Zamilovaný agent z Moskvy. Malíř Viktor Pivovarov píše o Sovětském svazu a Praze

Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
9. 3. 2019 15:50
„Umělecký život v Moskvě je tvrdý. Jakmile odjedete, nejste – zavře se nad vámi voda a přestáváte existovat,“ píše ve své autobiografii malíř Viktor Pivovarov, spoluzakladatel moskevského konceptuálního umění, který už bezmála čtyřicet let žije v Praze.

Kniha nazvaná Zamilovaný agent, jež poprvé vyšla rusky roku 2001 a nyní ji v českém překladu Jana Machonina publikovalo nakladatelství Torst, mnohé změnila.

Umělec zastoupený ve sbírkách britské Tate Gallery, pařížského Centre Pompidou i pražské Národní galerie se po vydání memoárů znovu proslavil i doma. Mezi své jej přijala i proslulá Treťjakovská galerie - výstavou i nákupem děl.

Dnes dvaaosmdesátiletý Viktor Pivovarov je člověk zvídavý a společenský, který se rád a barvitě vyjadřuje i literárně. Jeho memoáry působí košatě, poučně i vtipně. Podrobně v nich líčí svou cestu k umění a především moskevskou scénu neoficiálních umělců šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jako dodatek k českému vydání Pivovarov doplnil kapitoly o pražských uměleckých kruzích, do nichž nahlíží z pozice asimilovaného cizince.

Já a Malevič s Cranachem

Pivovarův pohled je osobní, někdy zaujatě mnohomluvný a poetický, nebo naopak stručně hodnotící. Se stejným zaujetím, s jakým čtenáře seznamuje s desítkami osobností, vypráví o svých obrazech i cyklech.

Malíř, který do českého umění přináší neobvyklé propojení malby a konceptu, se co chvíli sympaticky utrhne ze řetězu a s dětinskou radostí propojuje své práce s díly největších umělců historie, například s Kazimirem Malevičem nebo Lucasem Cranachem. Všechno lze ale brát jako fascinující, sebeironickou hru.

Kniha Zamilovaný agent má řadu výstižných momentů. Například když se Pivovarov snaží popsat tvůrčí proces a nachází spřízněnost s básníky: "Když pracuji, sám sobě nerozumím, pohybuji se poslepu a spoléhám se jen na svou intuici, mám pocit, že tápu ve tmě, že dělám jednu chybu za druhou, a nejspíš také dělám," píše.

Foto: Torst

"Ale cítím rytmus a rýmy věcí, a když se mi je podaří zachytit, skládají se do obrazů a řádek, které jsou daleko chytřejší než já. V tomto ohledu nejsem filozof, ale básník."

Reálie malířova dětství jsou v knize líčeny jen po kouscích. Vůbec nic tu není o válečných letech, které s matkou samoživitelkou strávil kdesi za Moskvou. O dospívání v komunálním moskevském bytě, jejž malíř s matkou sdíleli s dalšími lidmi, tu jsou jen střípky, i když téma dětství se vyjevuje v mnoha Pivovarovových dílech.

Stalin za skříní

Například v cyklu Deník výrostka vypráví, jak jej s maminkou na konci války okradli cestou z evakuace, nebo jak v pokoji na okně coby chlapec choval rybku ve sklenici od zavařeniny.

Místo stesků na chudé dětství Pivovar věnuje prostor nadšenému objevování umění, hodinám proseděným v knihovně nad encyklopediemi, nebo studiu na polygrafickém institutu v Moskvě, kde se vedle kreslířského drilu potají začal dozvídat o moderním umění.

Foto: Torst

Pivovarov vzpomíná také na svou zabedněnost, která ho mohla stát život. Ve škole byl poctěn tím, že směl na chodbě připravit výstavu. Protože neměl žádné rámy, bez přemýšlení sundal několik portrétů Stalina, naházel je za skříň a do rámů umístil své kresby. Psal se rok 1954, Stalin byl po smrti stále krátce - a skutek, který nezůstal bez povšimnutí, se učitelům naštěstí podařilo podařilo ututlat.

Podrobně malíř v knize líčí neustávající proud návštěv a přátelského popíjení - vodky nebo čaje -, kterým si neoficiální umělecká scéna v Sovětském svazu vynahrazovala svou izolaci.

Pivovarov nepíše, jestli podzemní moskevští umělci byli stejně jako čeští autoři sužovaní pracovní povinností s hrozbou kriminálu za příživnictví. Zato popisuje, jak se ateliéry, často malé prostory v suterénu či na půdě, stávaly místy svobody, v nichž se ale pracovat moc nedalo.

"Někomu se daří propojovat ten bujarý život s tvorbou, tedy utrhnout si chvíli pro práci, nebo pracovat v přítomnosti hostů, ale mně se to nedaří. Aby to ve mně začalo bublat, potřebuji úplnou samotu a trochu času pro sebe," píše Pivovarov, který pak v teplých měsících začal odjíždět z Moskvy na venkov, kde si pronajal druhý ateliér.

