Recenze - Řada dospělých dorostla do věku, kdy se ohlížejí za popkulturou svého (socialistického) dětství a pokoušejí se vyznat se v tehdy žitých a nereflektovaných reáliích, jež je obklopovaly.
Proto se stále častěji setkáváme s nejrůznějšími vzpomínkovými knihami, slovníky a encyklopediemi děl, jež byla dlouhou dobu považována za okrajová, masová, určená k rychlé spotřebě. Právě taková díla ale měla na naše mládí mnohem větší vliv než tvorba klasiků.
Důvody takového ohlížení mohou být přitom nostalgické, badatelské nebo fanouškovské. Do kategorie fanouškovsko-sběratelských projektů můžeme zařadit i ambiciózní Encyklopedii komiksu v Československu 1945 - 1989 od Josefa Ládka a Roberta Pavelky. Původně chtěli v jedné knize popsat všechny vydané komiksy u nás v uvedeném období, ale když zjistili, že jen kreslené seriály z časopisu ABC vydají na obsáhlou knihu, rozhodli se projekt rozdělit do vícera svazků.
Úcta a obdiv
Entuziastické úvodní slovo dává tušit, že autoři předmět svého zájmu zbožňují a chtějí mu touto knihou udělat dobrou službu na poli propagace směrem k širší veřejnosti. Správně uvádějí, že často slýcháme nářky, jak v Československu komiksy téměř nevycházely - s výjimkou Čtyřlístku a občas Rychlých šípů. Ve skutečnosti byly časopisy pro mládež komiksy doslova zaplaveny a my teď konečně máme šanci mít o nich důkladný přehled.
V úvodním slově se autoři několikrát zaklínají nestranností, snad z obavy, aby je někdo nenařkl z oslavování totalitní kultury. „Naším záměrem není obhajovat či vyzdvihovat kvalitu ani míru angažovanosti či stupeň dějové naivity, ale ukázat tvorbu konkrétních autorů, jejichž jména by se rozhodně neměla zapomínat jen proto, že žili a tvořili v té či oné době. A často i za cenu osobního hrdinství, ze kterého neměli většinou vůbec žádný prospěch, spíš jen potíže a problémy."
Jak je vidět, snad jsou nestranní politicky, ale nikoliv lidsky. Kniha má být oslavou tehdejších tvůrců, v tomto případě zejména dlouholetého šéfredaktora ABC Vlastislava Tomana, který byl jedním z nejpilnějších autorů komiksových scénářů té doby, navíc je vždy ochotný zavzpomínat na to či ono dílo.
Kdyby autoři skutečně dodrželi předsevzetí nenechat padnout do zapomnění tehdejší tvůrce, bylo by jejich dílo ještě záslužnější. Ale je to naopak, o kreslířích komiksů se nedozvíme téměř nic kromě jejich jmen. Kuriózně mnohem podrobněji (přinejmenším daty narození a úmrtí) jsou pojednáni třeba mnozí autoři zahraničních předloh. I když i zde jsou mezery - např. cyklus románů E. R. Burroughse o Johnu Carterovi je označen za pětidílný. Ve skutečnosti vyšlo pouze pět českých dílů z celkových jedenácti.
Ale o takovém Jiřím Veškrnovi, výtvarníkovi komiksů Dobrodružství Johna Cartera a Výprava do ztraceného světa, či o jeho krátkodobém nástupci Milanu Resselovi nevíme ani po 250 stranách víc než na začátku. Možná chystají autoři jako poslední svazek jmenný heslář se životopisnými údaji; to by naše pochybnosti vysvětlilo.
Strážci, Lenin a Bob Puškvorec
Autoři postupují chronologicky. Každému komiksu je věnována přinejmenším jedna textová a jedna obrazová strana. Zejména v důkladném sběru ukázek je kniha neocenitelná. Silně akcentováno je sběratelské hledisko, takže důraz je kladen i na drobné odlišnosti mezi prvním a druhým vydáním díla a podobně.
Upozorňují i na omyly při číslování či pojmenování jednotlivých dílů a samozřejmě na jejich reedice v dobách porevolučních. Nechybí stručný děj každého seriálu a v rámečku informace, v jakých ročnících a v jakém formátu seriál vycházel.
Tady se dostáváme ke druhému z nejzávažnějších prohřešku. Autoři neuvádějí zásadní informaci, v jakých číslech vyšel první a poslední díl. Vzhledem k důkladnosti, s jakou jinak k seriálům přistupují, to je naprosto nepochopitelné
Popis komiksů je věcnější, ale i tady občas narazíme na ojedinělé obdivné výlevy či úsměvnou snahu o zpětnou obhajobu tehdejších tvůrců: „Když si projdeme celou existenci Strážců, vždy je jejich sepětí s pionýrskou organizací uváděno formou zábavnou a inspirující."
A o pár stránek dál dokonce moralizující výzva: „Strážci nemusí dnešní počítačovou generaci masově oslovit. Rozhodně v nich však najdeme mnoho námětů vhodných k zamyšlení, ne vždy jen nad nimi, ale i nad sebou samými."
Zajímavé bylo rozhodnutí autorů nevěnovat se pouze domácí produkci, ale veškerému komiksu v dané době vydanému. Díky tomu si můžeme připomenout nevídanou oblibu Pifa a Pifíka mezi 11. a 25. ročníkem ABC i značnou volnost, jakou měla redakce s nakládáním s jejich postavičkami.
Kuriozitou je připomenutý komiks Lenin a velká revoluce přeložený v roce 1970 z francouzštiny a vydaný kvůli nasbírání nějakých těch bodů k dobru „tam nahoře". Snad ještě bizarnější je kreslený seriál Rytíř Vítek od známé „dikobrazí" dvojice BAPE, který byl komiksovou reklamou na železárny Vítkovice.
Na závěr kniha obsahuje kompletní krátký komiks Přerušený souboj z roku 1985, který dosud nebyl reprintován, a rozhovor s malířem Janem Paulem, jemuž vyšly v chlapeckém věku v ABC jeho první pokusy o kreslený seriál.
Jsme každopádně zvědaví na další svazky, kdy se autoři ponoří do ještě méně probádaných vod a nebudou mít k ruce spolehlivého pamětníka, jakým je stále aktivní Vlastislav Toman.
Josef Ládek - Robert Pavelka: Encyklopedie komiksu v Československu 1945 - 1989. 275 stran. Nakladatelství XYZ, Praha 2010.
