Recenze - Dovolte na úvod jednu příhodu k ilustraci: Před nedávnem mi volali z České televize s nabídkou, zda bych neokomentoval pro pořad Události komentáře vydání knihy Josef Lada: Nezbedné komiksy - Obrázkové seriály z Humoristických listů 1908 - 1916 (vydalo Plus 2012). Redaktorka měla za to, že se editorovi knihy Tomáši Prokůpkovi povedlo učinit kolosální objev - totiž že slavný Josef Lada se věnoval také komiksu!
Tomáš Prokůpek se jistě stává naším nejpřednějším historikem komiksu a o jeho zásluhách na tomto poli nemůže být pochyb. Ale převratný objev? Ani náhodou. To jen nedostatečná informovanost v kulturní historii může někoho svádět k představě, že se v Památníku národního písemnictví po celé století prášilo na chybějící článek české popkultury. Znalci Ladova díla samozřejmě dobře vědí, že v jeho bohaté tvorbě pro noviny a časopisy z počátku 20. století byly nejrůznější formy „komiksu", tedy rozfázované obrázkové příběhy, hojně zastoupeny.
Čechy - komiksu ráj?
Možná by stálo za to přehodnotit zažité přesvědčení, že se v českých zemích v průběhu 20. století komiksu nedařilo vůbec. Pokud je pro nás komiksem Superman, muž z oceli, pak ano, takoví tu neměli na růžích ustláno. Jestliže se ale budeme zajímat o sekvenční obrazové vyprávění, má u nás komiks historii velmi bohatou.
Tlak současné fanouškovské obce i snaha akademiků claimovat dosud nezabraná zlatá ložiska kulturní historie vyvolaly v posledních letech kaskádu historických studií na dané téma. I na stránkách Aktuálně jsme recenzovali první a druhý díl Encyklopedie komiksu v Československu Josefa Ládka a Roberta Pavelky i průkopnickou práci Heleny Diesing Český komiks 01. poloviny 20. století. A konce této záplavy zatím není vidno.
Lada byl otevřený a prostý nejen ve svých kresbách, ale i ve vlastních vzpomínkách, v nichž popisuje, jak okukoval řemeslo kresby ve francouzských časopisech. A vskutku, přiložená ukázka obálky magazínu Le Rie vykazuje velkou podobnost s Ladovými ranými kresbami. Lada se dokonce přiznává, že mnohé z jeho kreslených vtipů vznikly oprášením anekdoty ze starého zahraničního časopisu.
Prokůpkovo úvodní slovo ke knize Nezbedné komiksy nám nastíní Ladův autorský vývoj na tomto poli včetně prostředí, v němž k němu docházelo. Zavedené humoristické časopisy byly již obsazeny zkušenými kreslíři, kteří mezi sebe neradi pouštěli mladého ambiciózního samouka. Proto se Ladovi lépe vedlo v periodikách nově vzniklých, v nichž se postupně dobíral k vlastnímu výtvarnému rukopisu. V řadě z nich působil také jako redaktor, takže vlastně úkoloval sám sebe. Nejvýraznější je jeho tvorba pro deník České slovo a jeho přílohy. Právě zde vycházelo na pokračování jeho polokomiksové zpracování Haškova Švejka. Seriál měl devadesát pokračování a údajně zvýšil náklad periodika z 60 na 160 tisíc výtisků.
To je jedna z prvních ukázek jevu, se kterým se budeme setkávat i později - kreslený seriál často razantně zvyšoval náklad časopisu. V době normalizační to ovšem většinou znamenalo spíše předzvěst brzkého konce seriálu, eventuálně časopisu jako takového.
„Josef Lada patřil k prvním českým autorům, kteří zkoušeli vyprávět kreslené příběhy pouze s pomocí dialogových bublin a osvobodit je od doplňkových komentářů pod obrázky. Na počátku desátých let dvacátého století převzal od Karla Stroffa pomyslné žezlo nejvýraznějšího českého kreslíře obrázkových seriálů a udržel si je až do poloviny dvacátých let," hodnotí Prokůpek Ladův význam pro komiks.
Humor jako z grotesky
Výbor Nezbedné komiksy mapuje Ladovu nejranější tvorbu, vesměs spíše rozfázované kreslené vtipy, vydávané v Humoristických listech. Na kresbě je vidět, jak se Ladova linka proměňovala od celkem neosobní, secesně laděné kresby až po lidovější linku, která začíná připomínat jeho pozdější charakteristický styl.
Prokůpek se nevěnoval hodnocení textové stránky těchto „šprýmovných kousků". Texty a jejich humor jsou veskrze lidové a prosté. Pomineme-li politickou satiru, byl Lada přímočarý, nezáludný, jeho humor byl takřka dětinský. Podobně ovšem působil i humor němých filmových grotesek. Nad scénkou, kdy si opičák chovaný paní domu nalíčí obličej jako ona a pak nemile překvapí přišedšího nápadníka, se dnes těžko budeme chytat smíchy za břicho. Smáli se tomu lidé před sto lety? Zdá se, že Lada vyžaduje od společnosti podobnou nezáludnost, jakou se sám vyznačuje. V řadě vtipů je potrestán ten, kdo předstírá něco, co není. Jindy někdo někoho přelstí, ale tak jednoduchým způsobem, že zase fandíme spíše podvodníkovi.
