Po práci legraci. Plzeňská výstava ukazuje, jak si malíři 19. století všimli zahálení

Obraz Václava Brožíka z roku 1899 nazvaný Dívka v řepném poli zpracovává motiv z Roztok.
Beneš Knüpfer: Na nábřeží Ponte Margherita, po 1900.
Jan Preisler: Kopaná, 1901-1902.
Jaroslav Čermák: Černohorská domácnost, 1865.
Jaroslav Panuška: Delirium (ilustrace ke knize K. J. Šlejhara Povídka z výčepu), 1908.
Foto: Západočeská galerie v Plzni
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
6. 3. 2020 10:15
Na obrazu Václava Brožíka z roku 1899 mladá vesničanka zvedá ruce k hlavě. Stojí uprostřed pole před hromadou řepy a rozkošnicky si protahuje ztuhlá záda. Ženské gesto, kterému na smyslnosti neubírá ani zemědělský námět, se teď stalo dokonalým motivem výstavy nazvané Od práce k zábavě. Západočeská galerie v Plzni na ní zkoumá podoby volného času v umění 19. století.

Autor výstavy, kunsthistorik Roman Prahl, vybral obrazy ze dvou desítek českých institucí, především ze sbírek pražské Národní galerie. Jiné zapůjčili soukromníci. V komorním prostoru výstavního sálu číslo 13 jsou nejčastěji k vidění kresby, grafiky a fotografie, v menší míře také malby malého či středního formátu.

Jen na malém formátu

Odpovídá to i dobové produkci. Témata volného času se na velká plátna etablovaných autorů 19. století dostávala pozvolna. Na výstavě se objevují díla podepsaná slovutnými umělci, jako jsou kromě Václava Brožíka například Mikoláš Aleš, Luděk Marold, Jan Preisler, Karel Purkyně, Antonín Chittussi nebo Alfons Mucha. Většinou ale jde o menší formáty, skici nebo práce na papíře.

"Takové obrazy malovali pro své domácí prostředí nebo pro přátele," říká autor výstavy, podle něhož si témat odpočinku začali umělci všímat v předminulém století. Tehdy průmyslová revoluce umožnila užívat si volný čas širší, zejména městské populaci.

Malíři nemohli přehlédnout výtvarnost i emotivní náboj družného posedávání našňořené městské honorace v zahradních restauracích, romantiku pikniků v přírodě, exotiku vesnických slavností nebo křehkost výjevů z měšťanských salonů, jímž často vévodily děti nebo ženy zabrané do četby knih.

Čtenářky nebo ženské postavy zahleděné do dáli se jako symbol denního snění na chvíli staly populárním námětem, čemuž se ve svých komentářích posmíval malíř a kritik Karel Purkyně. To mu ale nebránilo, aby si také nevytvořil svou čtenářku a nevymyslel pro ni originální scénu: obraz Ranní hodinka z roku 1862 zachycuje přízemní okno růžemi porostlého domu. V něm se za bohatou vegetací, vinoucí se z řady květináčů, bělá tvář dívky skloněné nad knihou. Ve třetím plánu malby je v šeru pokoje nezřetelně vidět ještě portrét pověšený na zdi.

Snímek z výstavy Od práce k zábavě.
Snímek z výstavy Od práce k zábavě. | Foto: Západočeská galerie v Plzni

Hospoda a procházky

Kurátor vysledoval devět nejčastějších "volnočasových" motivů: čtenářky zařadil do kapitoly Zasnění, odpočinek, zahálka a nuda. Další část výstavy nese slibný název Procházka, výlet a lázeňský pobyt. Jiné se jmenují Svět dětství a mateřství, Mezi hospodou a kavárnou nebo Péče o tělo jedince i kolektivu a radost z pohybu.

Jak se ukazuje, umělci 19. století příliš nedbali o pravdivost výjevů. Častěji znázorňovali idylizovanou tvář, která měla daleko k realitě. Asi nejzřetelnější je to při zobrazování mateřství a dětí. Ty byly podle Romana Prahla většinou jen roztomilou výzdobou prostředí dospělých a mateřství se zobrazovalo jen jako radostná povinnost.