Foto: Torst

V kuchyni u Štejnbergových

Praha se do života Viktora Pivovarova postavila neočekávaně. "Dne 8. června 1978 jsem v kuchyni u Štejnbergových uviděl Milenu. Zamiloval jsem se hned, na první pohled," píše o setkání s českou kritičkou umění Milenou Slavickou. Za tři roky byla svatba.

Stěhování do Čech nebylo bezbolestné, i když Pivovarov věděl, do čeho jde, a české umělecké prostředí se mu líbilo. Praha mu přímo učarovala. "Zlatá Praha. Královna, na kterou zapomněli," píše. Nechal se okouzlit labyrinty jejích uliček, ozářených "stařecky žlutým světlem starodávné lucerny." 

Viktor Pivovarov se svou ženou, kritičkou umění Milenou Slavickou.
Viktor Pivovarov se svou ženou, kritičkou umění Milenou Slavickou. | Foto: Václav Jirásek

Než se do české metropole přestěhoval, poznal i její současnou podobu. Navštívil více než dvacet ateliérů a o současném českém umění měl slušný přehled díky časopisu Výtvarné umění, který se dal v Moskvě předplatit. "Bylo to úplně jiné umění než v Moskvě. A protože jsem byl ve zlomovém období, podobném tomu v mládí, umění, které jsem uviděl, mi připadalo jako jedna z možných alternativ," píše Pivovarov.

Jeho přítel, moskevský konceptualista Ilja Kabakov, který později přesídlil do USA, Pivovarova od stěhování do Prahy odrazoval, bylo podle něj neperspektivní. "Srovnával i ‚energii‘ Moskvy a Prahy a výsledek vyšel jednoznačně v neprospěch té druhé. To jsem chápal i já. Ale vnímal jsem to jinak. ‚Energii‘ Prahy jsem považoval za ‚nulovou‘. Neměla podle mě vůbec žádný náboj: ani metropolitní, ani provinciální, dobrý ani špatný, aktivní nebo pasivní. Líbilo se mi to. Líbila se mi vybitost toho pole, jeho neutralita, klid," vysvětluje.

Umělecká výbava v kufru

V nové zemi, kam se směl ze Sovětského svazu v roce 1982 přestěhovat po menším souboji se sovětskou byrokracií, si prožil tvůrčí krizi. Postupně zjišťoval, že "umělecká výbava, kterou jsem si přivezl v kufru, je pryč, vypařila se".

Jediné, co mu prý zbylo, byly vzpomínky na dětství. Začíná vytvářet obrazy s moskevským námětem. "Dětství a Moskva jsou pro mě jedno a totéž."

Foto: Torst

Jak dokládají poslední "pražské" kapitoly, malíř se v české metropoli dobře uchytil. První retrospektivu měl v květnu 1989. Velkou výstavu mu pak v devadesátých letech připravila Galerie Rudolfinum, vystavoval rovněž v Národní galerii nebo Moravské galerii v Brně.

Kniha Zamilovaný agent přináší vtipné i výstižné medailony českých osobností. Autor píše o Jindřichu Chalupeckém, který několikrát zavítal do Moskvy. "Seznámil se s celou naší moskevskou skupinou, dokonce pro ni vymyslel název Škola Sretěnského bulváru, který dodnes používají kunsthistorici zabývající se ruským neoficiálním uměním," píše Pivovarov, podle něhož byl Chalupecký rezolutně proti emigraci umělců.

Přestože neschvaloval ani Pivovarovo přesídlení, přišel ho v začátcích jeho druhého života navštívit. Prohlédl si obrazy, které Pivovarov přivezl z Moskvy, a od té doby prý měl ruský přistěhovalec otevřené dveře do všech důležitých ateliérů, které si jejich majitelé před nezvanými hosty jinak střežili.

V Zamilovaném agentovi píše o mnoha českých autorech, umělcích i kurátorech, nechybí ani vzpomínka na Václava Havla. Vystupují tu vizionář Karel Malich, kunsthistorik Jaromír Zemina nebo výtvarníci Adriena Šimotová, Jiří John, Václav Boštík a Stanislav Kolíbal.

Viktor Pivovarov: Zamilovaný agent

Viktor Pivovarov: Zamilovaný agent

(Přeložil Jan Machonin)
Nakladatelství Torst 2018, 424 stran, 488 korun

Například o historikovi umění a sběrateli Jiřím Šetlíkovi si Pivovarov myslí, že je ztělesněním evropské kultury. "Jak vypadá, jak mluví, jak se obléká, jakou má barvu hlasu, jak vypadá jeho byt a knihovna, jaké obrazy a sochy tam jsou, jak jsou rozmístěné, jaké vesty a klobouky nosí, jaké dýmky kouří, dokonce jeho nahrbenost - všechno je pro mě zhmotněnou evropskostí," obdivuje autor.