Lada vyrůstal na vesnici, proto nás nepřekvapí nebývalý výskyt zvířat všeho druhu. Do obsahu vtipů se ale občas vkrádá i pokrok. Pozoruhodný je z toho pohledu Ladův „sci-fi" vtip z budoucnosti, kdy bude mít každý připnutou vrtuli a bude se vznášet nad zemí. Dvě tetky se jednou tak zapovídaly, že se pod nimi planeta pootočila a ony přistály ke svému údivu mezi Číňany.
Stojí za připomenutí, že Ladův pozdější idylismus se stává výchozím materiálem pro současné výtvarníky, kteří se snaží o společenskou kritiku.
Nedávná výstava na Vysoké škole umělecko-průmyslové přinesla v dílech Petra Motyčky pohled na pozdější české dějiny viděné Ladovou estetikou - sousedé v hospodě podepisují Antichartu, další zase věší ve dveřích od chlívku Miladu Horákovou.
Miliony pro komiks
Nezbedné komiksy je jeden z průběžných výstupů rozsáhlého přezkoumávání české komiksové historie, na kterou Grantová agentura ČR uvolnila nemalou sumu pro skupinu badatelů vedenou Pavlem Kořínkem z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.
Dalším výstupem je výstava Signály z neznáma, která je od 8. března do 20. května k vidění v pražském DOXu.
Výstava je nápaditá ve svém grafickém minimalismu. Výchozím výtvarným prvkem jsou vrstvené papírové kartony, na jejichž vyskládaných komínkách jsou uloženy sklem zatížené exponáty. Variabilita výšek těchto komínků umožnila i optické znepřístupnění sekce komiksů pro dospělé dětským návštěvníkům nižšího vzrůstu.
Autoři se rozhodli nepodávat formálně i obsahově pestrou komiksovou historii chronologicky. Rozdělili obor do tematických skupin a přiřadili k sobě komiksy dobrodružné, vědecko-fantastické či třeba reklamní. Právě sekce reklamních komiksů bude možná pro diváky největším překvapením.
Kreslení hrdinové se za první republiky i později stávali propagátory nejrůznějších tuzemských výrobků. Někdy si tvůrci bezostyšně vypůjčili i postavu zahraniční, například amerického kocoura Felixe, který v rukou českých tvůrců vesele nabízel vysavače nebo třeba mýdla. V dobách, kdy se na autorská práva nehledělo tak přísně, se některé popkulturní postavy stávaly věcí veřejnou. Pamětníky pozdějších generací potěší připomenutí slovenské zubní pasty Tuti fruti, která byla vybavena krátkým komiksem s kosmickým dobrodružstvím přímo na svém obalu, což byl ve své době převratný počin.
Jiné reklamy zaujmou svou bizarností. Čtenáři starých dětských časopisů si vybaví rytíře Vítka od autorské dvojice BAPE, jenž hrdinně propagoval - Vítkovické železárny. Ano, těžko si čtenář koupí traverzu z Vítkovic, jak poznamenává Tomáš Prokůpek, ale copak to není ukázkový příklad raného budování firemního image? Do ještě podivnější kategorie patří komiks Svižné blesky, s jehož pomocí a s využitím kreslíře Marka Čermáka se snažila společnost ČEZ přiživit na kultu oblíbených Rychlých šípů.
Výstava kombinuje reprodukce se vzácnými originály a končí současným komiksem, který zažívá rozmach.
V suterénu galerie pak ještě na návštěvníka čeká nahlédnutí do „podzemního komiksu", který má svůj počátek v undergroundové kultuře a rozkvět v posledních desetiletích, kdy je možné téměř vše, včetně sexuálních orgií Čtyřlístku.
Boj o bublinu
K výstavě Signály z neznáma vyšel výpravný katalog, vydaný jako obvykle nakladatelstvím Arbor vitae. Obsahuje reprodukce prakticky všech vystavených děl a mnoha dalších, ale také jedenáct studií. Z textů počátečních kapitol je znát, že jej psali fandové, i když se vyhýbají nejokatějším adoracím, jakými trpí zmíněné publikace dvojice Ládek-Pavelka. Přesto je historie kresleného seriálu líčena často jako heroický boj nové dynamické výtvarné formy s konzervativním myšlením.
Ústřední bojovou linií se (kromě samotné existence či neexistence seriálu) stává fronta dělící používání textů v moderních „bublinách" a textové popisky umístěné pod panely. Tam, jak věří autoři, se bojuje o český komiks, přes tuto hranici létají výbušné výtvarné výzvy i tříštivé zákazy a bojově otravná cenzura.
Občas se autoři také neudrží a stáčejí proud textu ke kritickým komentářům jednotlivých děl. Zkritizován je například seriál Mars 44, vydávaný před pár lety v časopisu ABC. Přitom podle našeho názoru není na tomto seriálu zdaleka tak důležité, zda byl dějově rozvleklý, ale že byl bez varování ukončen pověřeným šéfredaktorem Pavlem Šafrem. Což je jev, který u takto masového periodika nemá v porevoluční éře obdoby.