"Obliba těchto výjevů se vesměs míjela s autentičtějším ztvárněním," píše autor výstavy téměř diplomatickým slohem v katalogu. Pouze několik vystavených či alespoň v publikaci reprodukovaných případů ukazuje nějakou reflexi: Quido Mánes například v roce 1862 namaloval Spícího ponocného, žánrový a lehce humoristický výjev, který ale v podtextu ukazuje dětskou práci. Podobně Soběslav Pinkas zachytil vyčerpaného Odpočívajícího pasáčka.

Quido Mánes: Nocturno, 1860-63
Quido Mánes: Nocturno, 1860-63 | Foto: Západočeská galerie v Plzni

Pražští uličníci

Na jiném plátně, které je však zastoupeno jen reprodukcí v katalogu, Pinkas zachytil Děti hrající si na Kampě s druhým názvem Pražští uličníci. Neposednou smečku vzácně ukazuje ve chvíli, kdy nepodléhá vyžadované disciplíně nebo alespoň dohledu dospělých. Naproti tomu Václav Brožík v obraze První představení namaloval koberci a nábytkem přecpaný měšťanský salon, ve kterém se tři dámy rozplývají nad svými dětmi, jež v kloboučcích a krajkových šatečkách napodobují způsoby dospělých.

"Snažil jsem se ukázat oba protějškové proudy. Jak práce, které zobrazovaly očekávaní publika, tak soukromou tvorbu umělců, určenou jen pro úzký okruh přátel," říká autor výstavy. Podle něj bývali umělci odvážnější právě při práci "pro doma".

I když mnoho českých výtvarníků navštěvovalo Paříž nebo v ní pobývalo, její styl se do Prahy přenést nepodařilo. Například podobu erotických motivů určovala prudérnější Vídeň, na což málem doplatil Vojtěch Hynais. Ten ze studijního pobytu ve francouzské metropoli poslal malbu Paridův soud, jejíž vznik podpořilo stipendium od vídeňského ministerstva osvěty a kultu.

Práce však byla s pobouřením odmítnuta: vadila nahá Héra, kterou Hynais namaloval s nezakrytým klínem. Dílo nakonec převzal mecenáš a zakladatel České akademie pro vědu, literaturu a umění Josef Hlávka.

Vojtěch Hynais: Paridův soud, 1892.
Vojtěch Hynais: Paridův soud, 1892. | Foto: Národní galerie Praha

Genderově vyvážené hospody

Pařížský styl byl jiný také v dalších ohledech, nejen v zobrazování nahoty. "V Paříži byly úplně jiné poměry, například z hlediska provozu hospod a kaváren, ve kterých se rovnocenně potkávali muži i ženy. Naproti tomu Praha byla zase bohatá na produkci kolektivního způsobu trávení volného času," srovnává kurátor Roman Prahl.

Jednu kapitolu výstavy věnoval i živým obrazům. "To je žánr, který už zanikl, ale naši předkové se jím hodně bavili. Byly to sestavy dobrovolníků, kteří imitovali pozice ze známých obrazů. Dnes se s ikonami umění zachází úplně jinak. Dělají se například koláže," dodává kunsthistorik.

Výstavu Od práce k zábavě doprovodilo stejnojmenné plzeňské mezioborové sympozium, které se uskutečnilo koncem února.

Výstava

Od práce k zábavě. Podoby volného času v umění 19. století
Západočeská galerie - výstavní síň 13, Plzeň, výstava potrvá do 10. května.

 

Právě se děje

před 5 minutami

Právo na první hokejovou ligu získaly Šumperk, Vrchlabí a Kolín

Hokejisté Šumperku, Vrchlabí a Kolína získali právo účasti v první lize. Po předčasném ukončení sezony kvůli pandemii koronaviru rozhodl o postupu nejlepších týmů základní části jednotlivých skupin druhé ligy Východ, Sever a Střed výkonný výbor Českého hokeje.

