Praha - Kontroverzní spisovatel Pavel Kohout při svém debutu v Národním divadle ukáže to, co dobře zná: jak intelektuálové podléhají svodům moci a jak jsou idealisté využíváni k politickým hrám.
Jeho nová hra Malá hudba moci ve čtvrtek zahájí 12. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka; o den později bude mít znovu ve Stavovském divadle oficiální světovou premiéru.
Kohoutova hra byla napsána německy, vznikla loni, v roce dvousetpadesátiletého výročí narození Mozarta, a její název je variací slavné autorovy skladby Eine kleine Nachtmusik (Malá noční hudba).
Příběh začíná v době, kdy Evropa je rozdělena železnou oponou. Odvíjí se v letech 1981 až 2000 na téměř třiceti různých místech v Evropě, která se střídají v rychlém tempu - především ve východním Berlíně, Vídni a v Bruselu.
V síti mocenských zájmů a špionážních her uvízne život hudebníka a levicového aktivisty Mazorta. Ve virtuálním hotelu U Pavouka, který lze pokládat za zhmotněnou projekci svědomí, rekonstruuje svou kariéru umělce a manžela.
"V napínavém, téměř detektivně postaveném příběhu jedné kariéry se fatálně proplétají a protínají vztahy milostné a politické, doba a láska," představuje hru dramaturgyně Daria Ullrichová.
Kohout se v sezóně svého debutu na první scéně dožije osmdesátky; Malá hudba moci je jeho jednatřicátým původním divadelním textem.
Režisér Michal Dočekal prý chtěl hru inscenovat jako poctu robotické skupině Kraftwerk. Černě odění herci by stáli u pultíků a deklamovali text, děj by byl animován na plátně za nimi - sestřihem dobových seriálů a archivních materiálů.
"Nicméně jsem posléze nahlédl, že by mne to zaprvé po dvaceti minutách přestalo bavit, za druhé že bych musel shlédnout hodiny televizních seriálů - a to odmítám, a za třetí že by Pavel Kohout z takového dárku k narozeninám nemusel mít radost," uvedl Dočekal.
Potom prý odstoupil od konceptualismu a četl hru znovu a znovu. "A četl jsem příběh muže, který se vždycky chtěl rozhodovat správně a vždy se mýlil. Nakonec své omyly přijme, nalezne životní lásku a napálí to stopadesátkou do stromu. Pozoruhodný happy end, ale přesto happy end," dodává.
V několika málo minutách mezi automobilovým neštěstím a jeho vyústěním spustí mozek barvitou přehlídku. Osudový kabaret složený z komických a tragických výstupů upadá do horečnatého snu.
Hra má bez deseti minut dvě hodiny a inscenuje se bez přestávky. "Přestávky jsou zdrcující, lidé se při nich domluví, jaká ta hra je. Po pauze pak v hledišti usedne úplně jiné publikum," říká autor.
V roli dirigenta diváci uvidí Jana Dolanského, Jan Němec ztvární postavu recepčního, Wagnera pak David Prachař a Taubera David Matásek. V dalších rolí hrají Petra Špalková či Antonie Talacková.
Hudbu k představení vytvořil Michal Novinski společně s Janem P. Muchowem.
Pavel Kohout, který nyní žije ve Vídni i v Praze, si prošel cestu od režimového dogmatika a poety až k ostrakizovanému autorovi. Za normalizace mu při návštěvě Rakouska byl odepřen návrat do vlasti.
Je autorem širokého záběru - psal poezii, píše romány, divadelní hry, scénáře i adaptace, fejetony i politické komentáře. V Rakousku je uznávaným autorem.