Kdyby ke knize, která má 422 stran, mohl libovolně dopisovat další kapitoly, jistě by se Viktor Pivovarov rozepsal také o mladých umělcích. "V současném umění nacházím mnoho zajímavého a přijímám jeho nejradikálnější formy. Kdybych byl mladý, nejspíš bych se věnoval akčnímu umění, politickému umění, nebo bych odletěl do kosmu a dělal performance na Měsíci," dodává.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Zemřel autor dobrodružných bestsellerů Clive Cussler

Ve věku 88 let zemřel americký autor dobrodružných knih Clive Cussler, který po celém světě prodal desítky milionů výtisků svých knih spojených s postavou hlavního hrdiny, oceánografa Dirka Pitta. O jeho pondělním úmrtí ve středu informovala agentura AP. Cusslerovy bestsellery vyšly ve více než 40 jazycích, včetně češtiny.

Cussler je autorem více než 80 dobrodružných románů, největšího ohlasu však dosáhla série inspirovaná jeho vlastním vášnivým zájmem o hledání lodních vraků. Hlavním hrdinou více než dvacítky knih učinil autor své alter ego Dirka Pitta, který řeší detektivní případy, pátrá po ztracených pokladech na dně oceánů a snaží se rozplést záhadné mocenské konspirace.

"Předlohou pro Dirka jsem byl já sám. Oba jsme stejně vysocí a máme zelené oči… Jediný rozdíl je, že on to umí lépe se ženami a že zestárl jen o deset let, zatímco já o 50," řekl Cussler v jednom z rozhovorů, z nějž citoval server BBC.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Basketbalistky USK na závěr Euroligy vyhrály v Braine

Basketbalistky USK zakončily základní část Evropské ligy bezbroblémovým vítězstvím 89:65 na palubovce belgického Braine. Pražanky měly postup do čtvrtfinále jistý už před zápasem, ale jméno soupeře pro play off se dozví až po administrativní dohře skupiny B, jejíž závěr zkomplikovalo šíření koronaviru na severu Itálie.

Pražanky, které v Eurolize obhajují bronzové medaile, na úvod play off čeká třetí tým skupiny B, ale jeho jméno zatím neznají. Šoproň totiž kvůli obavám ze situace na severu Itálie odmítla nastoupit k utkání posledního kola na palubovce Schia.

Zápas byl stejně jako utkání skupiny A mezi Benátkami a Rigou nejprve přeložen na čtvrtek a přesunut do Lublaně. Dnes však evropská sekce FIBA informovala o tom, že oba duely byly zrušeny a o případné kontumaci bude vedení soutěže teprve rozodovat.

Na dnešní výhře USK, který měl už před zápasem jisté druhé místo v tabulce, se 21 body podílela pivotka Brionna Jonesová, dalších 17 bodů přidala Kateřina Elhotová. Pražanky zakončily skupinu s bilancí 12 výher a dvou porážek, které jim obě nachystal obhájce titulu a vítěz skupiny Jekatěrinburg.

První utkání čtvrtfinále hraného na dvě vítězství jsou na programu 11. března, odvety pak 18. března a případné třetí zápasy 25. března. Závěrerčný turnaj Final Four, o jehož pořadateli se bude teprve rozhodovat, by se pak měl uskutečnit od 17. dubna do 19. dubna.

Evropská liga basketbalistek - 14. kolo:

Skupina A:

Castors Braine - USK Praha 65:89 (16:26, 33:51, 45:75)

Nejvíce bodů: Siksnuiteová 13, Trahanová-Davisová 12, Wallaceová 8 - Jonesová 21, Elhotová 17, Oblaková 15. Fauly: 17:11. Trestné hody: 12/10 - 10/7. Trojky: 5:6. Doskoky: 31:49.

Jekatěrinburg - Cukurova 112:37, Orenburg - Bourges 74:65.

1. Jekatěrinburg 14 13 1 1258:851 27
2. USK Praha 14 12 2 1199:846 26
3. Orenburg 14 9 5 938:911 23
4. Bourges 14 8 6 969:961 22
5. Castors Braine 14 3 11 922:1073 17
6. Benátky 13 4 9 780:961 17
7. Cukurova 14 3 11 787:1177 17
8. Riga 13 3 10 866:939 16

Skupina B:

Dynamo Kursk - Gdyně 64:58, Lyon - Fenerbahce Istanbul 78:65, Montpellier - Girona 45:57.

1. Fenerbahce Istanbul 14 11 3 1003:838 25
2. Lyon 14 8 6 1020:984 22
3. Montpellier 14 7 7 969:980 21
4. Dynamo Kursk 14 7 7 957:993 21
5. Girona 14 6 8 904:913 20
6. Schio 13 7 6 774:793 20
7. Šoproň 13 6 7 803:826 19
8. Gdyně 14 3 11 926:1029 17
Další zprávy