrala kresby z roku 1980. "Je to album, který Paška dal svému otci k narozeninám," vysvětluje.
Alba byla specifický umělecký žánr, jejž počátkem 70. let vyvinul Pivovarov společně s Iljou Kabakovem. Formát jim přišel vhodný v době, kdy byli součástí neoficiální kulturní scény, která často zahrnovala osobní setkání v soukromých prostorech.
Album kombinující obraz a text bylo skladné a lehce přenositelné, předvádělo se tak, že v něm autor pomalu listoval před zraky malého kroužku přátel. Postupně se pak alba začala také vystavovat. "Vystavené album je o tom, že dvě postavy se dostávají do jakéhosi mystického prostoru a procházejí obrazy Viktora Pivovarova. Jeho syn mu tím vzdal hold a rozhodli jsme se ho vystavit, protože oba spojuje," dodává kurátorka.
