Trpaslíci, plavkyně a vycpaná Libuše. Národní galerie vystavuje Gebauera

Kurt Gebauer u své sochy ve Veletržním paláci.
Snímek z výstavy děl Kurta Gebauera v pražském Veletržním paláci.
Na snímku z výstavy je Gebauerovo dílo nazvané Velká srdce.
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
7. 3. 2020 13:24
Pro sochaře Kurta Gebauera je odjakživa podstatné příhodné místo, kam svou práci postaví. Některé výjimky ovšem stojí za to. Prostory v prvním patře pražského Veletržního paláce mají nízké stropy, ale nabídce vystavovat v Národní galerii, a navíc vystřídat na stejném místě Alberta Giacomettiho, jehož nedávno skončenou přehlídku navštívilo 50 tisíc diváků, nešlo odolat.

Gebauerovu retrospektivu, která je největší z šesti výstav tento týden otevřených Národní galerií, jako kurátor připravil ředitel Sbírky moderního a současného umění Michal Novotný.

Vlevo kurátor Michal Novotný, u mikrofonu Kurt Gebauer.
Vlevo kurátor Michal Novotný, u mikrofonu Kurt Gebauer. | Foto: Helena Fikerová/NG

"Zvolili jsme chronologický způsob, aby vyznělo, že se Kurt Gebauer k některým tématům vrací," říká Novotný, který shromáždil přibližně 230 děl, vedle soch a maleb také snímky nebo fotografické dokumenty. Ty připomínají Gebauerovy práce pod širým nebem. Retrospektiva potrvá do 2. srpna.

Co kurátor vyzobe

Kurt Gebauer při přípravách pociťoval zvědavost, co kurátor vybere. "Bral jsem ho k sobě jako Emila Holuba do Afriky a čekal, co vyzobe," říká osmasedmdesátiletý umělec se svým obvyklým humorem. Rád se označuje za "obecního sochaře", což vystihuje tvůrce, který svými díly pro veřejný prostor vždy komentoval dobové poměry. Například když ironizoval za socialismu oblíbenou pomníkovou tvorbu. Na piedestal stavěl třeba trpaslíky.

"Byl satirický k minulému režimu a je aktuální i nyní," říká kurátor Novotný a upozorňuje na dvě rozměrné práce z poslední doby, umístěné na prostranství před Veletržním palácem. Na jedné straně trůní dva Trubkouni, mátožná, technicistní stvoření, na druhé trčí obří Housenka raného kapitalismu vytvořená ze svářených obručí potažených průhlednou látkou.

Navzdory podvratnosti svých děl Kurt Gebauer našel uplatnění také za normalizace. "Dělal i věci, o které jiní nestáli. Například dětská hřiště," upozorňuje Novotný a jmenuje přírodní areál na pražském sídlišti Dědina, který byl dokončen těsně před sametovou revolucí v roce 1989.

Sochy, které se osvědčily i jako prolézačky, mají název Obludy. Tvoří je několik obřích, otylých hlav poskládaných z kamenných kusů. "Ty Obludy jsou papaláši," prozrazuje Novotný neoficiální název, odkazující na dobové označení vysokých komunistických funkcionářů.

Kurt Gebauer: Housenka raného kapitalismu, 2001
Kurt Gebauer: Housenka raného kapitalismu, 2001 | Foto: Národní galerie Praha

Vymodlil si buldozer

Retrospektiva ve Veletržním paláci podrobně líčí i vznik jiného dětského hřiště, které si Gebauer v Ostravě musel vyvzdorovat a z velké části sám postavit. V roce 1976 se svým návrhem Minikrajiny vyhrál soutěž na dětské hřiště o rozloze dvou čtverečních kilometrů.

Stavba, která mělo zahrnout prolézací věže, vodní kaskády, terénní nerovnosti, amfiteátr, klouzačky, dřevěné "půdy" a další herní prvky, na nedokončeném sídlišti začala v roce 1980. Po roce se ale zastavila. Gebauer se proto do Ostravy přestěhoval a začal na sídlišti pracovat sám s dobrovolnickou pomocí asi patnácti místních a dětí, které to braly jako hru.

"Vymodlil si buldozer, stavěl s dětmi vodopády, modeloval z betonu skály," líčí Gebauerovo nasazení dobová reportáž v časopisu Mladý svět, díky které se realizace nakonec přece jenom ujali profesionální stavbaři. Minikrajina byla dokončena po pěti letech.

Snímek z Gebauerovy výstavy ve Veletržním paláci.
Snímek z Gebauerovy výstavy ve Veletržním paláci. | Foto: ČTK

Lípnutý palec

Současná pražská výstava je nejcennější "osobním" setkáním s Gebauerovými sochami. První na řadě je socha děvčátka na obří židli, jejíž originál stojí před školou v Ostravě-Hrabůvce a ve Veletržním paláci ji zastupuje rekonstruovaná předloha.

