Český komiks je lákadlem pro badatelské zlatokopy

Ivan Adamovič
28. 4. 2012 12:41
Recenze knih Český komiks a Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Český komiks, dříve přehlížená i zapomínaná umělecká forma, láká nejednoho badatele jako nevytěžená zlatá sloj. Zatímco na akademické a granty pokryté půdě pomalu vznikají podrobné dějiny českého komiksu psané autorským kolektivem, publicistka a kunsthistorička Helena Diesing na nic nečekala a ponořila se do pravěku českého komiksu sama. Svou práci Český komiks 1. poloviny 20. století dokončila v roce 2008, ta pak pár let ležela ladem v nakladatelství Academia, aby posléze vyšla v malém vydavatelství Verzone. O grafický design se stejně jako u předchozí publikace autorky Kája Saudek postaral Štěpán Malovec, čerstvý držitel Czech Grand Design jako nejlepší grafik loňského roku.

Na první pohled je zřejmé, že Diesing chce být spíše dokumentaristkou než teoretičkou. Teoretikovi by totiž přišla příliš stručná její úvodní kapitola věnovaná definici komiksu. Nejprve cituje lehce alibistické tvrzení Thierryho Groensteena, že definici komiksu si každý beztak musí (a chce) vytvořit vlastní. Následně se přece jen odvažuje k čemusi jako pracovní definici (sekvenční narace s alespoň jedním stálým aktérem a alespoň jedním textem v bublině).

Jenže co s komiksy, které prostě texty v bublinách nemají - a že jich vyšlo v dřívějších dobách požehnaně? Těm autorka říká kreslený seriál. Jenže to je trochu v rozporu s jejím vlastním tvrzením, že kreslený seriál je název pro komiks v dobách, kdy slovo „komiks" znělo příliš západně.

Foto: Aktuálně.cz

Bublinky a balónky

Nabízejí se i další možnosti, kudy by se analytičtější text mohl ubírat, například stopování, jak a kdy se říkalo oněm komiksovým bublinám s textem. Autorka sama cituje Ladu, jenž ve svých vzpomínkách píše o „balóncích", zatímco Eduard Bass v roce 1923 Ladu naopak ponouká, aby se víc věnoval velkým kresbám „s mnoha figurami, které si vyprávějí v bublinkách".

Nicméně Lada je beze vší pochybnosti když ne prvním českým tvůrcem komiksu (tím je podle autorky zřejmě Josef Mánes), tedy jeho prvním soustavným tvůrcem a průkopníkem. Na hraně komiksu pak stojí právě jeho slavné kresby se spoustou souběžných dějů a promluv. Je to komiks, nebo není? Vše se odehrává na jediném obrázku, ale zároveň je tam celá řada situací a čtenář si může sám volit, jaký sled jim svým pohledem přidělí.

Ohromným kladem knihy je, že Diesing vše pečlivě dokumentuje ukázkami, které zabírají podstatně více prostoru než její vlastní text. Stovky hodin odsezené v archivech takto vydestilovala a předložila čtenářům. Druhým průkopníkem po Ladovi byl Ondřej Sekora. Pokud znáte jen jeho Ferdu Mravence, budete možná překvapeni, kam až sahají počátky jeho tvorby a jak byla rozmanitá. Poučná je také ilustrovaná evoluce samotného Ferdy, který se dřív podobal mravenci mnohem více, před svým pozdějším polidštěním (samozřejmě prací).

Foto: Aktuálně.cz

Dalším překvapením je, kolik nejrůznějších postaviček a jejich kreslířů na stránkách těch starých novin a časopisů najdeme: kuře Napipi, Pepina Rejholcová, Žid Móricek, pan Brouk, rodina Šťovíčkových, pan Šuplík, Josef Človíček, Čilimník a Bořivoj, pan Bacil a tak dále. Jména napovídají, že šlo vesměs o lidovou řachandu bez vyšších ambicí. Pan Bacil je mimochodem dílkem Jana Fischera, později proslaveného Rychlými šípy. Ukazuje, jak se Fischer zpočátku inspiroval anglosaským stylem kresby a spíše jeho pokleslejší formou. Zcela jasnou inspiraci Disneym nese také časopis Punťa, kam přispívala také pozdější slavná filmová výtvarnice Hermína Týrlová. Většina předválečných komiksů byla laděna na humoristickou notu. Po válce tento trend pokračoval, bohužel již s příměsí politiky, například v Dikobrazu založeném v roce 1945. V jeho počátcích najdeme na jeho stránkách ale třeba i Kamila Lhotáka. Smutným závěrem knihy jsou pak komiksoví kreslíři na poli propagandy, kdy se ze Sekorovy Berušky stává údernice a Rychlé šípy pomáhají na brigádě Svazu mládeže. Bubliny jsou na řadu let vysloveně zakázány a český komiks tak doslova oněměl.

Jak bylo řečeno, Helena Diesing se málokdy pouští dál než k dokumentaci, i to bylo ale pro jediného autora pořádné sousto. Třešničkou navíc je občas problesknuvší autorčin smysl pro humor, který zjevně musela při psaní hodně krotit.

Obrázky pro pionýry

Jiná publikace, po dílech se rodící Encyklopedie komiksu v Československu 1945 - 1989 od dvojice autorů Josefa Ládka a Roberta Pavelky, na knihu Heleny Diesing chronologicky víceméně navazuje. Společné mají oba tituly také to, že jejich autoři spíše popisují, než analyzují. Jinak se však mezi nimi klene podstatný rozdíl. Zatímco Český komiks se snaží být seriózní a uměřený, Encyklopedie komiksu nijak nezastírá, že se jedná o dílo nekritických fanoušků, kteří se chtějí o své objevy podělit s ostatními. Nic proti tomu, je možné, že nikdo jiný než právě fanoušek a sběratel by se do odvážného pokusu zmapovat všechny komiksy ve všech českých časopisech uvedeného období nepustil. První svazek, který jsme také recenzovali, se věnoval výhradně časopisu ABC. Nyní přicházejí na řadu poněkud méně kultovní tituly Pionýrská stezka, Pionýrské noviny a Sedmička pionýrů.

V jedné věci se druhý díl od prvního liší - ábíčkovské komiksy vycházely často v reedicích a jsou dodnes relativně známé. Oproti tomu seriály z uvedených „pionýrských" periodik byly tištěny v pozdějších reedicích jen výjimečně. O to objevnější tento svazek je.

Foto: Aktuálně.cz

Na úvod se autoři podrobují rozhovoru, v němž obhajují svůj přístup k této práci proti kritickým hlasům, mimo jiné zřejmě i naší recenzi z Aktuálně. Argumentace to není valná. Na námitku, proč nejsou u jednotlivých kreslených seriálů uvedena čísla časopisu, kdy začal a přestal vycházet (pouze ročník), autoři tvrdí, že to bylo diktováno prostorovými důvody. Přitom dvě číslice navíc by se do rámečku s údaji o původcích docela pohodlně vešly.

Zvláštní je i odpověď na kritiku, proč se autoři díla nesoucí v titulu slovo encyklopedie nepokoušeli dopátrat identity a základních biografických údajů jednotlivých scenáristů a výtvarníků. Takto jsou některé údaje roztroušeny v textu, většina jich ale chybí. Odpověď? Prý je to „odlišné téma". Zvláštní, co může být komiksu vlastnější, než lidé, kteří ho vymysleli a nakreslili?

Jak jsme ale již napsali, těžko se pohoršovat, když jde o práci z nadšení a lásky a koneckonců pro většinu čtenářů-fanoušků bohatě dostačující. Kromě toho Encyklopedie komiksu do jisté míry i supluje zásadní nepřítomnost slovníku českých periodik pro děti a mládež svými úvodními texty o časopisech samotných.