V případě, že využije možnosti hrát druhou nejvyšší soutěž celé trio i všechny další kluby, rozšíří se první liga z dosavadních 16 na 19 účastníků. Původně měla mít v sezoně 2020/21 první liga 17 týmů. Postup si měl zajistit nejlepší z trojice vítězů jednotlivých skupin druhé ligy z play off. Druhá liga ale byla ukončena po třetích duelech předkola play off.

"Výkonný výbor současně rozhodl, že kluby, které získaly právo účasti postupem z nižší soutěže v předčasně ukončené sezoně, ho nemohou postoupit jinému zájemci. Pokud klub práva účasti ve vyšší soutěži nevyužije, zůstává mu zachováno právo účasti v soutěži, v níž nastupoval v sezoně 2019/20," uvedl tiskový mluvčí svazu Zdeněk Zikmund.

Přihlášky mohou kluby podávat do 22. května. "Po podání přihlášek rozhodne výkonný výbor o herním systému soutěží pro sezonu 2020/21 včetně postupu a sestupu tak, aby byly v nejbližším následujícím ročníku dosaženy počty účastníků stanovené jeho rozhodnutím z 19. prosince 2019. Na základě tohoto rozhodnutí bude v sezoně 2021/22 nastupovat v první lize šestnáct účastníků," doplnil Zikmund.

Od sezony 2022/23 bude mít první liga podle prosincového rozhodnutí výkonného výboru 14 týmů. Přímé postupy a sestupy mezi jednotlivými soutěžemi budou sjednoceny.

Šumperk ovládl základní část skupiny Východ se 103 body ze 40 zápasů a měl náskok 35 bodů před druhou Opavou. Do první ligy se může vrátit poprvé od sezony 2015/16.

Vrchlabí ve skupině Sever nasbíralo také 103 bodů ze 40 duelů a druhý Dvůr Králové nad Labem za ním zaostal o 18 bodů. V druhé nejvyšší soutěži hrálo naposledy v ročníku 2010/11, po kterém ze soutěže odstoupilo. Po dvou sezonách v Královéhradecké krajské lize působilo v druhé lize. V uplynulé sezoně za Vrchlabí hráli například útočníci Jaroslav Bednář, Jan Hlaváč, Petr Sýkora a před návratem do Pardubic i Tomáš Rolinek.

Kolín ve skupině Střed nasbíral 93 bodů z 42 utkání a měl osmibodový náskok před druhým Táborem i třetí Příbramí. V druhé nejvyšší soutěži hrál naposledy v sezoně 1982/83.

Právo účasti ve druhé lize získaly na základě výsledků před ukončením soutěží Frýdek-Místek B, Pelhřimov, Rakovník, Moravská Třebová, Cheb, Jičín, TNP Praha, Klášterec nad Ohří, Velké Meziříčí a Nový Bydžov. Postup do nejvyšší juniorské soutěže si zajistil AZ Havířov 2010.

Zdroj: ČTK
před 52 minutami

Bulharsko se přihlásí do "čekárny na euro" koncem dubna

Bulharsko se přihlásí do "čekárny na euro", tedy do mechanismu směnných kurzů ERM-2, koncem dubna. V pátek to uvedl bulharský premiér Bojko Borisov. Podle něj současná koronavirová krize ukazuje, že členské státy eurozóny a ty země, které jsou už do ERM-2 zařazeny, budou mít po odeznění pandemie k dispozici miliardy eur na oživení ekonomiky, zatímco ostatní si budou muset půjčovat za vyšší úrok.

Země původně předpokládala, že k ERM-2, kde musí vydržet dva roky před přijetím eura, a k bankovní unii se připojí letos v červenci. V posledních týdnech se pak zdálo, že globální krize vyvolaná šířením koronaviru Sofii přiměje plán odsunout až na příští rok.

Borisov ale dnes vysvětlil, že se jeho vláda rozhodla po konzultacích se šéfkou Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeovou a s vysoce postavenými úředníky ECB přípravy naopak urychlit. Dodal také, že je přesvědčen, že jak jeho země, tak Chorvatsko do eurozóny přijaty budou.

Zdroj: ČTK
Další zprávy