Ikonické dílo z roku 1985, inspirované letním zážitkem ze zahradní restaurace, kde autor pozoroval neposedné, nudící se děvčátko, zvěčnil i ostravský dokumentarista Viktor Kolář. Jeho fotografie dokonale stírá rozdíl mezi dívkou z bronzu a dětmi poskakujícími okolo.

Kurt Gebauer: Děvče na židli, 1980
Kurt Gebauer: Děvče na židli, 1980 | Foto: Viktor Kolář/NG

Poblíž dívky na židli stojí stylizovaní, velcí ptáci, které autor vytvořil pro Ptačí vrch v Opavě. Obě díla v předsálí výstavy ukazují, čím jsou Gebauerovy práce nejsilnější: přístupností a přitom mnohoznačností, hraní si s měřítkem a také neúctou k autorskému rukopisu.

Ta nejlépe vyniká u vycpávaných soch, které kurátor Michal Novotný považuje za "unikátní ve světovém měřítku". Gebauer s nimi začal na konci 60. let. Tehdy mu přišlo legrační, jak se sochaři snaží "podepsat" třeba tím, že do hlíny "lípnou svůj palec", nebo z tvaru plastiky nechají odstávat kousek neuhlazené hlíny. Vycpat kus látky byl zaručený způsob, jak se tomu vyvarovat.

Jednou z prvních vycpávaných soch byla po vzoru krejčovských panen ušitá ženská figura z roku 1973. Pro její střih autor vzal přesné míry své ženy Libuše, proto se figura jmenuje Libušina kůže.

Na její konečné podobě má podíl pověstný teoretik umění druhé poloviny minulého století Jindřich Chalupecký, kterému sochař své práce ukazoval. "Doporučil mi, abych Libuši přidělal nos. Měla jen takový stylizovaný obličej. Tak jsem to trochu přešil," vzpomínal Gebauer v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Kurt Gebauer: Ponorná socha Vltava, 2000
Kurt Gebauer: Ponorná socha Vltava, 2000 | Foto: Národní galerie Praha

Měkká kultura

Vycpaná Libuše je na výstavě k vidění i s kresbami střihů a fotografiemi, na kterých v různém prostředí pózují s figurínou i Gebauerova žena a první syn. Jsou tu i jiné "měkké" sochy, například obtloustlý Cílevědomý bulteriér, kterému před čumákem visí vycpaná rukavice s nataženým ukazováčkem. Pes nablble míří, kamkoli mu plandající "ruka" ukazuje. Je to jedna z Gebauerových alegorií doby normalizace.

Kurt Gebauer: Cílevědomý bulteriér, 1970
Kurt Gebauer: Cílevědomý bulteriér, 1970 | Foto: Národní galerie Praha

"Měkké sochy vznikly z více popudů. Když se začala prosazovat normalizace, vzal jsem si to jako svůj koncept, jako alegorii té měkké kultury," říká umělec.

Kurt Gebauer byl v 80. letech jedním z iniciátorů proslulé výstavy Malostranské dvorky a teď Národní galerie představuje tři jeho tehdejší práce: vycpávané dvojsoší Cvrčkův sen, které tvoří nahá dívka natažená na kanapi a tlustý papoušek - chlípný voyer, umístěný na vodorovné trubce na zdi.

Na Dvorcích v roce 1981 také sochař poprvé vystavil Figury v okně, odlitky nahých ženských těl znázorněných od hlavy po břicho, realisticky postavených do otevřených malostranských oken. A ještě je tu plavkyně, další osudové téma, ke kterému se Gebauer vrací. Do vzduchu zavěšená ženská těla jsou často korpulentní, ale dokonale vyjadřují lehkost vodou nadnášené hmoty.

Pražská výstava připomíná desítky dalších prací, nejstarší malá soška Kameník a la Gutfreund pochází z roku 1956. Kurt Gebauer, tehdy patnáctiletý, právě začal studovat střední kamenickou školu v Hořicích. Retrospektiva se věnuje i jeho trpaslíkům a z velké blízkosti představuje též předlohu Mozarta, jenž balancuje na hraně spinetu před divadlem Reduta na brněnském Zelném trhu. Gebauer ho obdařil nahým nedospělým tělem a disproporčně velkou dospělou hlavou. Mozart má v jeho vizi jen jedno andělské křídlo. Génius, který nevzlétne.

Kurt Gebauer

Veletržní palác, Praha, výstava potrvá do 27. září.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy