Recenze - Jste desetiletá holčička a matka právě podepsala s renomovaným uměleckým fotografem kontrakt na vaše akty, dávaje mu k dispozici plná práva na následné užití snímků. O pár let později se vám nelíbí, jak po světě kolují vaše dětské fotografie v Evině rouše. Ale nezbývá vám, než se s celou situací smířit. Pokoušíte se o autorská práva soudit - ale ta porušována nejsou. Podle smlouvy je vše v pořádku: rodič svůj honorář za vaše fotografie dostal a vzdal se jakýchkoliv nároků.
Představte si jiný příběh. V době hladomoru se do krizové oblasti konečně dostává humanitární pomoc. Rodiče na krátkou chvíli nechají stranou své vysílené dítě a jdou si vyzvednout potraviny; nedaleko se posadí sup. Celou situaci sleduje válečný reportér, který pořídí velmi emotivní symbolický snímek vyhladovělého dítěte, jež zpovzdálí mlsně sleduje onen pták.
Snímek ukazuje pouze ty dva aktéry. O tom, že pomoc je doslova na dosah ruky, se z obrázku nedozvíme. Reportér získá za snímek prestižní ocenění, zároveň se stává terčem kritiky veřejnosti, která ho připodobňuje k supovi na snímku. Fotograf pod společenským tlakem tragicky ukončuje svůj život.
V roce 1916 pořídily šestnáctiletá Elsie Wright a desetiletá Frances Griffith sérii fotografií skřítků a víl v přírodě. Snímky natolik okouzlily Sira Arthura Conana Doyla, že zařídil jejich publikování a doprovodil je i rozsáhlým textem. Spory o pravost záběrů se táhly dlouhá desetiletí; až ve věku 83 let Elsie přiznala, že šlo o figurky vystřižené z papíru. Nicméně její starší sestřenice až do své smrti trvala na autentičnosti fotografií.
A poslední příběh. Na konci 30. let se po období tzv. velkého teroru potřeboval Stalin zbavit svého dvorního kata a organizátora čistek, šéfa NKVD Nikolaje Ježova. Nejprve byl přeřazen na bezvýznamnou pozici ministra lodní dopravy a vzápětí popraven. Poté bylo potřeba zničit důkazy o jeho existenci, takže byl vyretušován například ze společné fotografie se Stalinem, Vorošilovem a Molotovem. Ironií osudu je, že šéfa lodní dopravy na pozměněném snímku nahradila hladina Volhy.
Společný jmenovatel
Všechny tyto příklady jsou na první pohled nesourodou sbírkou kuriozit. Všechny ale mají zřejmého společného jmenovatele: jsou to fotografie spojené s vypjatou situací, ať už z kulturního, morálního, právního, etického nebo historického hlediska. Zároveň jde o zajímavé příběhy z bližší nebo vzdálenější historie. Příběhy velmi názorně ilustrující konkrétní osudy, stejně jako dobové nálady, okolnosti a společenské nastavení.
Všechny uvedené příklady pocházejí z výstavy Kontroverze: právní a etická historie fotografie, která je od počátku září k vidění v pražské Galerii Rudolfinum. Příběhů skrytých ve fotografiích (a s nimi spojených událostí) je na expozici okolo osmdesáti. Expozice je v podstatě souhrnnou výpovědí o fotografickém médiu a vývoji jeho funkcí ve společnosti za uplynulá dvě století.
Divák se proti proudu času vrátí až ke sporům ohledně autorství vynálezu fotografie - prostřednictvím prvního zinscenovaného snímku Hyppolita Bayarda coby utopeného muže. Jsme svědky hledání identity fotografie ve vztahu k umění, k právu i k autorskému zákonu. Sledujeme první případy využití fotografie coby důkazu u soudních sporů. Hned na počátku dějin média se objevují kontroverze ohledně fotografování dětí ve tvorbě Lewise Carrolla; řada dalších podobných příkladů se táhne až do současnosti k fotografiím dětí nudistů od Jacka Storgese.
Další „kauzy" - např. v podobě snímku Man Raye - se věnují autenticitě fotografie jako sběratelského artefaktu. Setkáme se s prvním paparazziovským snímkem Bismarcka na smrtelné posteli z konce 19. století i s fotografiemi ve službách propagandy totalitních režimů. Samozřejmě nemohou chybět známé fotožurnalistické fotografie a kauzy: ať je to Padající republikán Roberta Capy nebo fotografie popálených dětí od Nicka Uta.