90. léta - cenzura naruby

Právě časopisy vybrané pro druhý díl byly nečekaně plné komiksů i výjimečných ilustrátorů. Na seriálech jako Modrá pětka (kresba Marko Čermák), které se dočkaly i porevolučního reprintu, pak můžeme díky porovnávacímu úsilí obou autorů sledovat metamorfózy, kterými tuzemský komiks prošel, tentokrát v opačném gardu - aby vyhověl netotalitní době: vodácký vedoucí má najednou přimalovaný moderní plnovous, pionýrské šátky mladých protagonistů záhadně mizí a policejní uniforma se barví jako chameleon ze zelené na moderní černou.

Ládek s Pavelkou vyzpovídali řadu pamětníků, a tak přinášejí informace, kdo například nechal zastavit Saudkovo komiksové pojetí 30 případů majora Zemana. Vzpomínky jsou však v tomto případě vnímány jako slovo boží, nejsou již ověřovány u dalších zdrojů, takže je musíme brát s rezervou.

Foto: Aktuálně.cz

Zajímavé je připomenutí zejména zapomenutých Pionýrských novin, předchůdce Sedmičky pionýrů. I zde bylo komiksů docela dost, mezi nimi bizarní parodie Mrtvoly mužům nevadí kreslená Janem Kristoforim (údajně) na motivy školáků z Prahy 2. Mimo jiné tu po sobě střílí kovbojové a vesmírní vetřelci, čímž jsme slavně předhonili slavný hollywoodský film skoro o půl století.

Pasáži o Sedmičce pionýrů pak právem dominuje Asterix, asi největší komiksová událost normalizační éry nakupovaná za vzácné valuty z Francie. Nechybí opět další pohledy do zákulisí získané z pamětnických vzpomínek. Číslo Sedmičky pionýrů s 15. dílem maďarského komiksu Návrat na Zemi (podle sci-fi novely Sama Ludwalla Nic pro hrdiny) bylo prý staženo z prodeje, protože panel, na němž se do arény plíží hladové šelmy, nesl místo původního číslování 121 pouze 21, což si cenzor vyložil jako zašifrovanou narážku na invazi z 21. srpna 1968. Podobně bizarně působí fakt, že v roce 1979 vyšla ve Stezce vystřihovánka obchodního domu Kotva vytvořená nikým menším než Kájou Saudkem. Diskutabilní je zařazení tří kompletních krátkých komiksů od autorů spojených se jmenovanými časopisy, ale vytvořených speciálně pro tuto knihu. Zdálo by se příhodnější přetisknout už nějaký ucelený komiks ze sledované doby, ale autoři knihy zřejmě neodolali pokušení přispět světu něčím zcela novým.

Pokud pomineme výše uvedené výhrady a někdy poněkud zbytečně žoviální styl a upovídanost hesel, máme v rukou velice zajímavý příspěvek k poznání jedné velmi živelné a atraktivní součásti totalitní popkultury.

Helena Diesing: Český komiks 1. poloviny 20. století. Vydal Verzone 2011.
Josef Ládek - Robert Pavelka: Encyklopedie komiksu v Československu 1945 - 1989, díl 2. Vydal XYZ 2012.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Slovenská sopranistka Gruberová získala německou operní cenu

Slovenská sopranistka Edita Gruberová získala německou cenu Oper! Award za celoživotní dílo. Pěvkyně, která letos v březnu ukončila kariéru v Bavorské státní opeře v Mnichově, je první laureátkou nově vyhlašovaného ocenění. Gruberová v 60. letech vystudovala operní zpěv na slovenské konzervatoři, roku 1970 získala první roli ve Vídeňské státní opeře, kde díky vynikajícím výkonům brzy dostala stálé angažmá. V Praze prvně vystoupila roku 1979, zatím naposledy účinkovala v Národním divadle v opeře Norma od Vincenza Belliniho. Svůj um předváděla na prknech operních domů v Miláně, New Yorku či Paříži.

Zdroj: DPA/ČTK
Další zprávy