Knihu nazvanou Apollo a Marsyas vydal brněnský Host ve spolupráci s nakladatelstvím Vutium. To spadá pod Vysoké učení technické, kde Konečný učí. Právě při přednášení historik a památkář zjistil, že sice existuje nespočet odborných knih a článků o různých etapách moravského umění, ale chybí syntéza, která by lidem formou příběhu ukázala kontext, souvislosti a vazby, často sahající daleko za hranice Moravy.
"Kdybychom se vydali pozpátku po stopách zdejších uměleckých děl, cesty by nás zavedly do německých zemí, Francie, Prahy, Budína, severní Itálie, Vídně, Říma, Paříže, Mnichova, Anglie, Berlína, Výmaru i Moskvy," vyjmenovává v knize Konečný místa, kde se nacházejí vzory "klášterů, kostelů, zámků, obrazů, vil, domů a soch, jejichž umělecké formy byly na Moravě napodobovány".
Importem je ostatně i Apollo a Marsyas, slavná malba italského umělce Tiziana z let 1570 až 1576 umístěná v obrazárně kroměřížského zámku, podle níž se kniha jmenuje. "Morava je specifická v tom, že se tam čas od času vyskytne nějaký zvláštní derivát importovaných forem, přinášející výjimečné umělecké výkony," shrnuje Konečný.
Nejlépe se zdejším umělcům a umění dařilo v místech i dobách relativní svobody a prosperity. Plodným obdobím bylo panování moravských Lucemburků ve středověku, stavovský stát v 16. století, ale také druhá polovina 19. století, kdy průmyslový boom proměnil velká města na Moravě a vytvářel podmínky třeba pro budování reprezentativní okružní třídy v Brně nebo pozdější nástup funkcionalismu.
Výrazným lokálním centrem byla renesanční Telč, stejně jako Valtice po třicetileté válce nebo Kroměříž za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Do zvláště malebných forem na Moravě rozkvetla italská renesance, vlastní výraz tam našlo i francouzské rokoko.
Zájemci o proměny moravského umění by podle Michala Konečného neměli minout hrad Pernštejn, klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova nebo Bučovice a další renesanční arkádové zámky, které jsou pro Moravu té doby charakteristické.
"Trochu zapomenutou, ale velmi zajímavou památkovou rezervací je Lipník nad Bečvou, stejně jako Moravská Třebová," doplňuje. Za výjimečné dílo pokládá sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, na němž pracovali místní umělci a pro obyvatele města byl celé generace důležitým symbolem.
Příběh moravského umění pojímá Konečného kniha chronologicky. Začíná u lovců doby kamenné, kteří tábořili pod Pálavou i jinde a v jednom ohništi po nich zůstala keramická soška - Věstonická venuše, mimořádná památka pravěkého umění. Pokračuje přes Kelty, Velkou Moravu, středověk či baroko až do současnosti. Autor si je jist, že příběh umění na Moravě zdaleka neskončil.