V neposlední řadě se divák seznámí s případy z oblasti výtvarného umění (napadení skandální výstavy Andrease Serrana nebo apropriace Mladena Antonova). Posledním okruhem, který nemůže chybět, jsou reklamní snímky, kde najdeme Oliviera Toscaniho nebo Davida LaChapella a jeho provokativní portrét Angeliny Jolie s koněm.
Otázky znovu a znovu
V chronologicky řazené expozici se tematické okruhy střídají a znovu a znovu vracejí na scénu v rozličných časových odstupech. Jakoby se v průběhu dějin stále znovu objevovaly podobné otázky bez ohledu na dobu a okolnosti. Na první pohled nesourodou kombinací nejrůznějších snímků rozličných žánrů se jako spojující linie táhne právě jejich exponovanost a kontroverze, které pořízení nebo zveřejnění provázely, jejich výjimečný význam nebo společenský dopad.
Dějiny fotografického média se tu plynule prolínají s moderními dějinami; vše srozumitelně ilustrováno na „malých" napínavých příbězích. Zábavným způsobem se přesouváme mezi osobním, společenským a mediálním kontextem, a přitom se dozvídáme klíčové charakteristiky fotografie a způsoby jejího užití v současné historii.
Výstava Kontroverze je vzorovou ukázkou, jak se lze vypořádat se zdánlivě nesplnitelným úkolem. Kurátorům se podařilo vytvořit produkt, který vysoce informativní, naučný i vzdělávací, ale nepřestává být zábavný, dobrodružný a maximálně divácky atraktivní. Výstava nesklouzává k mentorování nebo poučování. Nechává dobře vybrané fotografie, fakta a silné příběhy, ať hovoří samy za sebe. Přitom všem je její zhlédnutí velmi intenzivní kulturní zážitek a donutí vás stále se v mysli vracet k vystaveným obrazům.
Vše je výsledkem jednoduchého, ale velmi silného kurátorského konceptu, jaký bychom v českém kontextu fotografických výstav hledali marně. Je vidět, že kvalitní propracovaná koncepce je klíčem k úspěchu a divácké návštěvnosti mnohem víc než narychlo spíchnuté abecední seznamy autorů, na jaké jsme nejčastěji zvyklí z domácí kurátorské produkce.
Výstava je dílem vedoucího kurátora Musée de l'Elysse Daniela Girardina a švýcarského právníka Christiana Pirkera. Po premiéře v Lausanne a po pařížské zastávce ji bylo v loňském roce možné vidět ve Vídni. Nyní máme možnost si tuto výjimečnou kolekci prohlédnout v Praze.
Vlastní katalog
Expozice je kromě obsahu výborně zpracovaná i po formální stránce. Fotografie komorních formátů jsou adjustovány v několika typech rámů. Většina exponátů jsou originální zvětšeniny, pouze v několika případech jde o současné digitální tisky. Fotografie doplňují malé LCD displeje s alternativními informacemi.
V rozsáhlých prostorách Rudolfina může expozice na první pohled působit poněkud „ztraceným" dojmem, kdy jsou mezi fotografiemi velké rozestupy. Ale výsledek je velice příjemným zážitkem. Nutí diváka přistoupit blíže k exponátům, zároveň je okolo každého snímku dostatek prostoru, takže se nestane, že místo exponátu sledujete cizí krk.
Zároveň jde o symaptickou změnu oproti dnes obvyklým fotografickým zvětšeninám obřích rozměrů. Fotografie se zde i skrze formální provedení vrací zpět ke svým klasickým kořenům.
Pražská expozice Kontroverze (trvá do 13. listopadu) se velmi důvtipně vypořádala i s problémem textových informací, které doprovázejí každý snímek - vzhledem k povaze výstavy jde většinou o delší texty vyprávějící ony skryté příběhy. Na rozdíl od obvyklého postupu dát popisku na stěnu vedle snímku (tak byla řešena vídeňská expozice) jsou v Rudolfinu jsou u každého snímku k rozebrání vytištěné popisky ve formoě listu do pořadače.
Jak divák prochází výstavou, sbírá příběhy a postupně si z nich skládá vlastní katalog, který si na konci odnáší domů. Odpadá otravné čekání ve frontě na přečtení popisku a zároveň jde o příjemnou doplňkovou aktivitu v rámci prohlídky. Maličkost, která ještě zpříjemní celkově výborný pocit z celé výstavy.
