Recenze - Poprvé a naposledy měli čeští diváci v rámci festivalu Nultý bod možnost zhlédnout ochutnávku z představení Antiwords vycházejícího z Havlova absurdního dramatu Audience a „ochutnat" tak z pokrmu, který Spitfire Company připravuje pro zářijový festival Mutual Inspirations v americkém Washingtonu, zaměřeném letos na tvorbu právě bývalého českého prezidenta.
Spitfire Company se přijetím nabídky vytvořit toto představení vrhli do zatím nepoznaných vod. Se svým úkolem se však vyrovnali zajímavým - a ačkoli z principu neoriginálním, leč neotřelým - způsobem. Jak před představením řekl režisér Petr Boháč, byly obě nebohé mladé tanečnice vystaveny úkolu, který ze samotného svého principu obvykle tato skupina nepraktikuje a který Jindřiška Křivánková a zejména potom Miřenka Čechová snášely jen velmi těžce - tedy pití na jevišti.
V původní verzi Audience se role starého sládka, pijícího jedno pivo za druhým, před lety velmi osobitým stylem pustil Pavel Landovský. A Boháčův záměr byl trochu překvapivě tento rámec zachovat, což se nakonec kupodivu povedlo, i když to do určité míry mělo nekontrolovatelné následky.
Opilost jak u Landovského, tak nyní u Křivánkové a v menší míře potom Čechové, způsobovala postupný „vývoj" (v tomto případě však spíše regresi) jejich postav a dávala představení jakýsi punc syrovosti.
Vzhledem k pití samozřejmě nedošlo na náročné taneční kreace; těch několik tanečních pohybů bylo zcela v souladu s atmosférou i stavem účinkujících. Pohyby i mimika však přesto bavily, nechyběla zde totiž ani imitace pohybových charakteristik původních aktérů a přehrávání, které nebylo na škodu, spíše naopak.
Nakonec však, tam kde mělo absurdní drama Havlovského střihu postupně končit ve výrazně ponuřejším duchu (alespoň podle proměny hudebního doprovodu a projevů střízlivější Miřenky Čechové), došlo namísto toho - díky nijak nehrané opilosti Jindřišky Křivánkové a jejím výbuchům smíchu - nakonec k narušení této původně plánované atmosféry a jejímu rozvolnění a postupnému rozpuštění.
Což bylo na jednu stranu na škodu, avšak na stranu druhou se zde díky tomu náhodou setkalo Havlovské absurdní drama s téměř Hrabalovskou pivní poetikou, což nakonec - v kontextu současné doby vytvořilo zase oproti původnímu vyznění Audience úplně jiný vzkaz určený již úplně jiné společnosti. Trochu nechtěně se tak možná podařilo aktualizovat a přetvořit původní myšlenky se všemi klady a zápory - humorem, ale také laciností či povrchností - které to s sebou nese.