Množství komiksů, pokud k nim počítáme i jednostránkové hříčky ve starých novinách, stripy či reklamní brožury, je až závratně bezbřehé. Autoři prvních tematických kapitol jsou proto tak vyčerpáni samotným výčtem těch nejzajímavějších děl, že jim nezbývá mnoho sil na nějaké přístupy z nadhledu. Prospěšné však je, že vůbec poprvé jsou domácí tvůrci konfrontováni s jejich zahraničními kolegy a leckdy i vzory.
Pouze výstava (a částečně katalog) může také diváka seznámit s tím, jak vypadaly slavné kreslené seriály před svým otištěním, tedy včetně poznámek výtvarníka, popřípadě v černobílé verzi s naznačenými barvami, které byly dodávány až během tisku.
Kromě zmíněné kapitoly o reklamním komiksu je velmi přínosný také text Michala Jareše o podzemním komiksu. Jedná se o různé aktivity absolventů AVU či protagonistů punkových kapel otiskované například v krátkodechém samizdatu Kombajn. Klíčovou postavou této tvorby je kreativní outsider Vladimír Tučapský, zpětně objevovaný novodobými komiksovými magazíny.
Za vrchol undergroundového komiksu je pak Jarešem považován příběh o Pérákovi napsaný, nakreslený i vydaný Ondřejem Neffem v roce 1989. Jako vydavatel byl uveden Brutal Underground Press, což odkazovalo na klíčové slovo „brutální" spojené s potlačením studentských demonstrací před sklonkem starého režimu.
Kam se poděli Vlas a Brada?
Překvapivě nepříliš přínosná se mi zdá kapitola o propojení komiksu a českého výtvarného umění od Tomáše Pospiszyla. Vazby mezi oběma světy jsou hledány spíše mechanicky a nahlížet každý obrazový cyklus nějakého výtvarníka (ilustrace Aléna Diviše ke Kytici, kreslený deník Vladimíra Fuky) v kontextu komiksu zde nepřináší žádná významná zjištění.
Postrádám naopak podrobnější pojednání o Velkém putování Vlase a Brady od Franty Skály. Podle mnohých nejlepší český komiks vůbec, navíc od významného výtvarného umělce, je v textu zmíněn jen letmo.
Dobré je připomenutí zapomenutého seskupení humoristických výtvarníků Polylegran, v katalogu pojaté jako série autorských medailonků jeho ústředních protagonistů (Adolf Born, Jaroslav Malák, Jan Brychta, Karel Franta, Miroslav Liďák a dalších). Tvorba mnoha významných současných tvůrců, například Lucie Lomové, je pak v zápalu historických exkursů zmíněna jen heslovitě, ale tu si koneckonců již mohou čtenáři dohledat přímo na pultech knihkupectví.
Jak autoři mnohokrát naznačují, historie českého komiksu je plná paradoxů. Těžiště se postupně posunulo od média pro dospělé k médiu pro děti a v poslední době zase zpátky k dominantně dospělé formě. Na rozdíl od jiných vyspělých evropských zemí tu kreslený seriál musel vždy znovu a znovu prosazovat svou existenci. Jeho provázanost s filmem, která se přímo nabízela, byla nicotná. Saudkovy komiksové kresby byly vitální složkou v úspěšných filmech nekomiksového původu, a to také v době, kdy kreslíř sám ještě seděl ve vězení a filmový štáb čekal, až bude propuštěn. Komiks posledních dvacet let vzkvétá, i když nemá téměř žádnou ekonomicky stabilní základnu. A tak dále.
Začal jsem osobně, osobně i skončím. Nedávno jsem kupoval od jednoho nadšeného sběratele komiksu nějaké jeho přebytky. Mladý muž se přiznal, že mu záliba pěkně leze do peněz, ale protože si myslí, že komiksy nikdy neztratí svou hodnotu, pokládá to za jistější investici než vstupování do druhého důchodového pilíře. Až prý bude třeba, sbírku prodá. Jen jestli, říkal jsem si v duchu, v dobách, až nebude na důchody, bude ještě někdo mít na to, aby ji koupil. Aby to nebyla jen taková nafouklá bublina. Ale snad ne. Komiksové bubliny na rozdíl od těch realitních či burzovních nepraskají.
Signály z neznáma. Český komiks 1922-2012 pořádají Dům umění města Brna, Dox Praha a Východočeská galerie ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR a Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci.Kurátoři výstavy: Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek. Grafický design: Matúš Lelovský, Branislav Matis. Architektonické řešení: Boris Belan. Vydavatelství Arbor vitae vydává při příležitosti výstavy Signály z neznáma. Český komiks 1922-2012 stejnojmennou publikaci. Centrum současného umění DOX 8. 3. - 20. 5. 2013.
Josef Lada: Nezbedné komiksy - Obrázkové seriály z Humoristických listů 1908 - 1916. Sestavil Tomáš Prokůpek. Vydal Plus 2012. 110 s.
