Žebrající lidi se psy viděl Petr Nikl za pandemie koronaviru na Karlově mostě v Praze. Na jeho obrazech klečí a tvář mají obrácenou k zemi, jejich identita zůstává skrytá. Psi se naopak neskrývají a stávají se na obrazech pomyslnou náhradní tváří lidí. Nic jiného v okolí malby neznázorňují, postavy působí jako vytržené z času a prostoru.
"Já mám rád, když si objekt vytransplantuji z pozadí. Na pozadí je prázdná plocha. Mohu se soustředit na dialog člověka se psy. Takhle pracuji dlouho. Nevyužívám celé plochy obrazu," vysvětluje umělec.
Ten podle pořadatelů pracuje se situací, kdy má žebrák skrytou tvář, ale jeho zvířecí doprovod přidává efekt takzvaných "psích očí", vzbuzujících emoce a s tím i soucit. Jedna tvář tak sebe sama v rámci manipulativní psychologické hry s kolemjdoucími pragmaticky zaměňuje za druhou.
Druhou část výstavy tvoří obrazy, na nichž třiašedesátiletý zlínský rodák zpodobnil své dospělé děti, syna a dceru. Leží a pospávají, případně koukají do prázdna. "Na různých výletech jsem si fotil, jak spí. Nevěděli o tom. Mají zavřené oči nebo jsou zasnění a nevnímají okolí. Nemůžu říct, že by mi to vyčetli, když jsem je vystavil," poznamenává výtvarník.
Realistické obrazy vznikly díky tomu, že Nikl už pro Pardubice tvořil portréty renesančních šlechticů a šlechtičen, které jsou od roku 2022 součástí expozice o rodu Pernštejnů.
U některých se dochovala jejich podoba na obrazech, u některých nikoliv. V takovém případě si malíř musel typ tváře a vzhled domyslet. "Jak jsem domaloval Pernštejny, měl jsem chuť pokračovat v realismu. Nová výstava je produktem, inspirací toho, co jsem dělal pro pardubický zámek," uzavírá Petr Nikl.
Výtvarník i po šedesátce zůstává hravý a spontánní ve všech činnostech, jimž se věnuje, od výtvarné sféry přes psaní knih až po divadelní performance a hudbu. Všechny tyto disciplíny navíc rád propojuje. Dokáže myslet v rozměrech knihy i rozsáhlé putovní výstavy.
"Rád se nechávám žasnout, to je pro mě asi nejdůležitější spouštěcí mechanismus. Když mě vezli se zlomenou rukou na úrazovku, bylo pozdě večer a vidím, že měsíc je vykouslej nějak divně, že to nemůže být úplněk, který odchází, ale bude to nejspíš zatmění. Tak to bylo krásné. Klidně by se kolem toho dalo něco napsat," uvažoval před lety v Radiu Wave.
Jeho tvorba je protkána zájmem o společnost a hledáním smyslu současného umění. Poprvé na sebe výrazněji upozornil jako člen umělecké skupiny Tvrdohlaví. Zpočátku se věnoval spíše malbě, grafice a kresbě. Pro jeho obrazy je typická decentní barevnost.
Do roku 1990 tvořil stylizované zvířecí motivy, počátkem 90. let se přiklonil k figurální malbě, která byla postupně reálnější a technicky propracovanější. Kolem roku 1995 maloval portréty, o rok později reálné postavy. Od této doby se také věnoval stylizované fotografii na různá témata.
Jeho matkou byla Libuše Niklová, hvězda českého i světového designu známá svými půvabnými nafukovacími hračkami či harmonikovým kocourem.
V roce 2010 jí Petr Nikl připravil výstavu v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu. A když za ni dva roky poté přebíral cenu in memoriam u příležitosti jejího uvedení do síně slávy Akademie českého designu, poděkoval jí a také "vzduchu, který je všude kolem nás, a když se dobře obalí, vznikají krásné věci".
Úspěchy měly i Niklovy autorské knihy pohádek - Pohádka o rybitince, O rybabě a mořské duši, Jělěňovití. Několikrát autor převzal cenu Nejkrásnější kniha roku, jeho titul Záhadky dostal Magnesii Literu v roce 2008. Kromě toho je Petr Nikl držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Jeho díla se nacházejí například ve sbírkách pražské Národní galerie. Také režíruje divadlo a diriguje orchestr, připravuje výstavy či fotografuje. Vystavuje sám i společně s jinými umělci. Jeho výtvarné a divadelní performance viděli diváci i v Německu, Finsku, USA či Francii. V roce 2005 rovněž Petr Nikl vytvořil Zahradu fantazie a hudby pro český pavilon na japonském Expu.
Video: Češi měli šedivý vkus, teď žijeme ve zmatku, říká Najbrt a komentuje i Černého motýly
